Norská studie říká, že těhotenství je nemoc, píše se na webu Necenzurovaná pravda. Hned úvodem je třeba říci, že kdyby někdo chtěl zpochybnit pravost či pravdivost článku na webu, který bývá označován za dezinformační, nechť navštíví původní zdroj informace, odkud je jádro článku přeloženo a kde najdete původní zde citovaný materiál v celku. Je to zde: https://jme.bmj.com/content/early/2024/01/28/jme-2023-109651.
Jak píše Necezurovaná pravda, v rámci depopulační politiky si uplacení „vědci“ mohou vymyslet cokoli, co se právě hodí vládnoucí vrchnosti a jejím loutkám k tomu, aby mohla tuto politiku také uplatňovat. To bylo ostatně vidět už za Covidu, kdy byly propagovány „myšlenky“ jen jedné (slušně placené) části takzvané „odborné veřejnosti,“ zatímco její oponenti byli dehonestováni. Nyní to pak můžeme zaznamenat zejména na přístupu ke klimatické agendě, kdy je podporován jediný narativ – a vše, co mu odporuje, je cenzurováno či odkazováno do sfér konspiračních teorií.
Vědecká diskuze je tedy zapovězena zejména tam, kde by mohly platné závěry odporovat potřebnému narativu, který by ospravedlnil zavádění ničivé politiky – ať už té covidové nebo v případě klimatické agendy politiky Green Dealu. Ovšem čas od času se objeví studie, která je na první pohled bizarní a v minulosti by byla považována za výplod choré mysli. Šlo například o studii, která tvrdí, že drobné zahrádkaření škodí klimatu nebo o studii o škodlivosti lidského dýchání. Dnes jsou podobné studie brány velmi vážně, protože podporují prosazovanou depopulační politiku. Do tohoto ranku patří i nová norská studie, která tvrdí, že těhotenství je nemoc. Při „logice“ této studie by musely být „nemocné“ nejen těhotné ženy, ale prakticky všechny březí savčí samice. Šílené na tom ovšem je, že tato studie – podobně jako mnoho jiných jí podobných – je brána zcela vážně.
V abstraktu studie se říká:
„V tomto článku identifikujeme některé klíčové charakteristiky toho, co dělá nemoc nemocí, a zkoumáme, zda se vztahují na těhotenství. Tvrdíme, že existují přesvědčivé důvody, proč považovat těhotenství za nemoc.
Stejně jako nemoc, ovlivňuje i těhotenství zdraví těhotné osoby a způsobuje řadu příznaků od nepohodlí až po smrt. Těhotenství jako nemoc lze léčit lékařsky. Stejně jako nemoc je těhotenství způsobeno patogenem, vnějším organismem, který napadá tělo hostitele. Stejně jako u onemocnění lze riziko otěhotnění snížit pomocí profylaktických opatření. Zabýváme se otázkou, zda „normálnost“ těhotenství, jeho současná nezbytnost pro přežití člověka nebo hodnota, která je mu často přisuzována, jsou důvodem k odmítnutí myšlenky, že těhotenství je nemoc. Zdůrazňujeme, že aplikace teorií nemocí na případ těhotenství může v mnoha případech upozornit na nesrovnalosti a problémy v těchto teoriích. Nakonec ukazujeme, že je obtížné najít jedinou teorii nemoci, která by zachycovala všechny paradigmatické případy nemoci a zároveň přesvědčivě vylučovala těhotenství.
Došli jsme k závěru, že existují jak normativní, tak pragmatické důvody, proč považovat těhotenství za nemoc.“
K tomu lze dodat pouze dvě drobné poznámky. Pokud je těhotenství nemoc, pak by všichni otcové včetně dárců spermatu měli být odsouzeni za šíření veřejného nebezpečí. A druhá poznámka: Ano, o nemoc se zde skutečně jedná, ale nemají ji dané matky, nýbrž autorky té „studie“ A není to nemoc těla, nýbrž ducha.
—
Něco podobného by se dalo zkonstatovat i u dalšího cvokhauzího zastaveníčka. Server Kinotip2cz vydal článek pod titulkem Zvíře: Oblíbený film s Belmondem je dnes ve Francii na černé listině. Zesměšňuje totiž homosexuály. Jeden z komerčně nejúspěšnějších filmů Jeana-Paula Belmonda ze sedmdesátých let poskytl svému hrdinovi ve své době šanci ukázat, že je nejen skvělý herec a komik, ale i mimořádně dobrý kaskadér. Navzdory kritice posledních let patří tato komedie mezi filmy, kde předvedl Belmondo nejpůsobivější akční kousky a který mu pomohl udržet si své místo na výsluní navzdory stoupající hvězdě Alaina Delona.
