Zprávy ze cvokhauzu 76.

Na serveru LUI, který se pravidelně věnuje otázkám homosexuální minority, se objevil článek s burcujícím titulkem: Nechtěný sex a znásilnění v éře Me Too: „Když jsi gay, tak se to prostě stává,“ shrnuje výzkum zkušenosti gayů. Píše se zde: „Sexuální násilí se bohužel týká všech sociálních skupin. Zkoumání Marka Gaspara a jeho kolegů dospělo v rámci gay komunity k výsledkům, které ukázaly, že i když žijeme v éře Me Too podporující oběti v tom, aby prolomily své mlčení a dopomohly tak sobě i společnosti k uzdravení, homosexuální muži se setkávají se sexuálním nátlakem poměrně často. A mlčí o něm.

Výzkum měl kvalitativní podobu, což znamená, že (na rozdíl od kvantitativního výzkumu) nesbíral data od většího množství respondentů, ale vsadil spíše na přesnější informace od menšího počtu dotázaných. Proběhlo 24 hloubkových rozhovorů s muži – gayi, jejichž totožnost byla anonymizována přiřazením přezdívky. Všem bylo mezi 22 a 59 lety. Kromě gayů se dva z respondentů identifikovali jako bisexuálové. Jeden z nich byl transsexuál a jeden uvedl, že se cítí jako nebinární osoba. Všichni zúčastnění dostali kromě jiného tři shodné otázky:

Měl jste někdy sex/byl jste někdy v sexuálně laděné situaci, která vám byla nepříjemná?
Cítil jste někdy tlak nebo byl jste nucen mít sex?
Dostal jste se někdy do situace/měl jste někdy sex, se kterým jste tak úplně nesouhlasil?“

Výsledky?

„Gayové se dle výsledků výzkumu často ostýchají druhého odmítnout. Respondenti vypověděli, že nechtěli přiznat, že nemají zájem o nálepku drsňáka, chlapáka nebo agresivního milence. Respondenti popisovali své zkušenosti po požití drog. Oběti se často bojí svěřit nebo sexuální napadení nahlásit. Shrneme-li odpovědi dotazovaných mužů do nejjednodušších čísel, pak polovina dotázaných uvedla, že se někdy dostala do sexuálně laděné a nepříjemné situace. Třetina explicitně popsala sexuální nátlak. A tři muži ze čtyřiadvaceti dokonce prožili znásilnění!“

Jeden z účastníků přišel se svou kauzou: „Vysvětlil, že v rámci komunity má přátele, které chtěl odmítnout, jelikož mu jejich podbízení nebylo příjemné. Nicméně aktu se nakonec zúčastnil, protože jim nechtěl ublížit. Dopředu přitom věděl, že sex nebude dobrý a že se mu do něj nechce. Úzkosti, které doprovázejí případné odmítnutí ostatních členů komunity, a strach z neuspokojení druhých ale neverbalizoval jen on. Další z respondentů uvedl, že se cítil povinen na sex přistoupit, protože nevěděl, jak ze situace vybruslit, aniž by se ztrapnil. Proto na návrh přistoupil, ale doufal, že vše proběhne co nejrychleji, aby mohl co nejdříve odejít.

Třicetiletý respondent, který dostal přezdívku Michael, se svěřil s tím, že i přesto, že se sexem původně souhlasil, celý akt se velice rychle změnil spíše na wrestlingový zápas, ze kterého vyšel s modřinami. Dle jeho slov se dostal v tu chvíli do situace, ve které být nechtěl, ale nemohl by z ní odejít, ani kdyby se o to pokusil. Podobnou zkušenost přestál i čtyřicátník Harry, který výzkumníkům svěřil svou zkušenost s agresivním sexuálním partnerem. Toho nezastavil jen proto, že se necítil být dostatečně asertivním. A to i přesto, že se jednalo o veskrze bolestivou zkušenost. Stejně starý Alberto pak vysvětlil, že i on se pere s očekáváním druhých. Vycítil, že jej lidé rádi vnímají jako drsňáka, a tak se jím snaží být, byť se tak doopravdy necítí. Všechny respondenty pojilo právě to, že nechtěli zklamat, ozvat se a přiznat, že o nálepku drsňáka, chlapáka nebo agresivního milence nemají zájem. Báli se, že se zesměšní.

