Fashion Magazín přichází s věru převratnou zprávou: Zpěvák Harry Styles opět boří mýty o mužích. Uvedl novou veganskou genderově neutrální kosmetickou značku. Jak se zdá, jedním z oblíbených koníčků celebrit je vytvářet vlastní kosmetické značky. Jako příklad lze uvést Rihannu a její Fenty Beauty či Selenu Gomez a její Rare Beauty. Nyní se k nim přidává i zpěvák Harry Styles.
Článek klade řečnickou otázku: Máte pocit, že muži nemohou mít zájem o kosmetiku a další věci, které jsou odjakživa považovány za ryze ženskou záležitost? Pak jste na omylu. V poslední době řada mužů kosmetiku používá a s make-upem pro muže je to překvapivě docela podobné. Vzpomeňte si například na známého YouTubera Jeffreeho Stara, který si na své oblibě v make-upu vybudoval byznys a vytvořil vlastní kosmetickou značku. Před několika dny svou řadu kosmetiky představil i zpěvák Harry Styles.
Harry již od počátku své kariéry boří mýty o tom, co by muži měli nosit, jak by se měli chovat nebo jak by měli vystupovat. Už jsme ho mohli vidět na titulní straně Vogue v dámských šatech. Nyní ho vidíme s nalakovanými nehty na propagačních fotografiích k jeho zbrusu nové kosmetické řadě s názvem Pleasing. Ostatně, Harryho můžeme s nalakovanými nehty vidět zcela běžně. Patří to k jeho image. Není tedy divu, že součástí řady Pleasing jsou i laky na nehty ve čtyřech odstínech. Dále řada obsahuje oboustranné sérum, kdy na jedné straně je oční sérum a na druhé sérum na rty a nakonec pleťové sérum.
Pleasing je vytvořena na bázi genderové neutrálnosti. Produkty jsou tedy vhodné kohokoliv. Navíc jsou veganské a netestované na zvířatech.
„Když jsme se rozhodli, že budeme vytvářet kosmetické produkty, chtěl jsem si být jistý, že to bude něco, co bych sám používal. Nechtěl jsem vytvářet produkty, které by lidi maskovaly. Chtěl jsem, aby zvýrazňovaly jejich přednosti a probouzely v lidech pocit, že jsou krásní,“ vyjádřil se Harry Styles při uvedení značky.
Nu, dobrá. Styles je excentrik, který oč méně umí zpívat, o to víc umí tlachat o genderu a veganství. Mimochodem, zajímalo by mě, čím je nějaká řasenka či rtěnka veganská. Že ji mohou používat jen vegani? A jak budou případní prodejci zkoumat veganství zákazníků? Nějakým dotazníkem na způsob prověrkových komisí počátkem 70. let? To by tam mohly být třeba takovéto otázky: Kdy jste naposledy jedl/a maso? Co pociťujete, když jdete kolem steak-restaurantu? Už jste sepsali aspoň jednu petici nebo se zúčastnili aspoň jedné demonstrace proti konzumaci zvířat? A kolik jste tam hodili dlažebních kostek na masožravé policisty?
Stylesova veřejná vystoupení jako by chtěla navazovat na androgynní stylizace Davida Bowieho, Boy George či Freddie Mercuryho. Jenomže ti – na rozdíl od Stylese – ještě něco moc dobře uměli. Totiž hudbu. Ale koho to dnes zajímá?
Jenomže lidé Stylesova typu budou mít brzy starosti. Kluků převlečených za holky a naopak už je veřejnost přesycena. Chtělo by to něco onačejšího. Že by se nějaká hvězdička pop music či přehlídkového mola převtělila v leguána, ropuchu či luskouna? To by teprve byla šou!
Mimochodem, pobavila mě diskuse pod tím článkem ve Fashion magazínu. Namátkou cituji:
- Měl by přestat šňupat omítku a vyhledat odbornou pomoc.
- Vzduch omaštěný větrem.
- Řekl bych, že má v hlavě místo mozku něco, ale takhle řeknu: kde nic není, ani smrt nebere.
—
To portál Echo 24 nás zve do cvokhauzu současnosti jinými dveřmi.