V roce 1977 přilákal film ve Francii do kin přes tři miliony diváků. Doba a vkus diváků se mění, a tak populární komedie začala ztrácet kvůli kritice svůj lesk. Začalo to údajně „trochu podezřelým humorem“. Dnes už se bezostyšně píše o dělání si legrace z homosexuálů a mentálně retardovaných dospělých lidí. To, co bylo dříve vtipné, dnes domácí kritika označuje za nemístné vtipy, místy až zavrženíhodné a nevkusné.
Asi jsme to všichni viděli. Belmondo v dvojroli teplého herce a akčního dvojníka – kaskadéra je tu snad v nejlepší formě své komediografie a hláška „Fuj! Ženská!!“, kterou teplá star vyjádří svůj postoj k tomuto pohlaví, už se uhnízdila v běžné mluvě spíše pamětnické generace, která vzpomíná na časy, kdy francouzská komedie znamenala značku a kde ji nezaplevelovaly neziskovkářské a „lidsko-právní“ nesmysly (jako když skvostnou frašku Drž hubu s Renem a Depardieuem vypointovali, ve snaze vyjít vstříc politické poptávce doby, naprosto absurdní a uměle přilepenou srdceryvnou storkou o albánské emigrantce).
Jestliže se ocitáme v době, kdy se humor dostává do klatby, je zle. Jako v Pyšné princezně, kde zlý král zakázal zpívat, takže chudák veselý švec musí, chtěje si zapět a zaskotačit, přeběhnout pár metrů přes čáru do království hodného Miroslava. Jenomže tehdy tu čáru nikdo nehlídal a ševci za zpěv v zásadě nic nehrozilo. Dnes jsme dál. Smích bude zakázán, neboť snižuje vážnost výzev, jimž čelíme, a signálů, jež vysíláme. To bude hodně smutný svět!
—
Aerolinky Swiss povolí stevardům nalakované nehty. Letušky mohou odložit rtěnku, píše se serveru Echo 24. Švýcarská letecká společnost Swiss International Air Lines se přizpůsobuje „duchu doby“ a maže hranice mezi pohlavími. Aerolinky se řídí podle německého písničkáře Reinharda Meye, který zpívá, že „nad mraky musí být svoboda bez hranic“ a ustupují od striktně nastavených pravidel. Švýcaři rozvolňují požadavky na svůj personál a povolují viditelné tetování, piercingy v nose nebo nalakované nehty a make-up pro své stevardy. Není to problém pouze švýcarských aerolinek, ale leteckých společností obecně. Na většině letadel panuje přísný protokol pro členy posádek, který omezuje či zakazuje viditelná tetování, make-up, nalakované nehty nebo určité účesy jak pro ženy, tak pro muže.
Společnost Swiss ještě nedávno zakazovala a regulovala řadu módních doplňků, včetně viditelného tetování. Podobné požadavky ale vyvolaly vlnu protestů z řad pracovníků a nakonec společnost několik předpisů zrušila, upravila či přislíbila jejich změnu a nápravu. Od 1. února 2024 platí nové předpisy, které upravují pravidla o uniformách, povolují tetování a piercingy v nose palubního personálu.
Deník Die Weltwoche doplňuje, že „mizí hranice mezi pohlavími“ a švýcarské aerolinky se přizpůsobují duchu doby. Swiss povoluje mužskému personálu nosit make-up či lakovat si nehty, zatímco ženy si nemusí upravovat rty. „Na jedné straně reagujeme na společenský vývoj, zatímco na druhé straně plníme přání svých zaměstnanců,“ uvádí aerolinky Swiss v prohlášení.
Jak víme, dnes už nemusíte projevovat svou osobnost jen vnějšími znaky jako je tetování nebo piercing. Vcelku běžně se dočítáte příběhy o tom, jak se žáci a studenti i v tak tradičních zemích, jako je Anglie, prezentují jiným než obvykle lidským způsobem. Například štěkají, řehtají, mňoukají, neboť se prý cítí býti psem, koněm či kočkou, a poté školské úřady docházejí k verdiktům, že na to mají právo a na otázku, kdy byla Velké francouzská revoluce, smí zaštěkat či zařehtat a je nutno jim to přiznat jako správnou odpověď. Takže ve světle těchto skutečností se nedivte, až budete hledat své místo v letadle, že na vás stevardka štěkně nebo třeba zabučí, pokud se cítí být kravkou. A nesmíte se tomu zasmát, protože identita je vážná věc. No vážně!