V sobotu 27. listopadu se v Praze konala další akce instituce jménem Česká konference. Připomeňme, že pod tímto názvem se několik let konala setkání zástupců různých intelektuálních profesí a nositelů zajímavých zkušeností v Kutné Hoře. Nejen díky covidu se Česká konference přestěhovala do online prostředí a do vysílání jejich Rádia Bohemia. Také ona zmíněná akce 27.11. měla podobu setkání debatujících ve studiu. Díky pozvání organizátorů jsem se mohl účastnit i já, i když (kvůli karanténě) jen na dálku. Nicméně aspoň tou formou jsem přednesl příspěvek, který vám překládám v textové podobě. Text vyšel také ve slovenském Literárnom týždenníku.
—–
Nejčastější otázka, kterou všude kolem sebe slýchám už mnoho měsíců, zní takto: co je to za dobu, ve které žijeme. Pokusím se to vystihnout stručně a lapidárně. Je to totalita. Encyklopedie ji charakterizují jako „politický systém, jehož vládnoucí skupiny neuznávají žádné meze svých pravomocí a snaží se regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života. Základními znaky totalitarismu jsou autokratická vláda a prosazování politické ideologie v oblasti veřejného i osobního života. Zpravidla je provázena a podmíněna státním nevolnictvím, zákazem cest do zahraničí, uzavřením hranic.“ Ke znakům totality patří především znásilnění a přizpůsobení ústavy, vyřazení demokracie, státem vynucovaná ideologie (indoktrinace školství) a přepisování dějin, podněcování nenávisti proti skupinám lidí („třídnímu“ či politickému „nepříteli“) nebo jednotlivcům včetně masové hysterie, vzbuzování závisti a okrádání vymezené části společnosti a současné odměňování stoupenců moci, omezení svobody projevu, včetně autocenzury (lidé se obávají vyslovit názor), kontrola tisku, výchova k udavačství, postih oponentů a jejich potomků (znemožnění vzdělání, zaměstnání, sociálních aktivit), likvidační sankce vůči médiím, která by umožnila publikaci názorů oponentů, omezení shromažďování a zákazy demonstrací, omezení spolčování, omezení pohybu vlastních občanů, zejména do zahraničí, až po uzavření hranic, monopol na prostředky masové komunikace a zásahy do internetu. Carl Joachim Friedrich totalitarismus charakterizoval jednoduchými parametry. Jde v něm o „stanovení oficiální ideologie, která je předkládána režimem a akceptována lidem, absolutní kontrolu veškerých ozbrojených složek státu, absolutní kontrola nad médii a užívání fyzických a psychologických nástrojů k regulaci veřejnosti.
Potud teorie. A nyní k naší dnešní praxi. Naše vláda, byť v demisi, vládne absolutisticky, neuznává žádnou diskusi, přikazuje, zakazuje, vyhrožuje a straší. Rozděluje obyvatelstvo na občany první a druhé kategorie, dříve se též trefně říkalo Übermensch a Untermensch. Mezi oběma skupinami hloubí propast. Státní direktiva zasahuje do osobního a soukromého života jednotlivce a společenského života všech lidí. Za pomoci kolaborujících institucí neformálních (takzvaných neziskovek) i formálních (zpravodajská služba BIS, ministerstvo školství) mohutně přepisuje historii, bílé vydává za černé a naopak, likviduje ze škol důkladné historické vzdělání a nahrazuje ho ideologickými interpretacemi nedávných událostí a aktérů. Motivuje k udavačství, dnes se módně říká whistleblowing, a odměňuje udavače různými pašalíky a benefity. Ovládá veškerá mainstreamová média a těm alternativním pomalu, ale jistě řeže větev. Ostrakizuje nepohodlné osobnosti, vyhání je z veřejného diskursu, olepuje je lživými nálepkami a staví na pranýř. Tím zužuje možnost svobodného rozhodování občanů o čemkoli. Kde není na výběr mezi názory a argumenty, tam je totalita. Už zase platí, že doma mluvíme jinak než ve škole či v zaměstnání, totální moc je postavena na hliněných nohách kolektivní lži a pokrytectví. Pod záminkou ochrany veřejného zdraví se omezuje svoboda sdružování a spolčování, cílem je atomizované, a tím i snadno ovladatelné stádo zotročených a poslušných. A aby byla naplněna Friedrichova slova, snad nejhorší na tom všem je fakt, že tento systém totálního ovládnutí myslí i činů je mnoha lidmi akceptován, či dokonce považován za výhodný a prospěšný. Lidé odkládají kritický rozum a činí tak dobrovolně. Odedávna platí, že jednodušší je spolehnout se na nějakou vyšší vůli a přenést na ni veškeré pravomoci, než rozhodovat každý sám za sebe a nést pak za ta rozhodnutí osobní odpovědnost. Což je základní definice svobody. A tu zde nyní nemáme.
Americký psycholog a filosof John Dewey shrnul problém totalitarismu tak, že hlavní hrozbou demokracie není fakt, že existují totalitní státy, ale totalita v samotném člověku, jeho postojích a v institucích, která zapříčinila vítězství autority a vznik závislosti na vůdci. Dodal bych, že se přitom opírá o zbabělost, lenost a neschopnost mnohých zjišťovat si fakta a vytvářet si samostatné úsudky, protože být manipulován je bezpracnější. Neříká se mi to snadno, ale to je přesné označení doby, v níž žijeme.
