Je načase vyprávět náš příběh jinak. Z Kapitolu odstranili sochu generála Leeho, vytrubuje do světa ČTK. Citujmež: „Ze sídla amerického Kongresu byla odstraněna socha generála otrokářské jižanské Konfederace Roberta Leeho, kterou tam nechal před 111 lety umístit stát Virginia. O kroku podle serveru televize ABC News rozhodla státní komise, která prohlásila sochu za nevhodný symbol státu.
Každý stát má v Kapitolu právo na dvě sochy. Virginie tam roku 1909 umístila sochu Leeho a jednoho z otců zakladatelů americké Unie George Washingtona.
,Konfederace je symbolem virginské rasistické a kontroverzní historie a je už načase, abychom náš příběh vyprávěli skrze obrazy houževnatosti, různorodosti a inkluze,´ řekl ve vyjádření guvernér státu Ralph Northam, který odstranění díla nařídil.
Leeho v Kapitolu nahradí socha Barbary Johnsové, která v 50. letech minulého století bojovala za zlepšení podmínek na segregované černošské střední škole ve městě Farmville. Její kauza se stala součásti přelomového rozhodnutí nejvyššího soudu v případu Brown vs. The Board of Education, které postavilo mimo zákon rasovou segregaci na amerických veřejných školách.
,Těším se, že v Kapitolu bude reprezentovat Virginii průkopnická mladá černošská žena. Návštěvníci se dozvědí o tom, co přinesla Barbara Johnsová Americe, a pocítí sílu vytvořit pozitivní změny ve svých společenstvích stejně, jako to učinila ona,´ dodal Northam.“
Co k tomu říci? Kromě tradičního povzdechnutí, že jsme se ocitli v blázinci, snad ještě pár historických zajímavostí.
Otroctví a otrokářství nevzniklo, jak by se nám dnes někteří snažili namluvit, v severní Americe na rasovém základě (importovaní Afričané). Otrokářství bylo totiž běžné i v samotných afrických společnostech, které v řídce osídlených oblastech trpěly nedostatkem pracovní síly. Už od 15. století kolonizující Portugalci získali řadu obchodních partnerů, kteří byli do obchodu s otroky zapojení již dříve – například Maurové či království Wolofů (tamní král neváhal Maurům a později i Portugalcům prodat i své poddané výměnou za koně a jiné zboží. Za devět až čtrnáct otroků získal král jednoho koně, díky koním pořádal razie na další otroky a žil tak z obchodu s nimi).
Portugalci následně založili významné středisko obchodu s otroky v Luandě (roku 1576). Otroky odtud vozili do Portugalska, na Madeiru, ostrov Svatý Tomáš a od roku 1532 též do Ameriky, jejíž domorodé obyvatelstvo bylo decimováno epidemiemi evropského původu.. Zejména kvůli své vyšší imunitě se afričtí otroci v Americe osvědčili a na konci 16. století tam již mířilo 80% afrického vývozu otroků.
Významnými otrokáři v Americe byla rodina Carrollů a jejich bohatství bylo založeno na práci otroků. Charles Carroll byl v zásadě proti otroctví a říkal: „Proč udržovat naživu otázku otroctví? Všichni připouštějí, že je to velké zlo.“ Přestože podporoval jeho postupné zrušení, své vlastní otroky neosvobodil. Carroll představil návrh postupného zrušení otroctví v marylandském Senátu, ale návrh neprošel. V roce 1828, ve věku 91 let, působil jako prezident marylandské pobočky „American Colonization Society“ (Americké kolonizační společnosti), která se věnovala návratu černých Američanů zpět do Afriky, ke svobodnému způsobu života v zemích jako je Libérie.
V tomto byznysu se ale nečinili jen Evropané a Američané. Podle střízlivých odhadů arabští otrokáři v osmnáctém a devatenáctém století odvlekli z Afriky deset až osmnáct milionů lidí. Arabští otrokáři jsou aktivní dodnes.
Tak jen abychom si byli vědomi, že není všechno černé nebo bilé.
—
Syn žaloval rodiče kvůli zničené sbírce porna. Dočká se od nich odškodného, hlásají pro změnu Novinky.cz
Dosti netradiční záležitost musel řešit soud v americkém Michiganu. Jístý David Werking žaloval vlastní rodiče, kteří mu podle něj zničili sbírku pornografických titulů a způsobili mu tak materiální i psychickou újmu. Mezi tituly byly klenoty jako „Skotačivý byznys” či „Velké a zlé babičky”. Hodnotu sbírky Werking odhadl na 29 tisíc amerických dolarů, v přepočtu tedy asi 600 tisíc korun. Soud dal mladíkovi za pravdu a rodiče budou muset po oficiálním ohodnocení sbírky synovi vyplatit odškodné.
