Velký byznys vyzve Fialu: Přijměte manželství pro všechny, hlásají Seznam zprávy. Jde o to, že Vodafone, Microsoft, Danone, ČSOB, nebo Ikea, to jsou velké firmy působící v Česku, které se spojily, aby vyzvaly premiéra Petra Fialu k přijetí rovného manželství. Pod tento apel už připojilo podpisy několik desítek tuzemských zaměstnavatelů včetně bank, či technologických firem. Aktuální výzvu „táhne“ šéf Vodafone Petr Dvořák. „Podpora LGBTQ+ lidí pro nás ve Vodafonu znamená otázku lidských práv. Dlouhodobě usilujeme o narovnání podmínek tam, kde české zákony měří dvojím metrem. Dvojkolejnost v legislativě má ale i reálné ekonomické dopady, právě proto jsem inicioval otevřenou výzvu premiérovi, ke které se připojily i desítky dalších zaměstnavatelů, kterým není rovnost práv lhostejná,“ řekl Dvořák.
Společnosti upozorňují, že ač se to možná nezdá, jde o téma důležité i pro český byznys. Jeho nepřijetí a odstranění nerovnosti má totiž podle signatářů citelné dopady na kondici české ekonomiky. Uvádějí, že podle výzkumné organizace Open For Business (koalice předních světových společností, které se věnují inkluzi LBGTQ+) stojí nerovnoprávné postavení LGBT lidí českou ekonomiku až 37,6 miliard korun ročně. Legislativní nerovnosti totiž zaměstnavatelům prý přináší značné náklady, protože v odstraňování nerovností čím dál častěji musí nahrazovat funkci státu. Tolerantní prostředí pro všechny je navíc lákadlem pro zaměstnance a naopak nepřátelské vztahy může řadu lidí od práce v konkrétní firmě odrazovat.
Jde navíc o téma, které rezonuje čím dál víc a které patří mezi ostře sledovaná témata. Už v roce 2005 například čelil Microsoft kritice za své prohlášení, že v otázce manželství stejnopohlavních párů zaujal „neutrální stanovisko“. Na základě reakcí následně tehdejší šéf Microsoftu Steve Ballmer otočil a vyjádřil podporu legislativě, která by právo na sňatkovou rovnost zaručila.
České společnosti se pak angažují otevřeně i na svých stránkách. Například Ikea na svých stránkách vyzývá k tomu, aby se v celé společnosti lidé z komunity LGBT + cítili jako doma. „Každý by měl mít místo, kde je vítán, součástí a přijímán takový, jaký je. Ale jen polovina lidí z komunity LGBT+ cítí, že mohou být otevření a upřímní o tom, kdo jsou, dokonce i v rámci své vlastní rodiny. Společně zajistíme, aby se všichni v komunitě LGBT+ cítili jako doma,“ stojí na stránkách IKEA.
Vodafone zase upozorňuje na to, že pouze 26 % LGBT+ lidí v práci neskrývá svou orientaci. Ostatní se obávají negativních reakcí nebo dopadů na kariéru. „Podle aktuálního průzkumu Vodafonu zhruba 38 % LGBT+ lidí začalo s nástupem do prvního zaměstnání svou sexuální orientaci skrývat, ačkoliv byli do té doby ve škole i v rodině otevření. Bojí se totiž negativních komentářů nebo dopadů na kariéru,“ píše na stránkách Vodafone.
Nuže dobrá. Tak tyto sezóny je v módě býti teplým. Nojo, ale co když v příští sezóně bude „trendy“ chodit v převleku za psa, jak jsme o tom psali v jednom z předchozích „cvokhauzů“? Budou všichni ti Vodafoni taky horlivě podporovat zaměstnanecké benefity pro homopsy? Vyberou ze svého středu odborné komisaře, kteří budou detekovat, který chlupáč ze všech, co se vyskytují na pracovišti či shopping centru jsou skuteční transformovanci, nebo jen obyčejní, za psí štěk nestojící hafani? Obávám se, že této civilizaci už vskutku není pomoci. Zadusí se psími chlupy nebo vyhyne na bezpohlavnost.
—
To iDnes přichází s onačí notou: Po Blackface přichází Jewface a otázka: Smí hrát Žida ten, kdo není Žid? Amerika sleduje absurdní debatu, jak velký nos má ve filmu hudební skladatel Leonard Bernstein. Umožnilo to progresivistům nastolit nové téma a ignorovat antisemitismus. Korunuje se to něčím obecnějším, ale současně šílenějším, totiž jestli vůbec smí Nežid hrát Žida.
