Jen dvě pohlaví? Berlínská univerzita odmítla „kontroverzní“ přednášku, informuje Echo24. Bioložka Marie-Luise Vollbrechtová byla shledána opovážlivou: na univerzitní půdě chtěla mluvit o tom, že z čistě biologického hlediska existují jen dvě pohlaví.
Diskuse? Ale my jsme univerzita. Takto reagovala Humboldtova univerzita v Berlíně poté, co začínající bioložka Marie-Luise Vollbrechtová představila téma své přednášky, kterou chtěla proslovit na červnovém festivalu Lange Nacht der Wissenschaften. Teze nebyla přehnaně ambiciózní a na popularizační festival vhodná. Navzdory tomu, co slýcháváme ve veřejných debatách, existují – z čistě biologického hlediska – přesně dvě pohlaví, tvrdí začínající bioložka. Proti záměru se vyslovil studentský spolek právníků a právniček, na jehož stranu se postavilo univerzitní vedení a domluvenou přednášku zamítlo. Bioložku odkázalo na YouTube a přislíbilo, že přednášku bude možné pronést v budoucnu, mimo festivalové dny. Zamítnutí zdůvodnilo obavami z bezpečnosti: v rušných dnech se v budově pohybují děti i starší občané a člověk nechce domyslet, co by se mohlo stát, kdyby se zranitelné skupiny připletly do potyček, jež lze v souvislosti s kontroverzní tezí očekávat. Univerzita navíc nemíní dávat prostor diskriminačním projevům.
Nad situací žasl nejen pravicově orientovaný deník Die Welt, zneklidnění dal najevo i levicově liberální týdeník Die Zeit. V týdeníku vyšel přepis zamítnuté přednášky a redakce přinesla rozhovor s bioložkou i s proděkanem pro vědu Christophem Schneiderem. Podle Schneidera existují věci, o nichž se na univerzitní půdě nediskutuje. Postup kritizovala ministryně školství Bettina Stark-Watzingerová a ústavní soudce Peter M. Huber vyjádřil zneklidnění nejen nad touto událostí, ale obecně nad množícími se případy omezování svobody slova na univerzitní půdě. Už na jaře 2023 došlo zrušení přednášky, kterou měl pronést psychoanalytik Bernd Ahrbeck. I on se chtěl zabývat otázkou transgenderu a přednáška měla zaznít na univerzitě ve Würzburgu.
Maně si nad touto zprávou vybavuji mimořádnou knihu rakouského filosofa Konrada Paula Liesmanna Teorie nevzdělanosti (a na ni pak navázala Praxe nevzdělansti) Liessmann tu podrobuje zdrcující kritice současnou situaci na akademické půdě v zemích EU, odkazuje na absurdní přikázání plynoucí z tzv. Boloňské úmluvy z roku 1999, která kromě toho, že sjednocuje třístupňové vysokoškolské vzdělání a umožňuje jistou prostupnost studovaných oborů na evropských univerzitách, což by nebylo tak zlé, kdyby to na druhé straně neprovázelo naprosté zmatení hodnot, které by se dalo označit za záměnu priorit. Absolvent VŠ studia už nemusí vědět, ale musí správně interpretovat. Jeho „občanské dovednosti“ (ony pověstné soft skills) jsou stavěny nad vědění, vzdělanost, orientaci v kontextech mezivědních, historických atd. Zkrátka z akademií podle tohoto receptu vycházejí vzorní přednašeči povolených pravd, kteří budou záhy staviteli toho našeho huxleyovského Krásného Nového Světa. Akademie jako „hostina filosofů“ je v pojetí eurodirigentů minulostí. Nu a nyní to vidíme i na té Humboldtce. Co dodat? Snad jen „teď už máme, co jsme chtěli…“
—
To Parlamentní listy přicházejí s jinou převratnou novinkou: Francouzi ve varu! EU chtěla zakázat krabičky na sýr. Francouzští výrobci sýrů se bouří proti navrhovanému zákonu Evropské unie o recyklaci, který by mohl vést k „ohrožení gastronomických pokladů Francie“. Poslanci centristické parlamentní skupiny Renew Europe proto předložili pozměňovací návrh zákona, který by camembertu a dalším sýrům udělil výjimku a sýry by se tak svých dřevěných obalů nemusely zbavovat.
Evropská komise minulý rok předložila návrh zákona, jenž má za cíl snížit množství odpadu, a to zejména stanovením cílů pro recyklaci všech obalů od roku 2030. Už tehdy výrobci obalů proti tomuto zákonu silně vystupovali a požadovali jeho úpravu. Nyní poslanci Evropského parlamentu předložili na žádost francouzských poslanců pozměňovací návrh k tomuto zákonu, který by měl před působností zákona EU ochránit kulaté dřevěné obaly sýru camembert. Pozměňovací návrh se krom sýru camembert týká také francouzského sýra Mont d’Or a dřevěných košíků, ve kterých se na trzích prodávají lesní plody či ústřice. Výjimka by se mohla vztahovat i na voskové obaly sýrů Mini Babybel, které vyrábí francouzská společnost Groupe Bel.