V Kanadě se začalo s pálením zakázaných knih. Na hranici skončil i Asterix a Tintin, můžeme zde číst. Zdá se, že doby inkvizice a nacismu, kdy se hromadně rituálně pálily zakázané knihy, znovu přichází. A děje se tak v progresivistické Kanadě. Jak informuje veřejnoprávní Radio Canada, s vyřazováním „škodlivých“ knih ze školních knihoven a jejich rituálním spalováním se začalo v Ontáriu už v roce 2019, další akce však přerušil covid. Na první pohled těžko uvěřitelná pseudonáboženská „očista plamenem“ jako smíření s domorodými národy byla ukončena tím, že se popel ze „škodlivých“ knih použil jako hnojivo při zasazení stromu, symbolizujícího novou, od negativ očištěnou dobu v inkluzivní zemi. Na hranici tak skončily mimo jiné světoznámé komiksy Asterix nebo Tintin. Jak uvádí Radio Canada „tato velká literární očista“, proběhla v knihovnách Školní katolické rady Providence, která sdružuje 30 frankofonních škol v jihozápadním Ontariu, kam chodí na 10 tisíc žáků do základních a středních škol. Cílem akce je „smíření s Prvními (domorodými) národy“. Vyřazeno nebo zlikvidováno bylo na 5 tisíc knih, románů, povídek, komiksů i encyklopedií, seznam má Radio Canada k dispozici. V roce 2019 se pak konal obřad „očištění plamenem,“ při kterém bylo spáleno asi 30 z těchto zakázaných knih. Podle organizátorů pseudonáboženského rituálu „tím došlo ke změně z negativního na pozitivní.“ Instruktážní video pro žáky vysvětluje postup s komentářem: „Pohřbíváme popel rasismu, diskriminace a stereotypů v naději, že vyrosteme v inkluzivní zemi, kde všichni mohou žít v prosperitě a bezpečí.“ Podobné obřady se měly konat v každé ze škol, ale pandemie čínského koronaviru je odsunula na později. Počáteční myšlenka spálit všechny knihy byla také zamítnuta, protože se školské rady obávaly pobouření rodičů a učitelů. „Tyto knihy byly nebo jsou v procesu recyklace,“ vysvětluje mluvčí školské rady Lyne Cossette s tím, že knihy vyřazené z knihoven měly zastaralý a nevhodný obsah.
Inkviziční výbor složený ze členů školské rady a původních obyvatel Kanady analyzoval stovky dětských knih o tzv. Prvních (domorodých) národech. Ministerstvo školství ve státě Ontario tak do selekce škodlivých knih nebylo zapojeno.
„Lidé propadají panice z pálení knih, ale mluvíme o milionech knih, které mají negativní představy o domorodých lidech, které udržují stereotypy, které jsou opravdu škodlivé a nebezpečné,“ říká Suzy Kiesová, která nejen že natočila instruktážní video pro pálení knih v další kanadských školách, ale je jedním z iniciátorů této „očisty“. Sama se prezentuje jako „nezávislá výzkumnice“ a „strážkyně vědění.“ Nabízí školení pro školy v celém Ontáriu, které se chtějí z projektu poučit a do něj zapojit. Kiesová je spolupředsedkyní Komise pro domorodé obyvatelstvo vládní progresivistické Liberální strany Kanady a poradkyní premiéra. Webové stránky předsedy vlády Justina Trudeaua představují tuto bělošku, jako městského domorodce montagnaisského (dřívější označení pro kanadské domorodce severovýchodu Québeku) a abenakézského (kanadští domorodci mj. z jihovýchodniho Québeku) původu. Má tedy ke svým koniášovským kouskům to nejvyšší svolení.
Školská rada zlikvidovala například komiks Tintin v Americe za „nepřijatelný jazyk, nesprávné informace, negativní zobrazení domorodých obyvatel a urážlivé vyobrazení domorodců na kresbách. V komiksu belgického kreslíře Hergého, vydaném v roce 1932, který je jednou z autorových nejprodávanějších knih na světě, je „nepřijatelné“ označení pro Indiány (také už škodlivý termín) „rudé kůže“.