Až se z toho točí hlava. Když pokrokáři vyřešili jeden z nejnaléhavějších problémů dneška, totiž že běloši nesmějí hrát Othella nebo Japonce, ale černoši klidně mohou hrát tradiční bělošské postavy, jako je Sněhurka nebo James Bond, začali začišťovat okraje. Posunuli se k Židům. Podle této logiky neměl hrát místo Hankse ve Filadelfii ani homosexuál, nýbrž jen homosexuál skutečně umírající na AIDS, protože pouze ten může vědět, jak se takový člověk cítí.
Teď se o tom vede vzrušená diskuse k filmu Maestro, který neměl ještě ani premiéru, lidé uviděli jen trailer. Už to stačilo. Je to film o autorovi muzikálu West Side Story Leonardu Bernsteinovi, úžasném skladateli a krásném člověku, který měl větší nos. Hraje ho Bradley Cooper, který si ten svůj nechal prostetikou trochu zvětšit, aby podoba byla co nejvěrnější. A jak ukazují fotky, povedlo se. Jenže je tady také politická korektnost. A tak po Blackface, což je hřích, kdy běloch s načerněnou pletí představoval na divadle nebo na školním večírku Michaela Jacksona či Aladina, vytáhli nový hrozivý termín Jewface. Cooper se dozvěděl, že zvětšením nosu nahrává nejhorším stereotypům o Židech. Co na tom, že normálnímu člověku dojde, že nechtěl vytvořit karikaturu, jen se snažil co nejvíce vypadat jako reálná postava, která měla od přírody krásný nos. Tak se to ve filmech dělá. Jednonohý pirát John Silver má v Pokladu na ostrově taky dřevěnou nohu a nikdo to nebere jako útok na handicapované. Filmový Václav Havel autenticky ráčkoval a nikdo to nebral jako urážku patlajících. Situaci kupodivu nijak nepomohlo, že filmový nos skladatele Bernsteina schválily filmařům i jeho děti a teď o tom dokonce vydaly prohlášení. Pikantní je i to, že jedním z producentů filmu, kolem něhož se točí nařčení z protižidovských stereotypů, je Steven Spielberg, jenž by kvůli svému původu dostal z fleku občanství v Izraeli. A dokonce se už ozvala i Liga proti hanobení (Anti-Defamation League), což je nadnárodní židovská organizace, která je už sto let nejautoritativnějším hlasem proti antisemitismu. Její verdikt zní: Nos nebyl antisemitský.
O to ale vůbec kritikům nejde. Oni se hlava nehlava snaží zařídit ostatním lepší svět, ať se jim to líbí, nebo ne. Je to mesiášská posedlost, takže jsou jako zaťatí conquistadoři, kteří dychtivě vyhlížejí další a další zemi, na níž by mohli vztyčit vlajku svého pokroku. Teď dodávají, že špatně ve filmu nebyl jen nos, ale i herec. A tím jsme u Jewface. Není to novinka, říkalo se to v 19. století, ale to slovo se zdálo dávno mrtvé, protože svět vypadal už normální. Ale zřejmě už zase není. A tak bylo zcela vážně namítnuto, že Leonarda Bernsteina by přece neměl hrát herec nežidovského původu, nýbrž nějaký Žid. Ani to není nové, i když předstírání, že jsem na jevišti nebo před kamerou někdo jiný, je podstata herectví. Přesto to nedávno schytala britská herečka Helen Mirrenová, jak vůbec mohla hrát izraelskou premiérku Goldu Meirovou. Teď se k filmu Oppenheimer ozvalo, jak může židovského vědce hrát herec, který není Žid. A podobných případů bylo až nečekaně. Ze stejného druhu, byť okolnosti se liší, je třeba prohlášení Toma Hankse, že nebylo správné, aby v již jmenovaném filmu Filadelfie hrál homosexuála umírajícího na AIDS, když není gay. Podobně se nyní kají herci, kteří hráli například transgendery.
Proč? Argument platný pro všechno teď zformulovala k filmu o Bernsteinovi profesorka Vanderbiltovy univerzity Judy Klassová. Lze shrnout takto: „Kdo není Žid, nemůže vědět, jak cítí Židé.“ Takže „gój“ Cooper neměl hrát Bernsteina. Jenže ve filmu to tak není, a tak Kirk Douglas, který se narodil jako Isur Danielovič, protože jeho rodiče pocházeli z štetlu v carském Rusku, klidně mohl hrát gladiátora Spartaka, velitele letadlové lodi i kovboje, přestože jimi nikdy nebyl. A Harrison Ford, jenž by také z fleku dostal izraelské občanství, ztvárnil chirurga i archeologa, jimiž rovněž nikdy nebyl.
