Podle zprávy iDnes, Nová Miss Alabama je morbidně obézní. Vítězka váží 150 kilo, lidé se bouří. Vítězkou v soutěži National American Miss je Sara Millikenová. Třiadvacetiletá žena byla zvolena královnou krásy i přesto, že je morbidně obézní. Váží přes 150 kilogramů. Podle kritiků poroty a výsledků soutěže je velmi problematické a nevhodné normalizovat a propagovat stav, který s sebou nese vážná zdravotní rizika a je život ohrožující. Podle kritiků morbidně obézní vítězky je problematické hlavně to, že pořadatelé soutěže a porota, která rozhodla o výsledcích, normalizuje velmi nebezpečný zdravotní stav, zvyšující extrémně riziko srdečně-cévních chorob, rakoviny a dalších onemocnění. Silná kritika je podle nich v tomto případě rozhodně na místě. „Obezita je velice závažný problém současnosti, to snad vidí každý. Počet morbidně obéznich lidí stále závratně stoupá. Někteří jedinci, a to hlavně ve Spojených státech, jsou v dnešní době naprosto příšerně vyžraní, zatímco další umírají v jiném koutě světa hlady. Proč navíc takto oslavovat a propagovat něco, co je ze zdravotního hlediska opravdu špatné? Toto má být vzor pro dnešní mladé ženy?“ ptá se jeden z uživatelů v komentářích na profilu Sary Millikenové.
Mnozí s ním souhlasí. „Jde o soutěž krásy. Volbou Sary Millikenové jako Miss Alabama tedy vlastně porotci celému světu říkají, že morbidní obezita je krásná. To může samozřejmě být věc osobního názoru a vkusu, ale bohužel si musí uvědomit, že tím velmi špatným směrem ovlivňují také veřejné mínění. Někteří lidé si kvůli tomu začnou obezitu normalizovat. Obezita je nemoc, která s sebou přináší problémy a komplikace. A to nejen fyzické, ale i psychické. Nemoc přece nemáme oslavovat,“ píše další. Podle pořadatelů soutěže je možné soutěže krásy obecně kritizovat pro jejich uctívání povrchní dokonalosti a idealizaci lidského těla. Zažité stereotypy ženské krásy tak nejspíš chtěli svou volbou nabourat, podle odborníků však nerozumně zašli až do opačného extrému a označují za krásné něco, co je nezdravé.
S tím se dá než souhlasit. Jen si dovolím připomenout, že něco podobného tu není prvně. Jakýsi regionální univerzita v USA vyhlásila v podobné soutěži krasavic vítězkou/vítězem osobu, splňující všechna inkluzivní kritéria. Nejen morbidní obezitu, ale také transsexualitu a asijský původ. Výsledkem je, promiňte mi ten příměr, něco jako almara z časů dynastie Ming natřená hollywoodskými barvičkami. V noci se toho na ulici leknete. A ve dne vlastně taky. Inu, jsme v USA, kolébce Cvokhauzu!
—
A ještě jednou do obdobné louže, opět s iDnes: Morbidně obézní muž váží 227 kilogramů, fanoušci mu platí, aby stále přibíral. Gainer Bull (44, viz foto pod článkem) začal postupně přibírat na hmotnosti již před dvaceti lety, kdy vážil 81 kilogramů. Američan se postupně stal jednou z nejznámějších hvězd komunity, která obdivuje přejídání a morbidně obézní lidi. Fanoušci nyní Bullovi platí nemalé částky peněz za to, aby stále tloustl.
„Po dvacítce jsem najednou začal rychle přibírat. Ručička na váze letěla nahoru. Nedokážu říci, že by za tím stálo něco konkrétního v mém životě, co by mě ovlivnilo, že bych třeba zajídal nějaký stres. Pamatuji si, že už v šesti letech jsem sledoval se zaujetím animované seriály, ve kterých byly postavičky s obřími břichy a nevyváženými proporcemi,“ řekl Gainer Bull pro britské vydání deníku Metro.
