A je to tady. EU chce omezit britský filmový a televizní obsah. Chráníme kulturní diverzitu, tvrdí, dovídáme se ze zprávy ČTK. Evropská unie zvažuje zásah proti „nepřiměřenému“ množství britského televizního a filmového obsahu na unijních plátnech a obrazovkách po odchodu Británie z EU. Vyplývá to z interního dokumentu EU, který měl k dispozici list The Guardian. Unie se tak snaží chránit „kulturní diverzitu“ EU před zemí, která již není součástí společenství.
Tah by měl nejspíš významný dopad na britský filmový průmysl, neboť Británie je největším producentem filmových a televizních pořadů v Evropě. Za mezinárodní vysílací práva britské produkce loni inkasovaly 1,4 miliardy liber (41,7 miliard korun). Prodej práv evropským kanálům a streamovacím platformám vynesl britskému televiznímu průmyslu v letech 2019 až 2020 celkem 490 milionů liber, což pro Británii představuje druhý největší trh po USA, napsal The Guardian.
Hlavní motivací k plánovanému tahu je pro EU současné zařazení britských pořadů mezi evropské tituly, přičemž na podíl evropských filmů na unijních obrazovkách existují kvóty. Britské filmy z tohoto pohledu v podstatě zabírají místo filmům z jiných, menších nebo neanglicky hovořících zemí.
Podle směrnice EU o audiovizuálních mediálních službách musí být v televizi většina vysílacího času, tedy více než 50 procent, věnována evropskému obsahu. Na streamovacích platformách jako je Netflix a Amazon je to 30 procent. Například Francie zašla v omezování mimoevropských pořadů ještě dál, na streamovacích platformách musí představovat evropská tvorba přes 60 procent a firmy musí na výrobu evropské produkce utratit nejméně 15 procent svého obratu, doplňuje The Guardian.
„Vysoká dostupnost britského obsahu ve streamovacích službách, jakož i privilegia zajištěná (jeho) označením za evropskou tvorbu mohou mít za následek nepřiměřenou přítomnost britského obsahu na kvótě evropských streamovacích služeb. Neproporčnost proto může ovlivnit plnění cílů propagace evropských děl a kulturní rozmanitosti, na něž se zaměřuje směrnice o audiovizuálních mediálních službách,“ píše se v dokumentu Evropské komise, která se chystá vypracovat dopadovou studii o riziku britských pořadů pro „kulturní rozmanitost“ EU. Studie bude podle diplomatických zdrojů prvním krokem pro budoucí omezení britského televizního obsahu. A zjevně se spěchá: diskriminační norma by měla vstoupit v život už od příštího ledna.
Opět se tu potvrzuje známý slogan Follow the Money – hledej stopu peněz. Pod obludně nevkusnými frázemi o „kulturní rozmanitosti“ a „ochraně evropských hodnot“ se tu skrývá – jak říkal v jedné hře Jára Cimrman, „obyčejný špinavý konkurenční boj“. Soudruzi z EU však neuvážili jednu drobnost. I když zakážou distribuci britských filmů a TV programů, přece nedonutí občany jiných zemí, aby se dívali na produkci, která je zajímá méně nebo vůbec. Takže, holečku, k žádným horám peněz nepřijdou. Jen k veliké ostudě, a tu mají už dnes, na počátku této trapné anabáze.
Možná se pletu, ale někdejší Evropské hospodářské společenství vzniklo na základě cíle osvobodit trh od různých restrikcí, regulací, cel atd. Jinými slovy o volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Naopak dirigování lidských životů, omezování jejich práv a svobod, to jsou rysy diktatur. Včetně té bruselské, dodejme.
—
EU v tom však není sama, jak potvrdil portál A2larm v článku Papež František: Soukromé vlastnictví je až druhotné právo. Papež František oslovil účastníky 109. Mezinárodní konference práce, která probíhá v Ženevě a je každoročním vrcholným setkáním členských států Mezinárodní organizace práce (ILO). František poslal videoposelství, v němž zdůraznil význam práv pracujících a vyjádřil podporu všeobecné ochraně všech pracujících bez ohledu na jejich status na trhu práce.
V důrazném poselství papež prohlásil, že soukromé vlastnictví je druhotné, nikoli primární právo: „Když se někdy mluví o soukromém vlastnictví, zapomíná se, že jde o druhotné právo, které závisí na prvotním právu, a sice všeobecném určení statků.“ Princip všeobecného určení pozemských statků je koncept ze sociálního učení katolické církve, podle něhož jsou výsledky stvoření – celá Země i všechny pozemské statky – darovány k užívání všem lidem bez rozdílu. Soukromé vlastnictví je do jisté míry legitimní (a podnikání je jistě ušlechtilá aktivita s cílem produkovat bohatství a vytvářet lepší svět pro všechny), je však druhotné vůči původnímu právu všech lidí užívat pozemské statky.
Papež také podtrhl potřeby migrantů a zranitelných pracujících, především těch, kteří pracují v tzv. neformální ekonomice. „Jsme povoláni k tomu, abychom přednostně reagovali na situaci pracujících na okraji trhu práce, které stále postihuje pandemie covid-19.“ Mezi tyto zranitelné pracující patří také migranti, poznamenává papež, oběti „filosofie vyloučení“, kterou v našich společnostech ze zvyku vynucujeme. Migranti jsou totiž spolu s dalšími zranitelnými pracujícími a jejich rodinami zpravidla „vyloučeni z přístupu k národním zdravotním programům, prevenci onemocnění, programům péče a léčby, stejně jako z přístupu k programům finanční ochrany a psychosociálních služeb“. S odkazem na zvláštní potřeby pracujících v šedé ekonomice František argumentoval, že „je velice potřebné, aby sociální zabezpečení obsáhlo sféru neformální ekonomiky, se zvláštním ohledem na specifické potřeby žen a dívek“.