Rodiče se přiznali, hájili se však tím, že k takovému činu měli jakožto majitelé domu, kde synovi pronajímají pokoj, právo. „Obžalovaní nepodložili své tvrzení žádným platným zákonem, který by jim takové chování umožňoval,” uvedl však soudce.
Že někdo sbírá autíčka, mašinky, komiksy nebo třeba i porno, je v zásadě normální, i když se to sběratelově okolí může zdát poněkud podivným. Za oněch necelých 30 tisíc dolarů si v USA pořídíte lehce ojeté Porsche nebo nadupaného Bavoráka, a ještě vám zbyde na hamburger u McDonald´s. Že je možné stejnou sumu nacpat do „péček“, navíc v tak tradičně velkohubě puritánské zemi, za jakou se Spojené státy rády vydávají, je pozoruhodné. Amerika se též staví jakožto hájemství svobody a rovnosti práv. Snadno se tedy může syn soudit se svými rodiči o horu pornáčů. Na tom přece není nic špatného. Prachy jsou přece prachy.
Něco špatného bude asi jinde. Selsky uvažujícího našince napadne především: Co to je asi za famílii, která vychová svého potomka k takové vášni? A též: co je to za potomka, který honí své rodiče po soudech? Kdo z nich by měl spíše být předmětem zkoumání psychiatra? Či snad všichni?
—
A ještě jedna soudnička. Malý záblesk svobody projevu: Soud v Británii povolil „právo urážet“, informoval portál Echo24:
„Soudci odvolacího soudu v Anglii v překvapivém verdiktu stanovili, že svoboda slova znamená také ,právo urážet´. Soud tak rozhodl ve prospěch ženy, která transgenderovou ženu na Twitteru nazvala mužem a ,prasetem v paruce´. Soud tím stanovil precedens, který ovlivní další rozsudky v případech týkajících se svobody slova. ,Svobodu mluvit pouze neurážlivě nestojí za to mít,´ prohlásili soudci odvolacího soudu David Bean a Mark Warby. Podle nich svoboda slova zahrnuje i urážky a dokonce slovní týrání jiných.
Kate Scottowová byla za své výroky zatčena v roce 2019 poté, co ji Stephanie Haydenová, na kterou zmiňované urážky Scottowová mířila, nahlásila policii. Policie ji odvedla z jejího domu před jejími dvěma dětmi. Zásah strážců zákona kritizoval například premiér Boris Johnson, který ho nazval ,zneužitím moci.´ Scottowová byla obviněna z porušení zákona o komunikaci. V únoru od soudu odešla s dvouletou podmínkou a pokutou tisíc liber. Relevantní části zákona o komunikaci ale ,nebyly parlamentem přijaty s cílem kriminalizovat formy projevu, jehož obsah je ve své podstatě pouze otravný či nevhodný,´ uvedl soudce Warby. Proto byl předchozí rozsudek zrušen. ,Bylo nutné zakotvit jedno ze základních práv každého živého stvoření v demokratické společnosti – svobodu slova, která je v dnešní době opakovaně napadána,´ uvedla pro deník Daily Mail Scottowová. Haydenová naopak závěr soudu vnímá jako ,kopanec do zubů celé komunitě LGBT´“.
To je hodně zajímavý příběh. Dnes, kdy velké části severní polokoule vládne politická korektnost, se našli dva soudní soudci, kteří se řídí vlastní hlavou, a nikoli mediálními výkřiky minoritních sexualistických organizací. To je ta dobrá zpráva. Horší zpráva je, že v zemi, která je pokládána za jednu z dávných jistot evropské kultury, je třeba mít „zákon o komunikaci“. Jinými slovy, že to, co a jak komu říkáme, se má řídit nějakými paragrafy a přešlapy mohou být trestány jak vidno dosti drakonicky (viz prvoinstanční verdikt nad Scottowovou). Přitom by prostě stačilo zkonstatovat, že ta paní si nevidí do úst a nemá vychování. Civilizace, která si na podobné banality musí vytvářet legislativu, míří ke svému konci.
