Tým plný bělošek sklidil v Británii vlnu kritiky, píše server Seznam Médium. Určitě mnohým z vás neunikla zpráva o tom, jak si fanoušci Arsenalu stěžují na to, že jejich ženský fotbalový tým je plný bělošek. Tato informace fanouškovskou základnu natolik popudila, že donutila vedení klubu, aby si rasovou diverzitu vzalo jako klíčovou prioritu a nápravu. Za celou bouři kolem tohoto tématu přitom může jedna jediná nevinná fotografie týmu. A oheň je na střeše. Tam, kde by naše středoevropské oko patrně nic špatného nenašlo a fanoušci by možná hledali fotografii v rozlišení vhodném pro pozadí jejich plochy na PC, tam multikulturně obohacení občané Velké Británie vidí ultimátní zlo. Samé bělošky v týmu, no to je teda v dnešní době něco naprosto nepřístojného a musí se s tím ihned něco dělat. Viníky vyhodit a vláčet stokami Londýna za trojspřežím černého koně, zebry a buvola. Jak si to jen takový velkoklub jako Arsenal mohl dovolit?
Samozřejmě, rozumně smýšlející jedinec by mohl namítat mnohé. Například to, že ve fotbale přece nejde o barvu kůže, ale o schopnosti. Je jedno, jestli je člověk bílý, černý, světle modrý nebo puntíkovaný. Záleží přece na tom, jak dobrý je s míčem, nebo ne? Arsenalu znalý člověk by taky mohl namítnout, že zrovna Arsenal má mezi svými hráči v mužském týmu spoustu hráčů nejen tmavé pleti. A opravdový fajnšmekr by klidně mohl říct, že to byl právě Arsenal, který před 21 lety nasadil hned devět hráčů tmavé pleti v základní jedenáctce. To ještě pod vedením Arséna Wengera, a byl tak první v historii Premier League. Avšak na rozum se tady nejspíš nehraje.
Celý tento skandál pak vyústil v logickou věc. Tedy logickou z pohledu Britů. A to, že vedení Arsenalu si vzalo jako prioritu číslo jedna něco s rasovou diverzitou svého ženského týmu udělat. Údajně je na vině „systém“. A to, že většina fotbalových akademií sídlí na předměstích velkých měst, kde sídlí bohatší občané a chudí obyvatelé si nemohou dovolit za tréninky cestovat. Nu dobrá, neznám úplně poměry měst Velké Británie, ale když se podívám na takovou Prahu nebo Brno, tak mi nepřijde, že by v centru žila chudina ve slumech a periferie města vzkvétala pod září reflektorů. Každopádně zazněla ještě další hrůznější informace. V prohlášení klubu se, mimo jiné, dočteme: „Je pro nás zvláštní prioritu, abychom dosáhli většího počtu žen a dívek různého původu v našich akademiích. Cestu a dostupnost do nich se jim snažíme zjednodušit a zlepšit zvláštními opatřeními“.
Je to na hlavu: vybírat hráčky, kterým nějak klub pomůže, na základě barvy pleti? Vždyť to je pozitivní diskriminace v té nejryzejší podobě. Vezměme jednoduchý příklad: Chudá běloška (ano, představte si to, že i běloši mohou mít hluboko do kapsy), která je talent ve fotbale, versus černoška, která je průměrná ve fotbale. Tak pomůžeme té černošce, je to přece multikulturně ta správná věc.
Převedeno do jiné oblasti – takový symfonický orchestr. Kdybychom brali výše uvedenou diverzitu doslova, pak by ten symfoňák měl dirigovat slepý a pokud možno ještě hluchý dirigent (nejen že nevidí do partitury, ale ani neslyší, zda a co se hraje), na harfu by měli hrát hudebníci nohama, protože musíme přece inkluzivně zapojit osoby po amputaci rukou třeba po úrazu, a ve sboru by měli zpívat němí, protože u nich je záruka, že nedojde ke špatné intonaci (když totiž nedojde k žádné). To by tedy byl koncert. Dopřál bych ho všem progresivistům povinně, a aspoň 3x týdně. Není vyloučeno, že by jim při tom možná něco došlo. Třeba jejich vlastní hloupost.
—
Jinou tvář dnešní Evropa popisuje iDnes v článku s titulkem Klimatičtí aktivisté vylezli na Pyramidu v Louvru, polili ji oranžovou barvou. Několik klimatických aktivistů zvandalizovalo prosklenou Pyramidu v pařížském Louvru, která je součástí tamního muzejního komplexu. Aktivisté se podle svých slov dožadují celostátního plánu na zateplení budov od francouzské vlády a tímto způsobem na svůj požadavek upozorňují. Asi desítka protestujících z řad hnutí Dernière Rénovation (v češtině Poslední renovace) házela na stavbu balonky napuštěné oranžovou barvou, zatímco jeden z nich vyšplhal až na vrchol budovy a přímo ji barvou polil. V prohlášení, které hnutí vydalo, stojí, že by vláda měla věnovat 12 miliard eur (290 miliard Kč) ročně na zlepšení tepelné izolace budov ve Francii. Francouzské národní shromáždění momentálně projednává státní rozpočet na rok 2024. Podle Dernière Rénovation by to ve výsledku mohlo zásadně omezit uhlíkové emise.
Tady už jsem fakt v koncích s rozumem. Jak by mohly ekologické situaci prospět barevné cákance na skleněné pyramidě v Louvru? Je to podobné dilema, jako k čemu je naší udržitelné budoucnosti znehodnocování barokních pláten v galeriích či přilepování nějakých nedospělých „aktivistů“ k asfaltce. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že tu zase straší nějaká napitomělá NGO, která za peníze daňových poplatníků šíří ideologické bludy a doprovází je sebezviditelňovacím vandalismem. Nebo to snad někdo umíte rozluštit jinak?
—
A na závěr už tradičně jedna z webové kolportáže aneb trocha reality nikoho nezabije:
Jsem Češka
Ráno vstanu, zatím z vlastní postele ve vlastním domě.
Umyju se vodou, na které vydělávají Francouzi. Do práce jedu vozem, na kterém vydělávají Italové či Němci, poháněné palivem živicím Poláky či Maďary.
Pracuju ve firmě patřící Italům, kterou jsme jim prodali v „privatizaci“ za hubičku – včetně know – how nevyčíslitelné hodnoty!
Pak jdu na nákup, na kterém vydělají Němci či Rakušané.
Po příjezdu domů zatopím „naší“ vlastní elektřinou, kterou nám prodali Němci 10 x předraženou.
Když mi dojdou hotové peníze, vyberu v rakouské „České“ spořitelně.
Večer mne černý redaktor v TV patřící Američanům ujistí, že žijeme v demokracii a samostatné České republice a nepřítel je Rusko a Čína….
A tak se ptám.
Kde jsou ideály, za které lidé “bojovali “v 89´? Co zbylo?
Na to si odpovězte sami. Jsme kolonií a Klondykem kdekoho.
Jediné, co je skutečně naše, je blbost a naivita českých voličů.
Historie se opakuje jen proto, že lidé o skutečnou změnu v podstatě nemají zájem.
