Kdo z vás je pravidelným čtenářem této webstránky, ví, že už mnoho měsíců tu zveřejňuji fejetonově zpracované zprávy z médií, týkající se nejabsurdnějších věcí kolem nás – přemrštěné politické kokrektonosti, genderismu a homosexualismu, dění v Eurosojuzu, jak EU trefně nazývají Rusové, atd.
Podařilo se mi najít báječného nakladatele, firmu Bondy, která se podjala vydat soubor těchto „zpráv ze cvokhauzu“ doplněný o několik desítek fejetonů, které jsem psával do Literárních novin (dokud ještě vycházely), resp. na jejich web Literárky.cz.
A to nejlepší nakonec: Hned dva pánové mému čtenářskému i lidskému ledví blízcí, Vlastimil Vondruška a Benjamin Kuras, se uvolili doprovodit knihu dvěma svými předmluvami, které si tu dovoluji přetisknout. Snad budou i pro vás dobrou pozvánkou a doporučením, proč se začíst do knihy Zprávy ze cvokhauzu.
Vlastimil Vondruška
Když mi kolega Žantovský nabídl, abych napsal pár slov k jeho nové knize, rád jsem se toho ujal. Znám jeho myšlenky a úvahy publikované v nejrůznějších médiích a o médiích a věděl jsem, že ani tentokrát nebudu zklamaný.
Vyhradil jsem si pro to deštivé odpoledne, teď na začátku jara ani jiná nejsou, a řekl si, že zběžně prolistuji rukopis, abych věděl, o čem přesně kolega Žantovský píše. Leč stalo se to, co jsem neplánoval. Začetl jsem se a četl a četl, protože Zprávy ze cvokhauzu jsou skvěle napsané fejetony, jejichž smysl plně podepisuji. Líbí se mi nejen jejich obsah, ale už sám fakt, že to jsou fejetony.
Miluji Jana Nerudu a někdy je mi líto, že žánr fejetonů pomalu mizí. Současné komentáře v novinách totiž postrádají ono kouzlo klasického fejetonu. V něm nejde jen o věc samu, ale také o vybroušenost jazyka, chytrost, nadsázku a schopnost ironie či o humor. A věřte tomu nebo ne, Zprávy ze cvokhauzu fejetony nabízejí! Navíc fejetony nejen dobré, ale také aktuální.
Petr Žantovský už řadu let bojuje za svobodu slova, za to, aby se věci říkaly nejen poctivě a bez argumentačních klamů, ale také bez zášti, která dnes provází skoro každou diskusi o věcech veřejných. Navíc v tomhle zápase stojí na té straně barikády, kterou většina veřejnoprávních médií ignoruje nebo odmítá. Není snadné stát proti cenzorům a fanatickým ideologům, neboť ti dnešní si příliš nezadají s těmi normalizačními.
Náprava věcí veřejných (i mediálních) ovšem není možná, pokud člověk nezvedne svůj hlas. V téhle knize ho Petr Žantovský zvedl a já věřím, že potěší nejen rozumné čtenáře, ale přiměje k zamyšlení i ty ostatní. Třeba se někdy i díky němu dočkáme, že se v budoucnu budou knihy fejetonů jmenovat třeba Zprávy z domu porozumění.
Benjamin Kuras
„Ztratí-li média kontakt s realitou – jsou to ještě média? Nebo jsou to jen chapadla chobotnice, která manipuluje skutečnost k obrazu svému a podle zájmů svých?“
Takovýmito otázkami, jimiž je knížka prošpikovaná, Petr Žantovský prozrazuje svou pedagogickou i publicistickou specializaci „médiologa“ pilně zaznamenávajícího a analyzujícího čím dál bohatěji se hromadící absurdity a perverzity současného žurnalistického diletantismu.
Rmoutí ho „nevlídná krajina dnešních médií“, jejich soustředění na negativa a ignorování pozitivních událostí a lidských činů. „Žlučovitost“ jejich přístupu k událostem a jednotlivcům. Nová „kádrovací vlna“ napadající, pomlouvající a zatracující osoby, jejichž myšlenková a názorová rozmanitost se vymyká stále se zužující kleci politické korektnosti. Příliš časté psaní z pozice zloby, která „nemůže být normotvorným základem novinářské práce, ledaže by byla již principem, na němž stojí celá dnešní společnost.“
Lamentuje nad degenerací jazyka, expanzí hovorového jazyka a vulgarit do médií a politiky, redukcí lidské komunikace na zkratkovitost SMS, záludností reklamního jazyka pronikajícího do médií i politiky. Vysmívá se „výrobě celebrit“ z bezvýznamných osob. Obává se moci médií manipulovat a ovládat mysli lidí, kde původním úkolem žurnalistiky bylo vyhledávat události a poskytovat o nich co nejpřesnější informace. Odhaluje metody manipulace názorových sondáží a volebních preferencí, které neodpovídají realitě, ale mají schopnost ji utvářet.
Seznamuje nás s množstvím moudrých rčení moudrých lidí, jako třeba Senecovou radou „usilovat o nejvyšší dobro, jímž je poznání pravdy“. To na rozdíl od šíření a prosazování „správných pravd“ a umlčování „nesprávných“.
Provází nás celosvětovým bohatstvím současných absurdit politické korektnosti, genderismu, multi-culturismu, cancel-culturismu, cenzury médií a akademické půdy, antibělošského rasismu, nesmyslných témat studentských diplomek na humanitních vědách.
A podává to vše se sarkastickou nadlehčeností čapkovskou. Vlastně spíš kurasovskou. Navazuje letos na to, kam jsem tato témata, v roli reportéra sebedestrukce naší civilizace, dotáhl do loňska. Co jsem vydřel, je v dobrých rukách. Takže mu vlastně děkuji, že se tím bude trápit za mě. A přeju mu to staré dobré anglické Good Luck.
(foto V.Vondrušky Karel Šanda, foto B.Kurase Jiří Skupien)
KNIHU LZE OBJEDNAT NA: https://www.knihcentrum.cz/zpravy-ze-cvokhauzu
