Vaginální monstra oslavují vulvy a děsí pražské kolemjdoucí, hlásají tučným titulkem Novinky.cz. Pod ním je následující zpráva: Až do konce června budou Letenské sady ozvláštňovat imaginativní příšery s motivem vulvy, které mohou vyděsit nejednoho konzervativce. „Feministicky laděná monstra mají být zpodobněním svobody a vymaněním se od čistě primárního vnímání ženských pohlavních orgánů. Obrazy vagín od Marie Lukáčové, které mají křídla, chapadla i okvětní plátky, zároveň upozorňují na palčivé problémy jako sexuální násilí páchané na ženách či zákaz potratů“, tvrdí se v článku.
Nu, proč ne, buďme progresivní. Letenské sady budou tedy vyzdobeny vagínami. My přece nemáme předsudky a nic lidského nám není cizí. Tedy ani vagíny, jsou přece tak dokonale lidské!
Ale neustrňme nad jedním úspěchem. Pokračujme. Dovolte předložit několik návrhů, které zdokonalí naše hlavní město a upozorní na kruciální problémy dneška, obdobně jako ty vagíny na Letné.
Započal bych, jak jinak, na Staroměstském náměstí, kudy tolikrát šly dějiny a máme k němu vztah převážně velmi citový. Donedávna tam stával pouze Jan Hus, nedávno byl doplněn Mariánským sloupem 2.0. Oba tyto falické předměty zaslouží zdokonalit. Navrhuji vypsání veřejné soutěže, kterou jistě vyhraje David Černý (ale ještě se to nesmí říkat). Smyslem soutěže bude upozornit na obtíže, které pro mnoho mužů, žen, translidí, nebinárních osob a dalších 67 pohlaví představuje penis. Optimální by bylo Mariánský sloup – zejména v nejvyšším bodě přesochat na tvar ztopořeného údu jako metafory odporného maskulinismu kráčejícího napříč historií. Naproti tomu Janu Husovi by bylo třeba poněkud zkrátit výšku (nejlépe odříznutím vysochané hlavy) a zbytek všelijak pokroutit a zauzlovat a zdeformovat na znamení podřízenosti falického nadsamectví naší báječné multibinární epoše.
Václavské náměstí by pochopitelně zasloužilo též nějaké inovace. Na první pohled tam pokrokovému vidění světa překáží Myslbekova jezdecká socha sv. Václava. Nejvhodnější inovací by bylo sochu sesadit z kamenného oře a posadit ji do Golfa nebo Mercedesu ze 70. let minulého století, vzít světci oštěp s praporcem (rovněž nepřípustný falický symbol) a dát mu do jedné ruky výtisk sebraných spisů a do druhé šek na sedmicifernou částku v (západo)německých markách. Pak už jen stačí vygumovat soše ono zbytečné „sv.“ před jménem Václav. Vlastně ne. Právě naopak. Vždyť kdo by se nechtěl poklonit nejsvětějšímu ze všech našich Václavů…
—
Oslovení chlapci a dívky je prý sexistické. Škola ho zakázala. Žáci za něj kárají učitele, čteme v záhlaví článku na serveru CNN Prima News. Děti ve škole v anglickém Birminghamu nesmějí používat oslovení chlapci a dívky. Ředitelka školy v anglickém Birminghamu zakázala také učitelům používat fráze jako „vzmuž se“, „buď chlap“. Podle ní se jedná o sexistické výrazy. Ve Velké Británii nařízení vyvolalo pobouření, kritice přitom škola čelila už v minulosti – rodiče si stěžovali na sexuální výchovu, která podle nich příliš kladla důraz na homosexualitu.
„Pokud ve škole nebudeme sexistický jazyk zpochybňovat a chlapci budou říkat ‚vzmuž se, buď chlap, nebo chlapci nepláčou‘, je to velmi škodlivé,“ tvrdí ředitelka. Ta zakázala též užívat výraz guys, který v angličtině znamená sice muži, či kluci, ale také slangově lidičky. Toto oslovení prý může některé děti ve smíšené třídě urážet.
A nedosti na tom. „Zvedněte kartičku, když se vám zdá, že učitel použil sexistický výraz,“ vyzvala žáky ředitelka základní školy Anderton Park v Birminghamu. „Ten, kdo tak učiní nejvícekrát, dostane pochvalu.“ Takže nejen politicky korektní ohlupování, ale též návod k donašečství. Odměna za práskačství. Nebohá Anglie, kam jsi to dospěla…
Kroky ředitelky vyvolaly na sociálních sítích prudké reakce rodičů. „Byl bych docela rád, kdyby škola učila moje děti číst a psát a další potřebné věci. Nepotřebuji, aby učitelé ztráceli čas zákazem frází jako ‚bré ránko lidičky nebo chlapi‘. Příliš mnoho času a energie věnují zbytečným a směšným věcem,“ píše jeden z nich. „Opravdu bychom měli učit děti kontextu jazyka a tomu, jak používat jazyk, který není urážlivý. Pokud vytrhnete něco z kontextu a rozepíšete všechna ta slova, ocitnete se v černé díře. Pojďme tedy vzít slovo lidstvo – to je snad dovolené?“ ptá se další.
Bývalý ředitel školy pro deník Mail Online poznamenal, že ředitelka zatěžuje děti odpovědností dospělých. „Děti se k sobě chovají, obecně řečeno, spravedlivěji a s mnohem menšími předsudky než dospělí. Ti mají sklon si myslet, protože vidí svět jako komplikované místo, že to tak vnímají i děti…“ Podle něj by učitelé měli učit své předměty a říkat dětem, aby s jinými zacházely tak, jak by ony samy chtěly, aby se zacházelo s nimi. To je podle bývalého ředitele zlaté pravidlo všech náboženství i orientací.
Jenomže, jak se zdá, pravidlem naší zatroleně postmoderní doby je nemít žádná pravidla, a ta zlatá, minulostí prověřená, už vůbec. Hlas, jako je ten páně ředitelův výše, se tak stává hlasem volajícího na poušti.
—
A ještě jednou do škol, tentokrát českých. Školní učebnice se změní. Stereotypizují Romy, píší Seznam Zprávy. Podstatou sdělení je skutečnost, že aktivistické úderky nutí Ministerstvo školství (MŠMT) změnit školní osnovy obsahující nějaké zmínky o Romech. MŠMT ze své autority, totiž místa, kde se vydává doporučení, že ta či ona učebnice je vhodná pro ten a ten typ škol, má v podstatě jako rukojmí celý poměrně rozsáhlý nakladatelský byznys zabývající se výrobou učebnic. Která nemá ministerský glejt, nemůže být standardně užívána ve státních školách. Nuže MŠMT pokleklo před nátlakem různých křiklounů a nutí nakladatele ke změnám těch učebnic, kde prý „dochází ke stereotypizaci Romů.“
Co vlastně těm agitátorům vadí? Například tyto věty: „Romové uznávají jiné hodnoty než většinové obyvatelstvo České republiky.“ „Velice významná je pro ně rodina. Obvykle žijí se svou početnou rodinou pohromadě v jednom domě nebo v jedné čtvrti.“ „Říká se, že Romové mají rytmus v těle, většina z nich krásně zpívá. Hudba byla a dodnes je zdrojem jejich obživy.“
A jako argument pro tuto buzeraci postačí třeba tato úsměv i pláč vyvolávající sentence: „Stále v učebnicích nacházíme, že Romové mají biologický předpoklad k tomu být dobrými tanečníky a hudebníky. To je samozřejmě stereotyp, protože kupříkladu já zpívat tedy neumím,“ jak řekl Tomáš Ščuka. Loni k tomuto tématu představily Rada Evropy, Romský vzdělávací fond a Institut Georga Eckerta výsledky společného mezinárodního šetření ve 20 evropských zemích. Právě Ščuka zpracovával jeho českou část. Výzkum se zaměřil na analýzu zastoupení Romů ve školních osnovách a učebnicích používaných na druhém stupni základních škol a na středních školách. Analýza dospěla ke zjištění, že z 38 českých učebnic zeměpisu, dějepisu a občanské výchovy se nějaká zmínka o Romech objevila jen v 11 z nich, většina textů se věnovala genocidě Romů v souvislosti s holocaustem za druhé světové války. „Důležitý je rozsah témat, protože Romové, to není jen historie. Je tedy nutné identifikovat v učebnicích tematické oblasti s potenciálem zmínit Romy, ať už jde o geografii, demografii, chudobu, vzdělání, diskriminaci, nebo veřejné zdraví. To jsou všechno témata, kde by Romové mohli být zmiňováni, ale zatím nejsou,“ myslí si Ščuka. Z toho důvodu přijala v září Rada vlády pro záležitosti romské menšiny usnesení, aby ministerstvo školství zajistilo rovnocenné zobrazování menšinových skupin v učebnicích a zároveň iniciovalo setkání se zástupci autorů a vydavatelů učebnic.
Zároveň je ale na stole plánovaná revize rámcových vzdělávacích programů. „Do nich by se měl dostat bod, který tam doposud chybí, a to jakési penzum informací o dějinách a kultuře Romů. Na tom panuje shoda, takže věřím, že se to v revidovaných rámcových vzdělávacích programech objeví,“ říká ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.
Velkým problémem je podle zakladatele Nakladatelství Fraus, jednoho z těch, kdo vydávají učebnice, především současná praxe na základních i středních školách, ty totiž používají klidně 15 let staré učebnice, které pak „nemohou postihnout dynamický vývoj debaty ohledně problematiky menšin, migrace obyvatel a jejich začleňování do většinové společnosti.“ „Školy mohou velmi těžko reagovat, když musí pracovat s učebnicemi, jejichž obsah nereflektuje aktuální stav společnosti. Přičemž změna by byla velmi jednoduchá. Stačí se podívat k našim jižním sousedům do Rakouska, kde žáci dostávají nové aktuální učebnice každý rok nejen na základních, ale i na středních školách,“ nabízí řešení Fraus.
Tumáš, čerte, kropáč! Romské agitační úderky zatlačí na MŠMT, aby se měnily učebnice – a ze strany nakladatelů zní odpověď: proč ne. Jen nám ale (jinými slovy) garantujte každoroční odbyt, a tedy zisk. Jak prosté, milý Watsone.
Za sebe musím říci, že jsem na ty nové učebnice hodně zvědav. Konečně se snad dozvíme, že Křižík se svou obloukovou lampou měl romský původ, stejně jako Heyrovský se svou polarografií či Wichterle s kontaktními čočkami. Do Síně slávy romské kultury budou s plnou pompou uvedeni Waldemar Matuška a Hana Hegerová. Jen je v tomto případě třeba zdůraznit, že jsou tam za své literární a výtvarné výkony, nikoli za hudbu, aby nedošlo k vytvoření nežádoucí stereotypizace.
Organizačním novotám by se ale nemělo bránit na školách samotných. Jak se proslýchá, na naše školy mají nastupovat učitelé bez pedagogického vzdělání (tedy vedle těch z Člověka v tísni, kteří tam indoktrinují děti evropanskou a vítačskou ideologií už dnes). Myslím dokonce, že by v rámci boje o spravedlivé uplatnění všech měly být uzákoněny kvotace na procenta romských učitelů na základních a středních školách. Velký prostor vidím v předmětech jako je matematika, fyzika a chemie. Tam je notorický nedostatek učitelů. Co na tom, že vykvótovaní romští kantoři o těch vědách nebudou nic vědět. Vždyť přece ty žáky a studenty tyto předměty beztak nezajímají. Tak si ale aspoň mohou kolektivně zazpívat. A třeba romsky, more!