Stažena byla například kniha Eskymáci z roku 1981, kvůli výrazu Eskymák, dále řada knih, kde se mluví o „Indiánech“, také známý Lucky Luke, kvůli nerovnováze moci mezi bílými a domorodými obyvateli, kteří jsou považováni za padouchy. Nepřijatelný je i světoznámý francouzský komiks Asterix, vykreslující hrdinný boj Galů proti římským okupantům. Kiesová tvrdí, že tu dochází k sexualizaci domorodé ženy, která se zamiluje do tlustého, silného a dobráckého hrdiny Obelixe. Mladá žena je tu vyobrazena s hlubokým výstřihem a v minisukní. „Šli byste si zaběhat do lesa v minisukni?“ táže se Kiesová, „Ale lidé si to myslí,“ domnívá se. Existuje tu podle ní vytvořená představa domorodek jako snadno získaných žen, dychtivých divokého sexu. Na indexu se ocitla i legendární, rovněž zfilmovaná postava statečné indiánské „princezny“ Pocahontas. „Je tak sexuální a smyslná, pro nás, domorodé ženy je to nebezpečné,“ káže Suzy Kiesová.
Likvidují se ale knihy publikované nedávno. Quebecký autor komiksů Marcel Levasseur je zdrcen, když se dověděl, že jeho postava a stejnojmenná knížka Laflèche byla stažena ze školních knihoven. V roce 2011 byla kniha ve finále Cen Tamarac, kterou uděluje Ontario Library Association. „Během 10 let jsem se stal z téměř vítěze ceny zakázaným autorem,“ říká. Vtipný komiks se odehrává během Francouzsko-indiánské války, v době Nové Francie, a dělá si legraci ze vztahů mezi domorodci a francouzskými a anglickými vojáky. Školská rada obviňuje komiks z nepřijatelného jazyka a chybného zobrazení domorodců na kresbách. Levasseur měl nyní vydat čtvrtý díl, ale ztratil chuť a klade si otázku, zda má cenu dál bojovat. „To je neuvěřitelné. Jaké právo mají na takovou věc? Je to naprosto směšné,“ odsuzuje likvidaci knih Sylvie Brienová, jejíž dětský román The Indian College Affair byl také stažen. Nikdo z autorů nebyl podle Radio Canada informován o tom, že jejich knihy byly označeny za nežádoucí.
Inu, to je krásná inspirace pro naše vyznavače pravdy a lásky s karabáčem v ruce, třeba pro Člověka v tísni. Dovolím si navrhnout okruhy, z nichž by měl v podobných aktivitách čerpat.
Předně zakázat a nejlépe též spálit všechny knihy o Přemyslovcích, Kosmovou kronikou počínaje a Jiráskem zdaleka nekonče. Přemyslovci přece vyvraždili Slavníkovce a Vršovce, a lze tedy na ně pohlížet jako na pachatele „kulturní genocidy“.
A když už jsme u Jiráska, z jeho díla by po zásahu paličských čet nezbylo skoro nic, snad jen komedie Kolébka či romantická hra Lucerna. Ve všech ostatních lze pozorovat podněcování zášti proti Němcům (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Temno), Rakušanům (F.L.Věk, Filosofská historie) či šlechtě (Psohlavci), což vše naplňuje skutkovou podstatu činu předsudečná nenávist.
—
A na závěr stručně, ale přesně z webové kolportáže:
Do triedy príde nový učitel´:
„Volám sa Áron Gálovič a som euroobčan. A teraz sa každý postaví a predstaví jako ja.“
„Volám sa Terezka a som euroobčianka.“
„Volám sa Ivan a som euroobčan.“
„Ja sa volám Ondrej a som Slovák.“
„Ondrej, a prečo si Slovák?“
„Moja mama je Slovenka, môj otec je Slovák, mojí priatelia sú Slováci, takže aj ja som Slovák.“
„Ondrej, a keby byla tvoja mama prostitutka, tvoj otec feťák a tvoji priatelia homosexuáli, čím by si bol?“
„Euroobčan!“ odpověděl Ondrej.