Muž, vlastním jménem Bryan, žije se svým partnerem v Palm Beach na Floridě a v současnosti se živí jako online celebrita na platformě OnlyFans. Obdivují ho takzvaní fat fetišisté, které vzrušují lidé trpící nadváhou nebo obezitou. „Adipofilové jsou sexuálně zaujatí velikostí, nadměrnou konzumací jídla a nadměrným množstvím tuků v těle. Je jedno, jestli jsou obézní jejich protějšky, oni sami, oba dva z páru, nebo si třeba na tlusté jenom hrají. Jsem součástí této subkultury. Užívám si to, že přibírám a moji příznivci mě přímo při jedení sledují živě online,“ říká Bull. A přídává detaily: „Jako teenager jsem začal posilovat, později jsem začal pracovat na tom, abych získal obří břicho. Jím 10 tisíc kalorií denně, občas i víc, pokud to zvládnu. Tolik jídla stojí samozřejmě spoustu peněz. Rozhodl jsem se proto vyzkoušet platformu, kde mi fanoušci platí za to, že se vykrmuji. Vědí, že čím více zaplatí, tím rychleji budu přibírat, je to výzva,“ vysvětluje Gainer Bull.
Sám si prý velmi dobře uvědomuje, že to, co dělá, je hazard se zdravím a se životem. „Extrémně velcí lidé velmi riskují. Snažím se alespoň o to, abych měl v jídelníčku i co nejvíce toho zdravého a vyvažuji kila smažených tučných potravin hromadami zeleniny a ovoce a jídlem s vysokým obsahem proteinů. K tomu všemu chodím i do posilovny. Je to náročné. Chápu, že zdravotní rizika jsou obrovská. Vážím si všech, kteří mě podporují na mé cestě a umožňují mi plnit si můj sen,“ dodal Bull.
To je mi ale sen: být tlustou bečkou sádla, přežírat se jako tažný valach a na internetu žebrat o peníze. Jenže chyba není jen v lidech jako Bull. To je prostě anomál. Někdo se přejídá, jiný sbírá známky a někdo čichá k orchidejím. Každého věc. Statisticky lze asi odhadnout, že filatelista nebo kytkolog mají zdravější životní styl. Ale je taky s největší pravděpodobností možné říci, že jim za jejich zálibu nikdo neplatí skrze sledování na internetu. To my všichni kolem Bulla jsme magoři, když jsme všeobecné zešílení nechali dojít takhle daleko. Jenže platí Katzův zákon: „Lidé a národy se začnou chovat rozumně teprve až po vyčerpání všech ostatních možností.“
—
A do třetice z iDnes: Australská škola vyzvala chlapce, ať se omluví dívkám za svůj gender. Střední škola v australském státu Viktoria vyvolala velkou kontroverzi. Učitelé vyzvali chlapce, aby povstali a symbolicky se tak žačkám omluvili za příkoří spáchaná muži na ženách. V souvislosti s protesty proti „kultuře znásilňování“ řada studentek na sociálních sítích zveřejnila vlastní zkušenosti se sexuálním obtěžováním. Na střední škole Brauer College v přístavním městě Warrnambool se rozhodli na to reagovat uspořádáním školní diskuze o respektu k ženám. Učitelé žákům pustili video, v němž je školní kapitán elitního chlapeckého gymnázia Brisbane Boys College Mason Black vyzývá, ať „přestanou být chlapci“ a „jsou lidmi“. Black, jehož matka byla v minulosti znásilněna, tvrdí, že chlapci jsou vinou svého „misogynního“ a „objektifikujícího“ chování vůči ženám „součástí problému“. Poté učitelé vyzvali žáky k „symbolickému gestu omluvy za chování jejich pohlaví, které zranilo nebo urazilo dívky a ženy“. Někteří žáci se později svým rodičům svěřili, že akci příliš nepochopili – a někteří otcové i matky neskrývali pobouření. „Nyní má mylnou představu, že na všechny chlapce se v současnosti pohlíží jako na predátory,“ hněvá se Danielle Shepherdová, jejíž dvanáctiletý syn je prý z celého dění „zmatený a rozrušený“.
Asi není úplně náhodou, že za podobnými nesmysly stojí nějaká neziskovka. Ta se v tomto případě nazývá Teach Us Consent (Naučte nás souhlasu). To je, myslím, výmluvné. Hodilo by se to ostatně na partajní standardy většiny stran, které nás oblažují podobně duchaplnými nápady. Jistým střípkem naděje budiž fakt, že i sama šéfka toho sdružení, aktivistka Chanel Contosová, se nechala slyšet, že „gesto školy bylo problematické a neřeší jádro problému“ Dokonce prý „z chlapců udělalo hrdiny a dalo jim vstupenku zdarma z vězení“.
Je to sice potrhlá logika, ale aspoň nějaká.
Howgh
