Obvinění z rasismu – Europa – Park musí změnit „jízdu na raftu v džungli“, čteme na serveru První zprávy. Po obvinění z rasismu oznámila společnost Europa – Park, že zreviduje jednotlivé atrakce a zařízení. Opatření se dotkne také „výletu v džungli“, který je jednou z nejstarších a nejoblíbenějších jízd v badenském zábavním parku. Až dosud jste zde mohli prozkoumávat fascinující africký kontinent na „pohodové expediční plavbě na voru. Exotické zvuky vás doprovázejí na cestě. Mezi vodopády, fontánami a liánami narazíte nejen na pár kachen, ale také na nosorožce, hrochy a opice. Ve finále – v tajemné jeskyni – čekají na účastníky expedice všechny druhy dalších divokých zvířat a několik překvapení,“ uvádí web Europa – Park.
To ale některým návštěvníkům zjevně vadilo. Dva freiburští studenti zpochybnili „výlet v džungli“ v seminární práci, protože tato atrakce sloužila kolonialistickým stereotypům, uvádí Badische Zeitung. Například černoši jsou zobrazováni v tradičním oděvu, zatímco bílé postavy nosí oblečení pro průzkumníky a safari. „Doba jako kolonialismus nemá místo v zábavním parku,“ stěžovali si autoři seminární práce.
Europa – Park reagoval na kritiku s porozuměním. „Není pochyb o tom, že klišé jsou záměrně používána, z nichž některá jsou přehnaná. „Jízda na raftu v džungli“, která je jednou z nejstarších atrakcí Europa – Parku, je určitě jedno z nich. Ve skutečnosti, podle dnešních měřítek, mohou být některé scény nesprávně interpretovány. V průběhu kompletní renovace atrakce se také zcela změní tematický design,“ sdělila tisková mluvčí Europa – Park. Společnost Europa – Park zároveň slíbila, že důrazně odmítne jakoukoli formu rasismu a diskriminace. „V největším německém zábavním parku během roku pracuje 4 450 zaměstnanců a projde přes 5,7 milionu návštěvníků z celého světa. Je jen málo míst, kde se žije a propaguje kultura, která spojuje lidi a mírové soužití, jako v Europa – Parku.“
Trochu to připomíná slavný a průkopnický americký film The Jazz Singer z roku 1927. Tehdy nebylo přijatelné, aby černocha na filmovém plátně ztělesňoval černoch. Místo toho herec Al Jolson (ovšemže bílé pleti) je nabarven na černo s výraznými světlými rty. Není známo, jak se na tuto skutečnost dívali skuteční černoši, zda sepisovali petice a seminární práce o diskriminaci. Spíše asi ne. Patálie v zábavním parku je totéž naruby. Aktivisté, zblblí z politické korektnosti, patrně nedají pokoj, dokud vedení parku nepřetře černé „domorodce“ na bílo a nepřidělí jim žakety, zatímco bílé cestovatele alespoň navlečou do potrhaných hadrů a ušpiní je k nepoznání. Teď už jen chybí, aby se seběhli ještě ochránci zvířat a udělali živý řetěz kolem Europa – Parku, neboť se v něm přece ohrožují práva živočichů. To pak teprve bude cirkus.
—
To Novinky.cz pro změnu píšou: Největší písečný ostrov změnil jméno. Oč jde? Největší písečný ostrov na naší planetě, který je na seznamu světového dědictví UNESCO, byl slavnostně přejmenován. Dřívější název Fraser se změnil na domorodé aboridžinské K’gari, což znamená ráj. Lidé kmene Butchulla, aboridžinského etnika žijícího na ostrově, vedli kampaň za změnu názvu ostrova celé roky. Název Fraser se totiž odkazuje k Elize Fraserové, na kterou Butchullové prý nemají dobré vzpomínky. Manželka skotského kapitána Jamese Frasera totiž spolu se svým chotěm plula po moři a jejich loď 22. května 1836 ztroskotala na útesech stovky kilometrů severně od K’gari. Spolu s posádkou se na záchranných člunech dostali až na ostrov, značně vyhladovělí a zmožení dlouhou cestou. Elizu Fraserovou pak podle jejích tvrzení zajali Butchullové a jejího muže nechali zemřít hlady. Což vedlo k následnému masakru kmene Butchulla.