Podobně z diskusí nakonec vyznělo, že absurdní je i požadavek, že židovské role mají hrát jen židovští herci, přestože vypadají stejně jako ti nežidovští, jen vědí, „jak se cítí“. Přistoupit na to by v důsledku znamenalo, že raněné mohou hrát jen ranění, Němce jen Němci, detektivy jen policisté, vrahy vrazi a mafiány – pardon – jen Italové. To už zní tak silně jako diskriminace i šíření stereotypů, že by proti tomu měli co nejrychleji protestovat pokrokáři.
Je to jejich styl, vyvolávat vlny v lavoru, dělat problémy tam, kde nejsou, a tím nevědomky odsávat energii k řešení problémů, které opravdu existují. Až budou v září Židé slavit velké svátky Roš hašana a Jom kipur, Nový rok a Den smíření, půjdou v Americe do synagog hlídaných pečlivě ochrankami kvůli bombovým i jiným hrozbám. Ta poslední byla nedávno a týkala se více než dvou desítek modliteben. Tento měsíc byl odsouzen k trestu smrti muž, který postřílel v pittsburské synagoze jedenáct lidí. Počet antisemitských útoků v USA stoupá, v New Yorku se dokonce před časem mluvilo o „plíživém pogromu“ a až příliš často jsou za nimi nepohodlní pachatelé z etnických menšin, obvykle černoši. Netyká si to s oblíbeným narativem, že tyhle věci mají v oblibě jen lidé z xenofobní ultrapravice. Tudíž se kolem toho našlapuje potichu. A tak je pohodlnější zaměřit se na nosy ve filmu.
Lhát se nemá, slýchali jsme mnozí v dětství. Je ale lhaním herecká kreace árijce v roli Žida či naopak? Není. Je to jen důkaz, že dotyčný herec je prostě dobrý natolik, že mu jeho výkon v té roli věříte. Všechno ostatní kolem je jen ubohý byznys, jímž si na své neproduktivní životy vydělávají všichni ti proroci progresivismu, na němž je možná progresivní jen jedno, totiž paralýza. A nemusí zrovna trpět tou smutnou nemocí těla. V přeneseném smyslu – jak vidno – masově napadá u ducha, či co to tam uvnitř ti lháři z profese mají.
Mimochodem, v úchvatném filmu Juraje Herce Petrolejové lampy hrál paralytika naprosto strhujícím způsobem Petr Čepek, ačkoli prokazatelně tu nemoc neměl. Tak, milí aktivisté, pusťte se do díla!
—
Další zářez na kádrovací pažbě novodobých bojovníků s dávno mrtvými nepřáteli popisuje iDnes v článku nazvaném Koněvova ulice na Žižkově se přejmenuje na Hartigovu, schválili radní. Koněvova ulice v Praze 3 se bude nově jmenovat Hartigova podle prvního starosty Žižkova. Na návrh městské části to schválili radní hlavního města.
Nic proti Hartigovi. Byl to český vlastenec a stavitel, který se v roce 1876 stal prvním starostou samostatného Žižkova, tehdy nazývaného Královské Vinohrady I. Na Žižkov byla obec přejmenována o rok později na Hartigův návrh. Mnozí si jej pamatují z Neffova románu Zlá krev nebo jeho televizní adaptace, kde jej hrál Ilja Racek.
Jde spíš o to, proč se podobné akce právě podnikají. Samozřejmě, že jde o (stejně jako při likvidaci Koněvovy sochy v Dejvicích) o plané gesto vyjadřující, jak hluboký je náš celonárodní odpor vůči všemu ruskému – počínaje Petrem Velikým a konče Annou Netrebko. Jenomže výsledkem politické exhibice kašpárků na radnicích je zbytečná buzerace občanů. Průměrný Žižkovák si bude muset oběhat výměnu občanky, průkazu zdravotní pojišťovny, sociálku, elektřinu, plyn, bankovní účty, různá předplacená periodika, lékaře, zaměstnavatele a spoustu jiných. Není asi překvapením, že když tamní radnice uspořádala anketu o přejmenování Koněvovy ulice, v níž bydlí přes 7000 lidí, hlasovat se obtěžovalo jen něco kolem 900 oslovených, a z nich přes 70% hlasovala proti změně. Tak tomu se teď u nás říká demokracie.
