Můj oblíbený server Echo24 je jeden z mála, který se nebojí tu a tam překročit Rubikon politické korektnosti a přinést zprávu ze Cvokhauzu dneška, kterou jinde nenajdete. Například tuto: „Jsou jen dvě pohlaví,“ řekl mladík. Škola ho dala zatknout policií. Kanadský středoškolák Josh Alexander skončil zatčený potom, co ve třídě mimo jiné prohlásil, že jsou jenom dvě pohlaví. Střední katolická škola St. Joseph‘s ve městě Renfrew ho nejprve suspendovala a později ho nahlásila policii. Informují o tom kanadská média. „Týkalo se to studentů mužského pohlaví, kteří používají ženské toalety, genderové dysforie a kojení muži. Všichni na to sdělovali své názory, účastnil se každý student, který chtěl, včetně učitele,“ popsal incident Alexander pro deník National Post. „Řekl jsem, že jsou jen dvě pohlaví a že se člověk narodí buď jako muž, nebo jako žena, a to mě dostalo do problémů. A pak jsem řekl, že gender nepřebije biologii,“ dodal šestnáctiletý mladík.
Škola mu následně zakázala až do odvolání vstup do budovy a možnost účastnit se výuky. Alexander se vrátil do třídy v pondělí 6. února, ale už na něj čekal zástupce ředitele s dvojicí policistů, kteří ho zatkli a obvinili ze vstupu na cizí pozemek. „Přišel jsem do jedné ze svých tříd. Posadil jsem se a všichni vypadali dost překvapeně, že mě tam vidí. Během dvou minut byl ve třídě zástupce ředitele a žádal mě, abych odešel,“ řekl Josh. Odešel ze třídy a „téměř okamžitě jsem se setkal s policií“.
Mladík byl posazen do policejního auta, odvezen z pozemku a později obviněn z vniknutí na cizí pozemek. Později zveřejnil fotografii ze zatčení, na které má červenou čepici s nápisem „Save Canada“ (Zachraňte Kanadu), očividně inspirovanou čepicí „Make America Great Again“ bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa.
V čem že tedy tkvěl Joshův zločin? Pokusil se účastnit výuky i přes stále trvající zákaz. Alexandrův právník uvedl, že škola podmínila jeho další účast na výuce tím, že slíbí, že nebude používat „dead name“ transgenderových studentů (jméno, se kterým se transgender osoba narodila a kterého se po změně pohlaví vzdala, pozn. red.) a že se nebude účastnit dvou odpoledních hodin, na které docházejí transgender studenti, kteří s jeho náboženským přesvědčením o pohlaví nesouhlasí.
To je tedy výkon hodný chytré horákyně. Student řekne pravdivou informaci – zde o existenci pouhých dvou biologických pohlaví – a je za to trestán. Pokusí se navštěvovat výuku (kterou si patrně platí¨), ale je zatčen policií jako zloděj, který vnikl na školní pozemek s nějakými nekalými úmysly. A když se mu dovolí pokračovat ve studiu, tak s výhradami, které představují jednoznačnou pozitivní diskriminaci lidí, kteří odmítají hlásit se ke svému biologickému pohlaví.
Nevím jak vám, ale mně to připadá jako na hlavu padlé. Viděl jsem tuhle jeden krátký studentský snímek z Ameriky, kde učitelka učí žáčka počty. Táže se ho, kolik je dva plus dva. A on napíše dvě dvojky a tvrdí, že dva plus dva je dvacet dva. Čekali byste, že žáček dostane doučovací lekci a bude po všem. Opak je pravdou: Nejprve rodiče přijdou zmlátit učitelku za to, že „omezuje svobodu jejich synka“, pak nastoupí ředitel s prohlášením, že je věcí individuálního názoru žáka, kolik je dva plus dva, a na tento názor má žák právo, jež se mu nesmí upírat. A končí to vyhazovem učitelky. (Film najdete pod názvem Alternative Math naYou Tube).