Jeden z respondentů uvedl, že dle jeho zkušeností nejsou gayové nejlepší v domlouvání souhlasu. Vzpomněl také na dobu, kdy měl sex pod vlivem drog – tedy nejspíš. Na moc detailů si nevzpomínal, ale něco se dle jeho slov stalo. A nebyl v tom sám. I další dotázaní potvrdili zkušenost s podezřelým stykem pod vlivem omamné látky. Jeden z nich, přestože si pamatoval, že do soukromí s cizím člověkem odešel dobrovolně, to, co se stalo poté, popsal jako ošklivé a násilné. Jeden z mužů se svěřil s historkou o ,špatném rande´, které skončilo znásilněním v lázních. Poté byl v šoku a několik dní nebo týdnů přemýšlel nad tím, co se mu to vlastně stalo. V onen osudný moment totiž nebyl schopen ani přemýšlet o tom, čím vlastně zrovna prochází. Jelikož je ovšem tento respondent HIV pozitivní, rozhodl se napadení nenahlásit, aby se vyhnul případným problémům plynoucím z toho, že svou nemoc násilníkovi neprozradil předem.“

Nu, co se vlastně z toho sáhodlouhého (cituji jen fragmenty) a odbornicky se tvářícího textu dovíme? Předně že se homosexuálové účastní sexuálních aktivit z konformity ke své komunitě, i za cenu, že jim nebude akt samotný konvenovat. Za druhé, že mezi homosexuály kvete sexuální násilí (podobně jako mezi heterosexuály). A za třetí, že homosexuálové „jdou na věc“ často pod vlivem drog. To ovšem nejsou žádná převratná zjištění. Něco podobného se přiházívá i v heterosexuální většině. Není to nic žádoucího, ale existuje to. Že se to děje v homosexuální komunitě, není překvapivé. Podivuhodné je, že se s tím otevřeně zaobírá i homosexuální server. Jeden by to vzal jako nečekaný coming-out, kdyby to nebylo korunováno tezí o tom, že „homosexuální styk byl historicky považován za riskantní, zvláštní, nebezpečný, ilegální, ohrožující, nechtěný a náchylný k přenosu pohlavních chorob. Sociálně a kulturně definovaný jako ,jiný´, fundamentálně odlišný od ,normálního´, tedy ,bezpečného´ heterosexuálního intimního tělesného spojení. Taková očekávání od homosexuálního sexu jsou postavena na homofobním diskurzu.“ Za všechny frustrace homosexuálů tedy nemůže nikdo jiný než heterosexuálové a jejich homofobie. A je to.

—

Mluvíce o sexu… Server Novinky přišel s převratnou zprávou: Vídeňský nevěstinec klienty očkuje, odměnou je půlhodinka zdarma. Svéráznou reklamní akcí se rozhodl přispět k veřejnému zdraví manažer jednoho z vídeňských nevěstinců. Mužům, kteří se nechají přímo v podniku naočkovat, nabízí bezplatně 30 minut s kněžkou rozkoše dle vlastního výběru. Upozornila na to agentura Reuters a zveřejnila záběry stylizované kliniky v erotickém salonu.

„Dočetl jsem se, že abychom dosáhli kolektivní imunity, je třeba naočkovat 70 až 75 procent lidí, ale nyní máme proočkováno jen asi 63 procent. Pak jsem si uvědomil, že mnoho mužů odmítá vakcínu nebo neví, že na ni má nárok, a my tu cílovou skupinu máme tady. Rozhodl jsem se tedy zřídit vakcinační místo přímo u nás,“ cituje Reuters manažera nevěstince Fun Palast Petera Laskarise. Na videu, kterým agentura Reuters doprovodila svou zprávu, je vidět jeden z klientů, kterak dostává vakcínu, a následně je placenou společnicí v kostýmu zdravotní sestry doprovázen do útrob erotického salonu. Tam může v prostorech privátní sauny čerpat svých 30 minut gratis. Běžně by za to zaplatil 40 eur, což odpovídá tisícovce korun.

To je věru inovativní nápad. Šel bych ještě dál. Třeba týnejdžrům, co si odmítají čistit zuby, bych předplatil Playboy a týdně kupoval kartón cigaret a politikům, kteří odmítají pracovat (buď proto, že nechtějí, nebo že to prostě neumějí) bych zaplatil jednosměrnou letenku na výlet na ostrov Papua – Nová Guinea.

—

A závěrem cosi z webové kolportáže. Tentokrát je to text Maxe Kašparů staršího data (z roku 2017, pokud se nemýlím), avšak to pranic neubírá na jeho naprosté a trvalé aktuálnosti. Dodejme: bohužel!

„Hodnotový svět po celé generace znal tzv. sedmero hlavních hříchů:

pýchu
lakomství
závist
hněv
smilstvo
nestřídmost
lenost

Postupem času se jejich obsah proměnil do dnešní podoby:

z pýchy se stalo zdravé sebevědomí;
z lakomství zákon ekonomiky;
nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň;
závist v boj o spravedlnost;
hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých;
smilstvo v prevenci proti neurózám;
lenost se proměnila ve výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu.

Díky této moderní nomenklatuře zbavil se starý kontinent těžkých hříšníků. Připočteme-li k tomu ještě jiné, dnes už málo známé, skoro archaické pojmy jako: