Pod titulkem Proč olympijský oheň v Pekingu nezapálila předsedkyně TOP 09? jsme si mohli přečíst v blogosféře portálu Echo24 text Michala Semína. Pojednává v něm o úvodním ceremoniálu olympijských her v Pekingu. Všímá si zejména toho, jak se mezinárodní olympijské hnutí přizpůsobuje dnešní módě politické korektnosti. Píše doslova: „Velká světová média avizovala, že akt zapálení ohně nad Pekingem bude přelomový. Tentokrát – kupodivu – nelhala. Oheň, který tu bude dva týdny plápolat, totiž není jen tak obyčejný. Je, stejně jako celá olympiáda, uhlíkově neutrální! Kdo trpí klimatickým žalem, může nyní klidně spát. Nebo se modlit k bohyni Grétě, aby nás tento smělý čin čínského politbyra neuvrhl do éry globálního ochlazení.
Přes veškerý učiněný pokrok však olympijské hnutí ještě čeká hodně práce, zvláště v oblasti odbourávání genderových předsudků. Protože dosud nebylo možné zrušit rozdělení soutěží na mužské a ženské, vyhovělo se alespoň transgenderovým sportovcům, aby se jim neměřil testosteron a mohli si tak svobodně rozhodnout, do jaké soutěže se přihlásí. V půlce listopadu Mezinárodní olympijský výbor zveřejnil ,Východiska pro zajištění férovosti, inkluze a nediskriminace na základě genderové identity a pohlavních variací´, přinášejících deset principů, které mají vhodně navést jednotlivé sportovní federace při sepisování nových pravidel: inkluze, prevence napáchání škod, nediskriminace, férovost, nepředpokládání výhody, přístup založený na faktech a důkazech, priorita zdraví a tělesné autonomie, přístup zohledňující potřeby zúčastněných, právo na soukromí, pravidelné hodnocení.“
To velmi dobrá záminka k zamyšlení. Jeden můj korespondenční známý to oglosoval návrhem, aby se pro dosažení dokonalé rovnosti a diverzity zavedly kvóty pro obézní sportovce, kteří musí stanout na stupních vítězů. Vystihl to dokonale. Možná bych dodal jen, že by se také mohlo o výsledcích hlasovat. Korespondenčně.
—
Coloradská univerzita nabízí pomocnou ruku lidem, které uráží svoboda projevu, hlásá server Novinky.cz. Oč kráčí? Státní univerzita v americkém Coloradu nabízí pomocnou ruku lidem, kterých se dotkne svoboda projevu během diskuse, přednášky nebo jiné akce na akademické půdě. Do kampusu umístila ceduli s kontakty na 17 univerzitních institucí, na něž je možné se obracet. „Pokud jste (nebo někdo, koho znáte) dotčeni událostí, na níž dochází ke svobodnému projevu, tady jsou nějaké zdroje,“ hlásá cedule. Mezi sedmnácti institucemi, které jsou na ceduli zmíněny, jsou pro nás zatím poněkud exoticky vyznívající úřady a úřadovny typu poradenství pro multikulturní hlášení o podjatosti, viceprezident pro znamenitou inkluzi nebo středisko pro výzkum hrdosti. Úřadovny pro menšiny (rozdělené podle barev a koutů světa) nebo střediska pro rovné příležitosti už asi nepřekvapí ani našince.
Co to znamená v překladu? Totální zákaz svobodné diskuse. Představme si možné podoby. Vede se příkladně v hodině fyziky debata o podobě a uspořádání vesmíru včetně sluneční galaxie. Nějaký student pocítí urážlivým, že mu profesor či kolega zcela zpozdile tvrdí, že Země obíhá kolem Slunce a nikoli naopak, a navíc je odporující diverzitě přesvědčovat o tom, že naše planeta je kulatá, nikoli placatá. Příslušný dotčený student podá hlášení (udání) na Úřad pro zpátečnické myšlenky v přírodních vědách a ten, s pomocí myšlenkové policie, zasáhne a příslušné delikventy potrestá. Možností a způsobů se nabízí řada. Ve středověku se například osvědčilo zavěšení za vnitřnosti, postupné usekávání jednotlivých částí těla, vyříznutí jazyka, později přibylo vpletení do kola, natahování na skřipec a zejména inkvizicí oblíbená španělská bota. Ale nemusíme zacházet až k takovým krajnostem. Stačí, když nějaká skvělá liberálně demokratická média, třeba The Washington Post nebo Respekt, po pravdě napíší o celé věci náležitě burcující články, a aktivisté z neziskovek následně zbytek vykonají sami. A rádi. Od čeho jiného konečně na tom světě jsou, že?
—
Několik českých webů, například Aktuálně.cz, vyslalo do světa zprávu pod tímto titulkem: Škola vyškrtla z povinné četby komiks Maus o holokaustu. Vadily jí vulgarita a nahota. Škola v americkém Tennessee se rozhodla z povinné četby pro žáky osmé třídy vyškrtnout knihu Maus od Arta Spiegelmana. Ten ve svém grafickém románu Maus vycházel ze svědectví svého otce Vladka, který během druhé světové války kvůli židovskému původu čelil antisemitismu ze strany svých polských spoluobčanů. Nakonec ho nacisté poslali do koncentračního tábora v Osvětimi, kde jako jeden z mála holokaust přežil. Pro zachycení otcových vzpomínek autor využil metaforickou formu. Židy v knize vyobrazil jako myši, Němce jako kočky a nežidovské Poláky jako prasata. Komiks byl od svého vydání v 80. letech přeložen do více než třiceti jazyků a Spiegelman za něj získal řadu ocenění včetně Pullitzerovy ceny.
Desetičlenný odbor pro vzdělávání v okrese McMinn County se však jednomyslně shodl na tom, že by ho žáci osmých tříd nadále číst neměli. „V knize se objevuje hrubá, nepřijatelná mluva a také nahota,“ vysvětlil předseda rady Lee Parkison, co vedlo k volbě komiks z osnov odstranit. Dále uvedl, že s právníkem diskutoval o možnosti, že by škola nechala vulgární slova v textu upravit a kresbu odhalené ženy s myší hlavou, kterou vnímá jako propagaci nahoty, odstranila. Zjistil ovšem, že by pozměněním díla mohlo dojít k porušení autorských práv.
„Nejprve jsem cítil naprosté rozčarování. Momentálně se lidi, kteří mou knihu vyloučili ze školních osnov, snažím pochopit a být vůči nim tolerantní. Nemůžu uvěřit, že jim opravdu vadí slovo ‚sakra‘,“ reagoval na verdikt školní rady Spiegelman. Co se týče zobrazování nahoty, kresba, která radu pobuřovala, podle amerického ilustrátora zachycuje jeho matku ležící ve vaně poté, co si podřezala žíly. „Na takovém obrázku člověk může jen těžko hledat nějaký sexuální podtext,“ zdůraznil Spiegelman.
Dodejme: normální člověk. O takové je dnes v našem slavném liberálně demokratickém koutu světa skutečná nouze. Očekávám, kdy se vynoří nějaká nezisková parta dogmatických šílenců a začne požadovat odstranění všech nahotin ve veřejném prostoru. Začít bychom samozřejmě museli Michelangelovým Davidem bez zakrytého ohanbí. Navždy do hloubi trezoru by musela zmizet chudák Věstonická Venuše, nikterak neskrývající mohutné prsy symbolizující plodnost a budoucnost rodu. Pochopitelně musí následovat zdrcující většina antických a renesančních skulptur a obrazů, které nezobrazují postavy jako bezpohlavní androidy. Ovšem v kontextu Spiegelmanova Mause je nezbytné spálit nebo jinak navždy zlikvidovat všechny obrazové knihy a dokumentární filmy s tématikou koncentračních táborů (za příklad stůjž například mimořádná a velmi depresivní kniha SS v akci, kterou zakázali už komunisté). Oni totiž „klienti“ těch táborů jsou velmi často zobrazeni na dobových snímcích bez oděvů. A podobně jako u komiksové Spiegelmanovy matky, i zde by jedinec, spatřující v obrázku vychrtlých mučedníků za plotem Dachau erotické metafory, zasluhoval hodně dlouhý pobyt v ústavu pro choromyslné. Pokud možno s jednosměrnou jízdenkou.