Podle těchto vzorů lze očekávat, že bude jen věcí názoru žáka či studenta, zda bude psát příbitek, nábitek, dobitek, običej, bistrý, bilina, kobila, – má na to přece svaté právo.
Ostatně, proč chodit tak daleko: Tuhle jsme vedli s Jarkem Nohavicou šprýmovnou polemiku. Řekl jsem mu: jak se tedy to nejčastější slovo na Ostravsku správně píše? Já viděl na zdi Vítkovických železáren sprejem nastříkaný nápis BANÍK PYČO“. Tož jsem dospěl k závěru, že to je ta správná podoba slova. Lid má přece vždycky pravdu. „Ale ne“, ujistil mě Jarek. „V Ostravě je to psáno PIČA, a nejinak“. Chvilku jsme se přeli, ale pak jsme dospěli ke společnému závěru: autor toho nápisu zřejmě považoval ono slovo za vyjmenované.
Čemu se však divit. Já se u zkoušky na vysoké škole od jednoho studenta dověděl, že Hus byl jezuita a od jiného, že Fučík byl typický příklad budovatelské žurnalistiky 50. let. Co s tím? Mají na ten názor přece svaté právo.
Mimochodem, ta škola, z níž vyrazili chudáka Joshe, byla církevní. Nechť Pán svým služebníkům do hlav rozum vrátiti ráčí…
—
Vskutku objevné zjištění nám na serveru ApetitOnline přináší titulek Podle výzkumu díky jednoduché změně ve stravování zlepšíte paměť i zhubnete. Píše se tu: „Možná jste v poslední době dopřávali těžká jídla, koktejly a cukrovinky ve zvýšeném množství, a teď nezbývá nic jiného než se v jídelníčku poněkud uskromnit…Možná vás povzbudí následující zpráva – podle poslední studie si zredukováním kalorií nejen pomůžete ke krásnější postavě, ale také k lepší paměti. Německého výzkumu zveřejněného v The Proceedings of the National Academy of Sciences se zúčastnilo padesát účastníků ve věku od padesáti do dvaasedmdesáti let, štíhlí i obézní, muži i ženy. Vědci otestovali jejich paměť a poté je rozdělili do tří skupin:
První skupina snížila svůj denní příjem kalorií o 30 procent (účastníci jedli tak, jak byli zvyklí, pouze zmenšili porce), druhá skupina příjem kalorií navýšila (respondenti navíc konzumovali dávku zdravého rostlinného tuku) a třetí skupina se i nadále držela svých stravovacích návyků. Po 90 dnech byla opět testována paměť účastníků výzkumu – skupina, která zredukovala kalorie, se v průměru zlepšila o 20 procent, výsledky dalších skupin zůstaly stejné.
Jak tuto zprávu číst? Není asi náhodou, že přichází právě nyní, kdy se očekává značný ekonomický propad, který se nemůže nepromítnout do životního stylu občanů, tedy i jejich stravování. Už dnes není vzácným úkazem potkat v Lidlu občany nejen v penzijním věku, jak obcházejí stále se zdražující „lepší“ potraviny (kdybych to měl brát podle sebe, tak je to schwarzwaldská šunka a španělský ovčí sýr Manchego) a míří k regálům s pančovanými sojovými takysýry z Polska a turistickým salámem. Nestraším chudobou, chudoba straší nás, protože je zde a každého postihne, i ty movitější, i ty zcela na dně.
Nuže máme zde krásný akademický výzkum motivující nás k tomu, abychom se nekrmili dosyta, ale sotva do polosyta, a slibuje nám za to lepšího pamatováka. Podle téhle logiky by nejlepší paměť měli nejspíš frekventanti Buchenwaldu nebo Bytízu. Jíimá mě hrůza z toho pomyšlení.
—
A na závěr nečekané kulturní okénko. Neslavnější a lidem masově oblíbený moderátor (někdy ovšem spíše působící jako deratizátor) České televize Jakub Železný se dopustil čehosi, co snad mělo být pokus o beletrii. Jmenuje se to Kandidát z Oráčova a má to 112 stran, cena je 259 Kč, tj. cca 2,30 Kč za stránku včetně patitulu, tiráže a vakátů. Pro srovnání několik příkladů cen knih patřících do opravdové literatury, připomínám, že jsou to všechno novinky. Třeba kniha Izrael: Země, kterou nikdo nechápe od N.Tishbyho má 304 stran za 332 Kč (tj. něco málo přes korunu na stránku, či Moc geografie v 21. století od Tima Marshalla – rozsah 376, stran cena 358 Kč, tedy pouhých 95 haléřů za stranu. Lze to tedy chápat tak, že Železného slovesný výplod je víc než dvakrát hodnotnější než jiné knihy na trhu?
Jak o knize píše Stanislav Dvořák na Novinkách, přičemž slovo recenze by mnohdy mělo ustoupit pojmu propagační článek, je to „novela, kterou autor umístil do světa médií a politiky. Prý je to pouhá fikce, ale text působí poměrně konkrétně. Přestože v něm vystupuje několik reálných osob (předseda Senátu Vystrčil, ústavní právník Kysela), autor tvrdí, že jde o „textové cvičení na teoretické téma“. Pokud by měl čtenář pocit, že mu to něco připomíná, půjde prý „o interpretaci, na niž má jistě právo, ale nemusí nijak korelovat s autorským záměrem“.
Zápletka se skutečně nikdy nestala, leckomu ale může připadat povědomá. V zemi se právě blíží prezidentské volby a jeden z kandidátů, politik a podnikatel, je ještě před jejich vrcholem odsouzen do vězení za podvod na šestatřicet měsíců nepodmíněně. Přestože kandidát už sedí za mřížemi, volby dokáže vyhrát. Přesněji řečeno to dokáže jeho marketingový a PR guru Matouš Běhounek, který zná všechny finty protřelých spin doctorů. Zdrojem humoru je v Kandidátovi z Oráčova hlavně rozpor mezi tím, co se skutečně říká na poradách a co pak politici a jejich manželky říkají v médiích. Žena úpí, že nechce, aby do toho manžel šel, a vyvolává soucit, zatímco ho do funkce ve skutečnosti tlačí. Pointa? Předseda Senátu s profesorem práva a s notářem zamíří přímo do věznice Oráčov, kde vítěz sedí, aby mohl provést slib a byl tak oficiálně uveden do funkce.“
To je tedy věru originální nápad. Železný je mužem mnoha talentů: dosti neurvale mluvit se svými hosty v České televizi, slibovat svou kandidaturu na místo generálního ředitele tamtéž, mít na všechno ihned jediný povolený názor, do zpravodajských výstupů vkládat své vlastní politické názory, a ještě napsat knihu, no kdo by to do něj řekl.A ještě třikrát cennější, než solidní publikace z příbuzné, totiž politické oblasti.
Omlouvám se, ale knihu jsem nečetl. Jak říká ve Vančurově Rozmarném létě Antonín Důra kanovníku Rochovi: „Major nečetl a nebude čísti tyto knihy. Což je tak hloupý, aby věřil, že staří oslové hýkají lépe?“ Neberte tedy prosím tento sloupek jako recenzi. Tu sepsal výše uvedený redaktor Novinek. Závěrem se dokonce dopustí opatrné, leč statečné kritiky: „Samotná zápletka je zábavná a některé dialogy s kandidátem přinášejí i dostatek verbálního humoru, novelka je ale příliš strohá a stručná. Neposkytuje prostor pro to, aby se čtenář do příběhu vžil. Postavy také postrádají vnitřní život. Text působí jako slibná demoverze něčeho, co by ještě mohlo být rozpracováno.“ No tak já si počkám, až z autora vypadne něco, co není demoverze. Pro začátek bych doporučil aktualizovaný remake Jiráskova románu Proti všem.
