Když byly sečteny volební lístky z prvního kola přímé prezidentské volby, bylo zřejmé, že do druhého kola se dostanou, oba zhruba se stejným početním výsledkem, generál Petr Pavel a expremiér Andrej Babiš. Rozjela se divoká kampaň, kde novináři vyndali na stůl mnoho faktů o předlistopadové minulosti obou kandidátů. Jeden byl pracovníkem zahraničního obchodu a panuje o něm, pokud vím, dosud s definitivní platností soudně nepotvrzené nařčení, že byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Samozřejmě člen KSČ, jinak to v jeho profesi nešlo. Tolik Babiš. Jeho protivník Petr Pavel, rovněž člen KSČ, dokonce funkcionář ve svém útvaru tehdejší komunistické armády, v níž sloužil velmi usilovně a s vidinou závratné kariéry. Nastoupil dokonce do kurzu pro budoucí špiony, vyzvědače, tedy onen na nepřátelský západ vystrčený ukazovák naší branné i politické moci.
Došlo k zajímavému úkazu. Zatímco z mainstreamových médií se na hlavu Andreje Babiše nahrnula spousta nepřátelských nálepek a sloganů, jeho oponent Petr Pavel byl týmiž médii oslavován až adorován. Když se náhodou někdo zeptal, v čem se liší předlistopadová minulost obou pánů, dostalo se mu odpovědi, že zatímco Pavel se upřímně kál a omlouval za toto své „mladické pochybení“, takže mu může být snadno odpuštěno a jeho tehdejší činy zapomenuty, Babíš se sice taky nějak omluvil (prostě přiznal barvu, že bez té legitimace KSČ by nemohl dělat to, co chtěl, což byl ostatně příběh statisíců jeho spoluobčanů), nicméně ničím závratným to nenapravil, a tedy mu právem patří onen pověstný Černý Petr.
Pro generála Pavla navíc údajně hovořilo to, že nějaký čas pobýval v čele vojenského výboru NATO, čímž prokázal jasně svou naprostou oddanost Západu a Spojeným státům. S výjimkou serveru Echo24 nikdo nepřipomenul, že v minulosti byl šéfem téhož vojenského výboru nacistický pohlavár generál Adolf Heusinger (1961-1964), který připravoval plány na invazi do Polska a Sovětského svazu, nebo stíhací eso Luftwaffe Johaness Steinhoff (1971-1974), který podle Echa24 sestřelil za celou válku rekordních 176 nepřátelských (tedy protinacistických, spojeneckých) strojů
Kdežto Babiš se svou firmou Agrofert se držel pragmaticky hlavního hesla byznysu: obchoduj tam, kde ti pokvete zisk. Proto nebyl velkým příznivcem sankcí vyhlášených vůči Rusku, ani před jeho loňskou expanzí na Ukrajinu a vlastně ani po ní. Tedy byl představen automaticky jako kremlofil. Dovolím si podotknout drobnost, protože tohoto kandidáta docela dobře a dost dlouho osobně znám: nic není Babišovi tak cizí, jako politické fráze a gesta, jež ničí úspěšný obchod. V tom si, myslím, dobře rozuměl i s odcházejícím prezidentem Milošem Zemanem, pro něhož byla jednou z priorit právě ekonomická diplomacie. Což zahrnovalo i pokusy o oživení hospodářských kontaktů s Ruskem a Čínou. To platilo do ruské invaze na Ukrajinu, pak Zeman změnil názor, ale do té doby napsané platilo beze zbytku.
Krátce po vyhlášení výsledků prvního kola voleb se ozval bývalý předseda komunistické strany Vojtěch Filip s lehce ironickou hláškou. Vítězství obou ex-komunistů prý svědčí o skvělé kádrové politice předlistopadové KSČ. Dovolím si nesouhlasit. Pavel byl sice připraven pro elitní kariéru, ale stál na jejím začátku, jakkoli přičinlivě a prorežimně. Babiš zase jezdil po světových veletrzích a kšeftoval s ropnými produkty. To nebyli kádři do nejvyšších politických pater. Vyslovím svoji hypotézu, o níž jsem ale přesvědčen. Vítězem letošních prezidentských voleb v Česku se stal Václav Havel. Ten, kterého k moci vynesla (kromě zahraniční politické intervence) především vůle stmeleného lidu a který ihned po nástupu na vrchol moci začal vytvářet nepřátelské ovzduší, nedůvěru a řevnivost řečmi o „přátelích starých pořádků“, o pravdě a lásce stojící proti lži a nenávisti. Dělení světa na černou a bílou, to byl Havlův svět. Svět (p)oddaných a svět kriticky myslících, překládám si to já. To Havel spouštěl nenávistné kampaně proti dobovým mocenským hegemonům, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Havel tak podryl důvěru lidí ve slušnost a kompromis a byl pravou příčinou rozdělení společnosti. Dva komunisté ve druhém kole jsou jeho a jen jeho dílo.
Vychází též ve slovenském Literárnom týždenníku
