Už jsme na to téma psali. Tak to teď díky Deníku.cz máme v plné parádě. Píše se tu: „Muž dal 300 tisíc za to, aby vypadal jako pes. Teď se poprvé prošel na ulici.“ Japonský influencer, jenž si přezdívá Toco, má zvláštní zálibu. Za více než 300 tisíc korun si nechal na míru vyrobit kostým psa, konkrétně hnědobílé kolie, v němž se ukazuje na internetu. Nyní se do něj oblečený poprvé prošel na ulici a nezapomněl přitom natočit překvapené reakce kolemjdoucích. Video, v němž influencer aportuje, prochází se po chodníku, převaluje se a mává na kolemjdoucí, se stalo virálním. Shlédlo ho více 7,1 milionů lidí, což je na jeho kanál s 47,8 tisíce odběrateli rekordní číslo. Potkal se na něm dokonce s reálnými psy, kteří od něj utekli. Ke svému kostýmu přidal postroj přivázaný kolem jeho chlupatého břicha.
Toco byl podle portálu New York Post nervózní, když se měl odvážit jít v kostýmu mezi lidi. „Pamatujete si své sny, když jste byli malí? Já jsem do své maturitní ročenky napsal, že chci být psem a chodit ven,“ uvedl youtuber. Dodal, že se zrovna kolií rozhodl stát kvůli velikosti obleku, do kterého se tak akorát vejde. V kostýmu se podle jeho slov dá pohybovat, nesmí se to ale přehánět. Pak už to totiž nebude vypadat jako psí chůze.
Společnost Zeppet, která kostým psa vyrobila, uvedla, že výroba trvala 40 dní a stála přes 14 tisíc dolarů (v přepočtu tedy více než 300 tisíc korun). Zaměstnanci podle serveru Men’s Journal šli dokonce tak daleko, že replikovali kosterní strukturu skutečné kolie, aby byl kostým co nejrealističtější. „Kromě toho jsme analyzovali fotografie z různých úhlů, s cílem vymyslet srst psa tak, aby přirozeně splývala,“ řekl jeden z výrobců převleku.
Dalším mužem, který se obléká jako pes, je dvaatřicetiletý Brit Tom Peters. Jako Spot se podle jeho slov snaží co nejautentičtěji žít svůj život malého štěněte. Hraje ho tak, že spí v kleci, chodí po čtyřech a pojídá psí pamlsky, to všechno v obleku dalmatina. V reálném životě pracuje jako osvětlovač a divadelní technik. „Nestaráte se o peníze, jídlo nebo práci. Je to o získání povolení chovat se způsobem, který je přirozený a primitivní,“ řekl Peters před časem pro list The Guardian.
Mimochodem, internet má pro lidi se zálibou převlékat se do psích kostýmů už i termín. Říká se jim human pups (lidská štěňata). My obyčejní lidé máme pro podobná invidivua prostší označení: cvoci. A kam patří cvoci? Přece do Cvokhauzu.
Tak jednouché to ale přece jen není. Výstřelky podobné přisvojování si psí či jiné zvířecí identity vypovídají o tom, že dnešní společnosti něco chybí a něco přebývá. Lakonicky bych to vyjádřil takto: lidé mají zbytečně moc peněz a volného času, s nímž nevědí jak naložit, a to protože – to je ten deficit – mají příliš málo vzdělání a hodnot, které by je vedly k hledání smyslu života a přisvojení si odpovědnosti za něj. Zní to jako z knihy, ale nic lepšího jsem v dané věci ještě nevykoumal.
—
Duhová škodovka má podpořit práva menšin, čteme na iPrima.cz. Automobilka Škoda ukázala vůz, jehož smyslem je vyjádření podpory všem menšinám. Elektromobil Enyaq Coupé Respectline se představila na festivalu Prague Pride a k vidění bude i na dalších letních akcích doma i v zahraničí. „Smyslem Enyaqu Respectline je podpora rovného a spravedlivého přístupu ke každému bez ohledu na původ, národnost, věk, pohlaví, vyznání, sexuální orientaci, genderovou identitu či další rozdíly. Vůz vznikl jako kolektivní dílo zaměstnanců společnosti Škoda Auto z různých oddělení,“ píše se mimo jiné v tiskové zprávě vydané českou automobilkou.
Základem novinky je sériový elektromobil Škoda Enyaq Coupé, který má umocněný vzhled díky nápaditému barevnému řešení a osobitým designovým prvkům v interiéru. Na původní bílou, symbolizující jednotu všeho živého, byly naneseny barevné elementy vytvářející přechod v bezpočtu odstínů, které mají podle automobilky reprezentovat rozmanitost lidské společnosti.
Duhové tóny obsahuje rovněž podsvícená maska Crystal Face. Svislé lamely a horizontální linku masky osvětluje 131 bílých a barevných diod. Přední světlomety s pokročilou technologií Matrix-LED a zadní svítilny zajišťují potřebný uvítací efekt. Zároveň bylo designéry vytvořeno speciální logo Respectline, které se nachází v interiéru i exteriéru vozu. Najdete ho na sedadlech nebo volantu, kde je zasazen křišťál s logem od tradiční české sklářské společnosti Preciosa.
„Rovný přístup ke společenským menšinám získává čím dál více na významu a Škoda se k tomuto celospolečenskému trendu v zemích západního světa jen připojila. Pro velké korporace je dnes tento narativ prakticky marketingovou povinností bez ohledu na jeho důsledky. Takový postup totiž nemusí být pro postavení firmy na trhu daného odvětví vždy pozitivní, je potřeba postupovat citlivě,“ popsal pro CNN Prima NEWS úskalí podobných osvětových kampaní marketingový expert Štěpán Farkaš.
„Například americký pivovarnický gigant Budweiser nedávno silně narazil, když u propagace jednoho ze svých produktů využil transgender influencera. Reakce velké části tradičně konzervativních zákazníků byla bouřlivá, podniku citelně klesly prodeje i hodnota akcií,“ dodal odborník. Ödborník mluví rozumně, My v našem cvokhauzu si však můžeme dovolit trochu toho nerozumu. Já například bych byl velkým příznivcem duhového auta, avšak pouze v případě, kdyby bylo prodáváno výlučně příslušníkům dané minority. Abychom prostě věděii, s kým máme tu čest. Jistě to naše teplá menšina (zatím) nebude považovat za úkor. Sama sebe přece jasně identifikuje na pouličních akcích například s pavím peřím v konečníku, takže genderové (i jiné) sebeobnažení nečiní zádrhele. Trochu mi to připomíná časy ne tak dávné, kdy StB jezdila v černých Tatraplánech a vrcholná politická honorace v černých T 603, později T 613. Viděl snad kdy někdo soudruha Husáka ve žlutém Trabantu či nějakého krajského výbora třeba na trojkolce? Nemyslitelné. Vozový park byl součástí image dané sociální skupiny. A u té duhové škodovky by to bylo podobné. Hned každý ví, co si o osádce vozidla myslet. Ať žije transparentnost.
—
A na závěr trocha (ne)kultury. Jak zpravuje portál iDnes, Pískot v Gruzii. The Killers se omluvili za ruského fanouška na pódiu. Americká indie rocková skupina The Killers se omluvila poté, co frontmana Brandona Flowerse vypískali za to, že na koncertě v Gruzii přivedl na pódium ruského fanouška a vyzval publikum, aby na sebe navzájem myslelo jako na „bratry a sestry. Ke konci koncertu, který se konal v gruzínském Batumi, pozvala kapela muže, aby s nimi hrál na bicí během písně For Reasons Unknown. „Neznáme etiketu této země, ale tenhle chlap je Rus,“ řekl Flowers davu, který reagoval směsicí jásotu a bučení. „Nevadí vám, že sem přišel Rus?“ otázal se zpěvák publika.
Po skončení písně se Flowers k incidentu vyjádřil a od návštěvníků koncertu se ozvalo další bučení. „Vy nepoznáte, jestli je někdo váš bratr?“ zeptal se. „Všichni se rozdělujeme na hranicích našich zemí? Copak já nejsem váš bratr, když jsem z Ameriky?“ řekl Flowers a vyzval publikum, aby oslavovalo, „že jsme tu společně“. „Nechci, aby se to zvrtlo. A vnímám vás jako své bratry a sestry,“ uzavřel svůj proslov.
Mnoho lidí podle uživatelů sociálních sítí na protest opustilo stadion. Podle databáze koncertů Setlist.fm, ale skupina, kterou proslavily hity jako Mr. Brightside, Somebody Told Me nebo When You Were Young a loni vystoupila na festivalu Colours Of Ostrava, odehrála vystoupení až do konce. „Dobří lidé Gruzie, nikdy nebylo naším záměrem někoho urazit!“ napsala později skupina v prohlášení na sociální síti X, dříve Twitteru. „Máme dlouholetou tradici zvát lidi, aby si zahráli na bicí. Z pódia to podle prvních reakcí publika vypadalo, že jim přítomnost toho člověka na scéně nevadí,“ stálo v prohlášení The Killers. Kapela také uvedla, že Flowersovy komentáře „mohly být špatně pochopeny“. „Stojíme při vás a doufáme, že se brzy vrátíme,“ dodala.
O co jde? Vztahy mezi Ruskem a Gruzií jsou napjaté zejména od roku 2008, kdy se obě země střetly v krátké válce. Boje rusko-gruzínské války v srpnu 2008 utichly po několika dnech, vyžádaly si ale stovky obětí, a to převážně mezi civilisty. Po podepsání příměří Rusko uznalo nezávislost Jižní Osetie a dalšího regionu u svých hranic – Abcházie. Drtivá většina světa ale jeho příkladu nenásledovala. Tyto dva regiony představují asi pětinu gruzínského území.
To je politická stránka věci. Ale ta dodatečná, „společenská“? Je zjevné, že už zase prožíváme dobu, kterou dobře známe, Dobu, kdy být příslušníkem nějaké národnosti (Žid, Čech, Němec, Rus) automaticky znamenalo být nositelem kolektivní viny. Že se to bude projevovat i na pódiích jiných než diplomatických a polích jiných než válečných, to bych nečekal. Případ pražského koncertu pěvkyně Anny Netrebko byl ostudou prvního řádu. Proti tomu jde v případě Killers v Gruzii o banalitu. Ale stejně nebezpečnou.