Při ceremoniálu přejmenování ostrova se na jednom místě minulou neděli sešli starší kmene Butchulla spolu s představiteli australské vlády. Ministryně životního prostředí státu Queensland prohlásila, že nové jméno je první krok, kterým dojde k nápravě křivd, které se staly na domorodcích.
Tak nevím. Probudí to mrtvé Butchully, či snad nebohého Frasera? Zcela jistě ne. Čas, jak známo, nemá zpětný chod jinde než v pohádkách či levných sci-fi. To však australské vrchnosty nikterak nevyvádí z míry. Dnes je příkazem dne „náprava křivd“, tak napravujeme kdekoli a cokoli. Jsme přece ve cvokhauzu.
—
A ještě jednou z podobného hrnce: Maorská strana chce přejmenovat Nový Zéland, psaly rovněž Novinky.cz. Novozélandská maorská strana, která v tamním parlamentu disponuje dvěma poslanci, opět žádá o přejmenování země Nový Zéland. Aby toho nebylo málo, požaduje rovněž přejmenování měst a známých míst. Podle šéfa strany Rawiri Waititiho by měly být všechny názvy v maorštině, a to nejlépe do roku 2026.
Maorská strana bojuje za práva původního obyvatelstva, jehož podíl oproti dalším obyvatelům Nového Zélandu činí 16,5 procenta. Podle ní by země měla nést jméno Aotearoa, jak Nový Zéland nazývají právě Maorové. Slovo může mít několik významů, nejčastěji se používá „dlouhý bílý mrak“. Informoval o tom server CNN. Pokud by se změny provedly, hlavní město Wellington by bylo přejmenováno na Te Whanganiu-a-Tara, Christchurch na Ōtautahi a Auckland, největší město Nového Zélandu, na Tāmaki Makaurau.
Petice požadující přejmenování byla spuštěna před loňskými volbami a organizátoři získali již 12 tisíc podpisů, čímž se v úterý pochlubili na sociálních sítích. „Je povinností Koruny udělat vše, co je v jejích silách, k obnovení našeho jazyka,“ stojí v textu petice. Ještě v roce 1910 ovládalo maorský jazyk 90 procent Maorů, v roce 1950 to bylo už jen 26 procent a v současnosti jsou to pouhá 3 procenta. „Za pouhých 40 let nás Koruna úspěšně připravila o náš jazyk a dopady cítíme do dneška,“ uvedla Maorská strana v prohlášení. Maorská strana si od přejmenování slibuje opětovné nabytí významu jazyka původního obyvatelstva. „Maorština musí být všem přístupná na všech místech, v televizi, v rozhlase, na silničních cedulích, mapách i v reklamách a samozřejmě i ve vzdělávacím systému,“ uvádí strana.
Tak se inspirujme a prosazujme, aby se Nymburk zpátky přejmenoval na Svinibrod. Rovněž by bylo třeba v rámci oživené lásky k německému lidu vrátit dnešnímu Havlíčkovu Brodu původní název Německý Brod (Deutschbrod). Bylo by to hezké gesto vůči milým krajanům, jak říká páter Herman. A když už jsme v tom, což vrátit na mapu Česka (Böhmen) zavedené historické názvy Eger (Cheb), Iglau (Jihlava), Reichenberg (Liberec) či Kardasch-Retschitz (Kardašova Řečice)?
Možná by stálo i za to znovu vystavět Levý Hradec, původní sídlo knížete Bořivoje I., který zde nechal v 80. letech 9. století vybudovat první křesťanský kostel v Čechách, zasvěcený sv. Klementu. Poté Přemyslovci místo opustili a to v 11. století zaniklo. Slušelo by se tu přemyslovskou chybu napravit.
A když už jsme u toho místopisu, každého slušného politicky korektního progresivistu musí doběla rozpalovat název historické obce Kokot na Rokycansku. A netoliko název obce. Nad ní ční kopec Kokotsko, Kokotským lesem vede turistická stezka ke Kokotským rybníkům a od Dolního kokotského rybníka na odbočku ke studánce U Čůráčku. To jsou jen drobné příklady z těch mnoha místopisných hanebností. Jak vidno, čeká nás ještě spousta přejmenovávací práce.
(pozn. na titulním obrázku je šéf maorské strany Rawiri Waititi)
