Česko zjistí, kolik má genderů. Dosud jsme o tom neměli žádná data, říká k velké studii sexuality výzkumnice. Dočteme se to na serveru Lidovky.cz. Text začíná věru objevným prohlášením: „Sexualita je základní lidská potřeba, ovlivňuje všechny součásti pyramidy lidských potřeb a nedá se úplně potlačit,“ připomíná Kateřina Klapilová, vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence NÚDZ a též hlavní metodička průzkumu. Jaké byly jeho hlavní zjišťované okruhy? Jak dnes vypadá seznamování? Jaká je sexualita singles? Anebo také jak se vyvíjejí pocity, které lidé zažívají během sexuálních aktivit? Odpovědi právě nyní hledá Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ). Provádí výzkum CzechSex, který komplexně zkoumá sexuální život Čechů. „Nová data nám ukážou, jak nastavit systém sexuologické péče či jak vést prevenci sexuálního násilí,“ říká k tomu Klapilová.
Nynější výzkum potrvá do března, účastní se jej na 6000 respondentů. Sběr dat je veden dvěma způsoby: online formou a osobním dotazováním. Průzkumu online se zúčastní na 4000 lidí a osobních pohovorů zhruba 1000 mužů a 1000 žen. První část výsledků bude zveřejněna na jaře.
Klapilová informuje o tom, že „zjišťujeme výskyt sexuálních dysfunkcí, parafilních preferencí (odchylky od běžných forem) a další poruchy jako třeba kompulzivní poruchu sexuálního chování (laicky závislost na pornografii či na sexu). Také se ptáme na oblast genderové identity a genderové nonkonformity, u nichž jsme dosud neměli žádná data, která by byla komplexní a reprezentativní. Chceme informace také o nových trendech v sexuálním chování, třeba co se děje v online prostoru, jak dnes vypadá seznamování nebo nové formy partnerství či jaká je sexualita singles. Pak je tam sekce, která se zaměřuje na sexuální zdraví a potěšení, což v předchozích výzkumech také nebylo a hodně se to zanedbává. A to i přesto, že je „pleasure“, tedy potěšení, jedna ze součástí definice sexuálního zdraví podle Světové zdravotnické organizace. Používáme pojmy z nových doporučení pro oblast sexuality a genderové nonkonformity a naši tazatelé je budou lidem vysvětlovat. Je to nutné dělat citlivě, abychom témata nepatologizovali.
Data nám pomohou pokračovat ve směru, který jsme začali s programem Parafilik, který vnímám jako další vrchol své kariéry. Parafilik se sice zaměřoval „jen“ na určitou výseč – parafilní osoby, tedy osoby, které mají přetrvávající sexuální zájem o jiné sexuální aktivity než stimulaci genitálu či mazlení se s dospělými a souhlasícími osobami“.
Sečteno a podtrženo, ctihodné vědecké organizace se jistě za nemalé peníze budou dotazovat tisíců lidí na jejich sexuální orientaci a intimní návyky. To by snad mělo smysl v jediném případě, totiž kdyby výsledkem byl objektivní pohled na spektrum dnešní přegenderizované epochy, který by došel k reálným číslům, kolik kterých úchylek se na tomto poli doopravdy vyskytuje a nejsou to jen mediální beranidla a atrakce. Třeba by se zjistilo, že tradiční čísla 4% homosexuálů a 1% leseb stále platí. To by bylo velké zklamání pro všechny exhibicionisty z Prague Pride a neziskovkáře, kteří celý ten dobový tanec za veřejné finance podněcují a organizují. Při zmínce uvedené dámy, že budou zohledňovat novodobý newspeak zajišťující dostatečnou genderovou diverzitu atd., mne však jímá obava, že výsledky budou připomínat losování z klobouku a jejich hlavním cílem bude potvrdit traktovanou tezi o 170 pohlavích a naší povinnosti je předřazovat před normální a přežití lidstva zajišťující sexuální chování. Nu, nechme se překvapit.
— .
Dostal jsem emailem od kohosi dokonalou otázku:
Pokud pohlavní orgány neurčují pohlaví, jak ho jejich odstranění potvrzuje?
Kdo mi pošle nejoriginálnější odpověď, a k tomu přidá poštovní adresu, dostane ode mne novou knihu (moji).
—
Dotaz pro nezapomenutelnou Sally*
A na závěr již tradičně něco z webové kolportáže, tentokrát mi glosa ryze česká přišla až z kanadského Edmontonu:
„Milá Sally, před třiceti lety jsme se ptali, jak dohnat životní úroveň západu, a dneska se ptáme, jak se vrátit k životní úrovni před třiceti lety. Nerozumím, proč nám přátelé prodávají plyn a ropu dráž než nepřátelé.
Podle faktury na elektřinu mám doma urychlovač částic, podle faktury za plyn bydlím na Aljašce, podle faktury za vodu mám koupaliště a podle platu pobírám podporu v nezaměstnanosti.
Ceny mouky a strouhanky se vyšplhaly tak vysoko, že výrobci přemýšlejí, že by do párků opět dávali maso.
Loni touto dobou nám nakazovali sprchovat se po každé cestě ven, dnes nám sprchování zakazují.
Před rokem jsem se měřila, zda nemám moc vysokou teplotu těla, dnes měřím, zda nemám moc vysokou teplotu v pokoji.
Loni jsem bez roušky nemohla zazvonit u sousedů a dnes se mám se sousedkou koupat v jedné koupelně a péct kuře v jedné troubě.
Podle rady předsedkyně parlamentu jsem namísto plynu zkoušela vařit na svetrech, ale nešlo to. Co mám dělat?“
Odpověď:
„Prodávej vejce přes Lipskou burzu. Cena pro konečné spotřebitele 30 – 35 Kč za kus. Pokud by cena neúměrně stoupla, zastropuj ji v zájmu svobodného a demokratického trhu na 120 korunách za vejce.
Spolu to sneseme!“
*Pro ty, kdo už zapomněli:
Jiřina Hanušová, známější pod přezdívkou Sally (5. srpna 1939 – 22. října 1999), byla česká publicistka a psychoterapeutka, spoluzakladatelka psychologického poradenství v Československu. V roce 1968 založila v časopisu Mladý svět rubriku „Dopisy pro Sally“, ve které odpovídala na dotazy čtenářů týkající se řešení jejich životních situací, a vedla ji až do roku 1991.