Jak tomu rozumět v překladu do lidštiny? Zaprvé papež poněkud opomíjí tu drobnost, že prosperita vede k bohatství nejen vlastníků (výrobních prostředků, jak říkal Marx), ale také těch, kteří svou prací ony výrobní prostředky využívají. Chudý podnikatel = chudý zaměstnanec, případně žádný zaměstnanec. Teprve prosperující produkce produkuje pracovní příležitosti, umožňuje zvedat mzdy a zavádět sociální benefity pro zaměstnance. Papež zjevně nečetl Adama Smithe a další klasiky ekonomické teorie, a také nikdy nevedl ani autodílnu. V jeho zlaté kleci se žije podle jiných pravidel: nedotknutelný argentinský levičák poučuje zbytek světa a vyžaduje za to veškerou vděčnost, včetně té hmotné.
Mluví jako věrozvěst těch nejhorších časů komunismu; jak zpíval Werich v nesmrtelném filmu Císařův pekař a pekařův císař: „Když všichni všechno všechněm dáme, tak všichni dohromady budeme mít dost“. Ideální inspirace pro pirátské a podobné plány na proměnu vlastnických poměrů. Kolikrát jsme v poslední době slyšeli, že něco mít (třeba dům) je zbytečné a zatěžující. Stačí jen střecha nad hlavou a základní životní potřeby. Nikdo se nezeptá, zda náhodou ten domek, v němž bydlíte, nevzešel z velice pilné práce i několika generací. Nejspíš to bude tím, že si tihle tlampačové pod pojmem práce neumějí nic představit. Patrně nikdy žádnou nevykonali. Pokud prací nemyslíme prázdné plácání klapačkou na schůzích a mítincích.
A třešničkou na dortu je Františkův postoj k šedé ekonomice. Tzn. takové, která se neodehrává dle litery zákona a neplynou z ní tedy různá práva (zdravotnická, sociální atd.) pro její participanty. Františkovi je to jedno: děláš poctivě, nebo načerno – v každém případě budeš obložen všemi hmotnými privilegii. Opakuji, papež není honěn v ekonomii. Jinak by věděl, že šedá a černá ekonomika brání té „normální“, legální, v přirozeném rozvoji. Pokřivuje vztahy na hospodářské platformě. A to už nemluvím o tom, že svatý otec de facto podporuje porušování zákona. Pokud jste někdo od fochu, ptám se: existuje pro tyhle případy cosi jako flanďácká imunita?
—
A do třetice zase kus webové kolportáže. Vlastně nejde ani tak o fabulovaný příběh, spíš o metaforu naší cvokhauzové reality.
Pohovor s uchazečem Janem Novákem.
„Dobrý den, pane Nováku. Vítám vás na dnešním přijímacím pohovoru. Dáte si kávu?“
„Ano.“
„Vidím, že jste vystudoval s červeným diplomem. To je skvělé. Doufám, že posílíte náš kolektiv. Tak pane Jane – mohu vám tak říkat?“
„Jistě.“
„My hledáme pracovníka na pozici konstruktéra trakčních motorů. Je to skvělá kreativní práce, čeká vás vynikající kolektiv a rovněž i skvělé ohodnocení. Jistě jste s problematikou trakčních motorů ze školy obeznámen, že?“
„Ale, ale….. Já jsem vystudoval POLITOLOGII,“ říká sebevědomě Jan.
„A trakční motory jste tam neměli, pane Jane?“
„To tedy ne. Ale mohu vám vysvětlit a rozebrat důvody jasného vítězství Joe Bidena při volbách prezidenta. Také si můžeme vysvětlit spravedlivý zásah USA do vývoje v Koreji, Vietnamu, Sýrii, Afghánistánu, Libyi, Iráku, Dominikánské republice a na středním východě obecně. A to prosím, velmi fundovaně.“
„Ale pane Jane, my potřebujeme nutně pohnout s těmi trakčními motory. Situace na středním východě je nám, tak říkajíc putna. Promiňte mi ten výraz. Jsem poněkud nervózní – už jsme tu měli u pohovoru 5 studentů politologie a 4 studenty humanitních věd. Žádný z nich o trakčních motorech nevěděl zhola nic.“
„Já už jsem s nervama taky u konce,“ povídá Jan. „Všude po mně chtějí samé nesmysly – např. vyprojektovat odsávání svařovací haly, návrh elektrifikace sídliště, rekonstrukci mostového jeřábu expedičního centra, dokonce nějaký návrh lopatek turbíny jaderného generátoru.“
„Ale Jane, tyto firmy produkují hodnoty. Bezduché tlachání o senilním Joe Bidenovi nám všem penízky nepřinese.“
„Ale co já tedy budu dělat?“ ptá se plačtivým hlasem Jan
„Víte co? Zajděte si za Šimonem Pánkem z Člověka v tísni a ten vás na sto procent přijme. Je to neziskovka, netvoří žádný zisk, parazitují na státě a na nás všech, ale docela dobře platí. Mají dost peněz z Norských fondů a od Sorose. Přeji vám hodně štěstí a sbohem.“
Pan Jan spěšně dopíjí kávu a odchází a personalista si povzdechne: Sakra, další politolog. Kde se tito kreténi pořád berou?