To si jeden připadá opravdu jako v blázinci. Kdo má rád francouzské zrající sýry s plísní, ví, že krabička z tenké dýhy je ideální obal na tuto specifickou potravinu. Není mi jasné, čím by to euromyslitelé chtěli nahradit? Papírovým pytlíkem? To ten sýr nedonesete ani domů, prostě se rozteče. Či snad dokonce obalem z plastu? A co naše životní prostředí? Jaký je asi rozdíl mezi poločasem rozpadu dýhy a plastu? Takovou otázku si v EU nikdo neklade, a přitom je kruciální.
Tak mi z toho vychází jediné: jevrotovářyšči se prostě chtějí zviditelnit dalším nesmyslem z rodu předepsaného prměru broskví a zakřivení banánů. Hezky to vypointovala francouzská státní tajemnice pro evropské záležitosti Laurence Booneová, která vyjevila, že by takové nařízení mohlo zapůsobit jako negativní narativ před nadcházejícími volbami. Volby do Evropského parlamentu se mají konat v červnu 2024. „Pokud chcete před volbami karikovat Evropu, začněte tím, že naštvete výrobce camembertu a jejich dřevěné obaly… to každého posadí na zadek,“ sdělila sarkasticky novinářům.
—
Na závěr něco z jiného – a mnohem milejšího – soudku. Spisovatel Eduard Martin (vl. jm. Martin Petiška, syn slavného Eduarda Petišky) mi tuhle poslal velice půvabný soubor nazvaný Pejskověty (neboli 100 myšlenek o našich čtyřnohých přátelích). Protože k tomuto potřeštěnému plemeni pejskařů taky náležím, a to víceméně celoživotně, vybral jsem pár ukázek a věřím, že tím všechny psomily náležitě potěším:
Kde bydlí pes, nebydlí samota…
Filosof: Řekni mi, jaký máš vztah ke svému psovi, a povím ti, jaký máš vztah k lidem…
Kdo přijímá psa, přijímá lásku…
Kdo přijal psa, přijal domov… Kdo dává domov psovi, dává domov i sobě…
Výchova psa prolíná do výchovy vlastní duše…
Psycholog: Dresura není výchova… Výchova není dresura…
Někdo říká, že má psa… Neříká pravdu: ne on má psa ale pes má jeho. Pes se stává jeho pánem…
Psi neumí mluvit lidskou řečí, umí hovořit očima – kdo naslouchá slovům očí, slyší pravdu… Oči vyslovují, co se nevejde do slov…
Jak se chová muž ke svému psu, tak se bude chovat k manželce…
Realista: Nevěrní lidé nemívají rádi psy…, psi je odpuzují svou věrností… Jakoby nevěrné lidi věrnost psů obviňovala: pronikavě je usvědčovala z jejich nevěry…
Jak šťastný je ten, který by se nemusel stydět, pokud by jeho pes prozradil vše, co o něm ví…
Láska ke psům se může stát náhražkou lásky k lidem. Kolik diktátorů milovalo psy… Pes neposuzuje toho, koho miluje. Pes neposuzuje, pes miluje. To vyhovuje vladařům. Čím méně poddaní o vládci přemýšlejí, tím snadněji ho mohou mít v úctě. Jakou dá dřinu, aby si člověka vážili ti, kteří ho posuzují…
Filosof: Společenský řád se dá posuzovat i z kynologického hlediska. Nakolik je společnost liberální, se pozná podle toho, jak dlouhé vodítko dopřává občanům… Svobodomyslnost společnosti ale nelze poznat podle roubíků – nezapomínejme: bývají přece i liberální roubíky…
Psi mají víc upřímnosti než lidé: když pes někoho kousne, neobhajuje se, že ho kousnutý ohrožoval… Lidé mají zvyk stěžovat si na ty, kterým ublížili. Stěžovat si, že jimi jim bylo ublíženo…
“Otázka otázek” Když pes – v rámci genderismu – zamňouká: “Cítím se být kočkou”, musí za něj majitel platit psí daň?
