Platí miliony a bojuje. Štrasburk rozhodne, jestli je atletka dost žena, píšou Seznam Zprávy. Už jsme o té osobě před časem psali. Ta osoba, vystupující pod jménem Caster Semenayová, prý už za soudní výlohy zaplatila v přepočtu už přes 30 milionů. Oč jí jde? Údajně jí diagnostikovali poruchy pohlavního vývoje, také známou pod zkratkou DSD. Jde prý o vrozená onemocnění, která se projevují pestrou škálou různých odchylek a nejčastěji se na jejich výskyt přichází v době kolem narození nebo v dospívání. Většina z nich je ovšem poměrně vzácná a postihuje méně než jednoho z 2000 jedinců. A právě DSD je zde v hlavní roli v příběhu třiatřicetileté jihoafrické atletky Caster Semenyaové. Sportovkyně se svěřila britské BBC, že se narodila bez dělohy a s vnitřními varlaty. Vždy se ale identifikovala jako žena a během své kariéry si v závodě na 800 metrů dvakrát doběhla pro zlatou olympijskou medaili a několikrát na této trati vyhrála i mistrovství světa. Už její první úspěch na světovém mistrovství v roce 2009 ovšem vyvolal otázky ohledně možného použití zakázaných látek i pochybnosti o jejím pohlaví, kvůli kterým musela podstoupit odpovídající testování. Testy odhalily, že její přirozená hladina testosteronu se pohybuje v typicky mužském rozmezí. Od roku 2018, kdy Světová atletika přišla s novými pravidly ohledně rozdílného pohlavního vývoje, tak Semenyaová nemůže závodit bez toho, aniž by testosteron ve svém těle uměle snížila za pomoci léků.
Mimochodem, před časem svou věc Semenayová hájila argumentem, že zásadně čůrá vsedě!
Nové podmínky, které potvrdil i Sportovní arbitrážní soud, se ale atletky dotkly, a rozhodla se proto řídicím orgánům nejvyšší atletické organizace postavit. V soudních sporech o zrušení rozhodnutí sice dvakrát nebyla úspěšná, loňský verdikt Evropského soudu pro lidská práva (ECHR), podle kterého byla diskriminována, jí ale umožnil v boji pokračovat.
Podle Světové atletiky jsou nařízení o sportovkyních s DSD nezbytným, rozumným a přiměřeným prostředkem ochrany spravedlivé soutěže v ženské kategorii. Semenyaová s tím ovšem nesouhlasí a místo kariéry, ve které prý už dosáhla všeho, čeho chtěla, se tak dnes zaměřuje na to, aby byla obhájkyní mladých atletů, kteří čelí podobným problémům.
Na to mě ovšem napadá jediný komentář: Jak to, že všechny podobné příběhy se týkají pouze osob, které se narodily jako chlap a dnes ze sebe dělají ženu, a nikoli naopak? Ještě nikdy jsem neslyšel o původně biologické ženě, který by v sobě objevila muže a jako takový by chtěla uspět v nějakém sportu? A přitom osobně znám jednu trans-osobu, původně zakřiknutou a neklidnou dívku, která se díky operaci stala milým a zábavným chlapíkem. Tenhle ovšem nedělá atletiku, nýbrž kumšt.
Vtírá se mi podezření, že za tou jednostrannou přeměnou je kus vypočítavosti. Prostě chtě nechtě, chlap dá atletické disciplíny na lepší výsledky, než žena, a proto je to vůči ženám značně nespravedlivé. Na místě Semenayové bych sbalil medaile, odstěhoval se na Belize a užíval bych si – zda s chlapy či holkami, už není podstatné. Takto to na mě působí dojmem, že ona mužena Caster se prostě – již za zenitem sportovní slávy – chce pořád zviditelňovat. Že při tom staví logiku na hlavu, je jí fuk. Ale nemělo by to být fuk těm, kdo jí za to tleskají.
—
Pro leckoho možná nečekaně, přinesl následující příběh server Hlídací Pes, obvykle chápaný jako pilíř názorů netolerantních a tzv. libtardních“. Píše se zde: Za citáty z Bible a výroky o homosexuálech před soud. Finský případ zajímá celý svět.
Matka pěti dětí, manželka pastora a dlouholetá finská politička Päivi Räsänenová se ocitla před soudem: kvůli citátu z Bible, který zveřejnila na svém Twitteru, i kvůli svým dalším údajným výrokům na adresu sexuálních menšin. Jak napsala britská BBC, „případ je vnímán jako test, zda osobní náboženské přesvědčení může ospravedlnit i kontroverzní výrazy“ a že „soud bude muset rozhodnout, zda může být citování Bible v některých případech považováno za trestný čin“.
Obdobný soudní spor zatím nikde v demokratické západní zemi nebyl, a proto jej mediálně řeší celý svět. Obvinění se týká výroků a veřejných vystoupení Päivi Räsänenové, která je od roku 1995 poslankyní finského parlamentu za Křesťanskodemokratickou stranu. Dříve byla předsedkyní finských křesťanských demokratů (2004-2015) a ministryní vnitra (2011-2015).
Helsinský okresní soud v březnu 2022 obvinění proti Räsänenové zamítl. Státní zástupce se ale odvolal a případ pokračuje. Rozhodnutí odvolacího soudu má padnout do konce listopadu. HlídacíPes.org přinesl po emailu sepsaný rozhovor, z něhož vyjměme pár podstatných pasáží.:
„Svým tweetem, kdy jste využila biblický citát, jste se zjevně dotkla komunity LGBT. Asi jste ale nečekala, že z toho může takto jednoduše vzniknout vleklý spor a hlavně soudní proces?
V roce 2019 jsem se na Twitteru veřejně zeptala vedení své církve, jak mohou podporovat Pride, průvod hrdosti, v Helsinkách a tím vyzdvihovat jako „hrdost“ něco, co Bible označuje za „hřích“ a „hanbu“. Přiložila jsem k tomu obrázek s verši z listu Římanům. Výsledkem bylo, že jsem pak kvůli svým názorům čelila celkem třinácti hodinám policejních výslechů. Později mě generální prokurátorka za tento tweet obvinila z „agitace proti menšinové skupině“.
Ale v obvinění nakonec nešlo jen o ten jeden tweet…
Obviněna jsem byla také za církevní brožuru s názvem „Muže a ženy je stvořil“, kterou jsem na téma manželství a sexuality napsala už před téměř dvaceti lety. Spolu se mnou je stíhán i biskup Juhana Pohjola, protože je zodpovědný za vydání mé brožury (podle žalobců článek z roku 2004 popisoval homosexualitu jako poruchu psychosexuálního vývoje, pozn. red.). Další věcí byl i krátký úryvek z hodinové rozhlasové diskuse o teologii, sexuální etice a politice z roku 2019.
Obvinění spadá do části finského trestního zákoníku nazvané „Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti“. Hrozí za ně až dva roky vězení, ačkoli v mém případě obžaloba nepožaduje tento trest, ale cenzuru mých publikací a zaplacení pokuty ve výši tisíců eur. Naštěstí jsme byli v březnu 2022 helsinským okresním soudem v plném rozsahu zproštěni všech obvinění. Soud dal jasně najevo, že státní zástupce neprokázal, že jsem pronesla výroky, které mi nepravdivě vkládal do úst a že jsem se sdílením svého vyznání nedopustila „nenávistných projevů“. Svoboda slova a demokracie tehdy zvítězily. Státní zástupce se ale odvolal. V odvolání na 26 stranách otevřeně napadá základní křesťanskou věrouku a považuje ji za „hanlivou“.
Váš případ má ohlas prakticky celosvětově. Jak se cítíte jako hlavní aktérka takové kontroverze?
Začalo to už před více než čtyřmi roky a za tu dobu jsem kromě dvou trestních řízení absolvovala hodiny policejních výslechů. Bylo to vyčerpávající. Stát samozřejmě disponuje neomezenými veřejnými prostředky na mé stíhání. Je to pro mne utrpení, ale jsem i velmi vděčná za tisíce podporovatelů po celém světě, kteří mě, můj právní tým a mou rodinu povzbuzovali. Jsem ale vděčná i za všechny ty, kteří se za mě po celém světě modlí a posílají mi vzkazy podpory. Cítím, že je mým posláním hájit svobodu vyznání a svobodu projevu. Jsem přesvědčena, že sílí snaha o cenzuru politika s veřejnou podporou. Zastrašuje to lidi, kterým se nelíbí, co se to vlastně děje, ale kteří se raději rozhodnou o svém přesvědčení mlčet.
Vaši obhájci to stavějí tak, že jde o historický a ojedinělý soudní proces, který bude buď „zastavením šílenství“, nebo naopak „začátkem konce, kdy Západ vyhlásí křesťanství otevřenou válku“. Vidíte to taky takto vyhroceně?
Ano. Rozhodnutí soudu bude významným precedentem, který v budoucnu ovlivní legislativu v rámci Evropy. Jsem připravena hájit svobodu projevu, víry a vyznání na všech potřebných úrovních soudnictví, a to i před Evropským soudem pro lidská práva. Tento čtyři roky trvající proces již v praxi zúžil svobodu vyznání a svobodu projevu tím, že vytvořil autocenzuru. Mnoho mladých lidí mi bohužel řeklo, že se bojí, že dopadnou jako já, jen proto, že jsou křesťané věřící v Bibli, a že to bude bránit jejich kariéře a společenskému přijetí. Domnívám se, že bychom neměli jakkoli ustupovat ze svého práva svobodně mluvit, protože jinak se prostor pro využití našich práv ještě zmenší. I mimo Finsko je tento případ vnímán jako měřítko svobody slova na Západě a toho, co křesťané nebo podobně smýšlející lidé mohou a nemohou říkat o důležitých otázkách dneška. Doufám, že můj případ bude pozitivním precedentem do budoucna, pokud jde o svobodu projevu.
Polarizoval spor finskou společnost i Evangelickou luteránskou církev, k níž se vy i většina Finů hlásíte?
Sleduji, jak se za necelých dvacet let hroutí víra Finů v základní křesťanskou věrouku. Ačkoli je naše církev stále většinová, základní věrouka a přesvědčení, které jsou pro křesťanskou víru zásadní, už většina lidí nepřijímá. Dokonce i vysocí představitelé církve zaujali velmi liberální postoj ke křesťanství a nekriticky podpořili LGBT aktivismus. Problémem je, že mnoho konzervativně smýšlejících lidí o důležitých otázkách mlčí, zatímco skupiny hájící sexuální menšiny jsou velmi agresivní a dobře organizované. Vehementně ovlivňují vývoj církve a médií.“
Ano, v tom je jádro problému. Mediální teorie to nazývá „spirálou mlčení“. Vy o nějaké věci víte něco víc a jinak, než hlásá oficiální názor, ať už vlády či halasných neziskovek), ale necháte si ho pro sebe, abyste se nevystavili mediálnímu a nakonec i existenčnímu teroru. Tím svým mlčením pomáháte vytvářet tzv. mlčící většinu, které se podrobuje agresivní menšině. A to je základní rys dnešní společnosti, a zdaleka nejen ve vztahu k LGBT.
—
Nakonec jeden krátký, ale smutně výstižný vtip, co jsem dostal po WhatsAppu:
Víte, kdo vyhraje letošní MS v hokeji?
Přece Ukrajina. Korespondenčními góly…