Kdo dá dítěti štěně, dává mu dar odpovědnosti… Jsou ti, co by žili jinak, pokud by v dětství tento dar dostali…
Na začátku každé války nevypukne vzteklina nejprve u těch, kteří se do sebe pustili… Nejprve propukne u toho, který zavelel, aby se rvali. Odstranit vzteklinu jde před začátkem války jednoduše: odstraněním vzteklého vládce…
Vzteklina ve společnosti se odstraňuje nejlépe při volbách… Smůla je, že ti nejvzteklejší bývají často voleni…
Psi se vyznačují smutnou lidskou vlastností: milují i ty, co si lásku nezaslouží… Kolikrát jsou milováni svými psi právě ti jejich majitelé, kteří si lásku nezasluhují… Kolikrát bývají i v rodu homo sapiens milováni ti, kteří si lásku nezasluhují?…
Cynik: Co je demokracie? Přesvědčení, že čivava i bernardýn mají právo na psí boudu stejné velikosti… Co je totalita? Přesvědčení, že majitel psince má právo dát přístřeší ve psí boudě jen tomu psovi, který mu lichotí…
Z milovaných štěňat vyrůstají milující psi…
Realista: I z krásné cesty se stává nesnesitelná, pokud po ní jde s námi někdo nesnesitelný… Nebývá lepší vyjít na cestu se svým psem…?
Někdo se radši prochází se psem než s lidmi. Proč? Někdo se rád prochází se svým psem, protože dává přednost nejlepší společnosti…
Vlídní mívají vlídné psy… Psi kousajících kousají…
Kdo má psa, má aspoň jednu bytost, co se zaraduje, když přijde domů…
Psi umí lidem projevovat shovívavost, jakou si lidé mezi sebou často neprojevují. Je pravděpodobné, že psi nechápou, proč lidi baví házet psům větvičky a vybízet je, aby jim je nosili zpět… Jenže ve své laskavosti psi nedávají znát, že je “divná lidská zábava” nudí… A ochotně větvičky aportují…
Tím, že člověk vychovává psa, vychovává sebe… Nejen člověk je vychovatelem psa, pes se stává jeho vychovatelem… Kdo vychovává, je vychováván. Vychováván vychovávaným…
Psycholog: Jsou hluční psi a jsou hluční lidé… Domnívají se, že jejich hlasitostí lze utajit mlčení rozumu? Kde mlčí srdce, mlčí rozum…
Mít psa přináší řadě lidí možnost mít “pro koho žít”… Mít někoho, kdo je za lásku vděčný… A vděčnost projevuje láskou. Není to jeden z velkých darů, jaké si dávají navzájem lidé s jejich čtyřnohými druhy?
Pes neumí počítat ale i bez čísel dokáže chápat hodnoty. Od psa se lze učit, že hodnoty, které se nedají vyjádřit číslicemi, bývají nejhodnotnější… Čím víc se hodnoty označují číslicemi, tím bezcennější bývají… Cena lásky se dá pojmenovat pouze nekonečnem… Nejvzácnější jsou hodnoty, jaké nelze pojmenovat deseti znaky číselné řady… Cena naděje se dá vyjádřit jen nekonečnem…
Filosof: Říká se, že psi poznají, kdo se jich bojí, a k takovému se chovají agresivně… Kdo ví, jestli to platí pro psy. Pro agresivní lidi to ale platí… Strach přitahuje útočníka. Odvaha ho odpuzuje… Odvaha je zbraň. Odvaha je meč.
Psychoterapeut: Čím starostlivěji a laskavěji se chovají děti k pejskům, tím harmoničtější budou jejich budoucí rodiny… I rodiny jejich budoucích dětí. Laskavost je dědičná…
Největší touhou ratlíků není vyrůst, ale rozkazovat velkým psům…
Jsou různé druhy, různé odstíny samoty: s tolika lidmi si člověk připadá sám… A s některými dokonce SÁM. To, že je člověk v davu, může posílit jeho samotu… Ale kdo si připadá SÁM v přítomnosti svého psa?
Psi se živí nejen jídlem, jaké jim pán servíruje… Psi se živí i láskou toho, s kým žijí. Lidé i psi bez lásky blízkých hladoví… Je nejen hlad těla, kterým se trpí: zemřít lze i na hlad srdce…
Pes je pro svého pána nejen jeho spolubydlícím – stává se i jedním ze základů domova… Kde nechybí pes, nechybí domov…
Domov na poutníka čeká, kde ho čeká jeho pes…
Před volbami se každý pitbull lísá…
Kdo si ve volbách volí pitbulla, neměl by se divit, že bude pokousaný…
Jedna z důležitých schopností, jaké se lze učit od psů je: jejich nádherná schopnost odpouštět…
Procházka přírodou se psem může pomoci jako návštěva u psychiatra…
Pes je pro svého majitele čtyřnohé antidepresivum
Štěkáním na měsíc se nepřivábí slunce… I když se o to tolik politiků pokouší…
Vlci se ovcím představují jako ovčáčtí psi…
Realista: Smutek vábí smutek… I radost je magnetická, radost vábí radost. Všimli jste si, že smutní mají smutné psy? Čím radostnější člověk, tím radostnějšího pejska si vybírá… Kde se usmívá pes, tam se usmívají i lidé…
Stačí, aby se usmál pes, a svět se přestává mračit…
Není pes důkazem Boží existence?
(P.S. ode mne: Ten rozesmátý hafík na obrázku je naše fenka Amina. Metafora radosti!)
