Student sdílel článek, že ženy nemají penisy. Vyloučili ho z novin a donutili rezignovat, napsal před časem portál Expres.cz. Student filozofie a psychologie Angelos Sofocleous se rozhodl na svém twitterovém účtu sdílet článek magazínu The Spectator, který se týkal toho, jestli je zločin říkat, že ženy nemají penisy. „Sdílejte, pokud ženy nemají penisy,“ dodal ke článku student. Jeho příspěvek vyvolal nečekanou bouři a debatu o svobodě slova i právech transgender komunity. Během několika dní po zveřejnění příspěvku se zvedla obrovská vlna nevole nejen mezi studenty univerzity, kteří jej označili za transfobní.
Angelose vyhodili ze dvou univerzitních časopisů, v nichž pracoval jako editor, následně musel rezignovat i na pozici prezidenta studentské asociace Humanist Students, která zastřešuje ateisty a humanisty z řad studentů a podporuje svobodu slova a projevu. Důvodem vyhazovů prý bylo údajné zlehčování problémů transgender osob a neschopnost zůstat nestranný. „To, co jsem řekl, byl biologický fakt. Dostali jsme se do divné éry, ve které vyhazujeme lidi za konstatování faktů,“ vyjádřil se k celé situaci Sofocleous. Naopak – podle Ryana Loa z katedry filozofie dané univerzity bylo jejich rozhodnutí o vyloučení studenta správné, protože se nesmějí tolerovat žádné projevy rasismu, sexismu nebo transfobie.
Mně osobně se to jeví tak, že opatřené uvedené univerzity bylo ještě slabým trestem. Myslím, že se mělo sejít akademické grémium a uložit tomu studentovi, aby se neprodleně nechal předělat na ženu s tím, že si ovšem v mezinoží zachová to, co tam nosí již dnes, totiž penis. Tím bude sám o sobě důkazem, že šířil tmářské řeči a předsudečnou nenávist. Vždyť přece je nad slunce jasné, že ženy – tedy aspoň ta jedna: on sám – nosí penis. Pro dokreslení důležitosti celé věci pro budoucnost lidstva by měl rektor oné univerzity obdržet Nobelovu cenu míru a Hollywood by měl natočit srdceryvné drama, kde by v roli onoho původem řeckého studenta hrál příkladně Turek. Nejlíp ve fezu.
—-
Stejný zdroj, Expres.cz, přišel také s informací, že z prestižní školy King’s College London zmizí busty „bílých vousatých mužů“. Konkrétním autorem tohoto kromobyčejného nápadu byl sám děkan Ústavu psychiatrie, psychologie a neurovědy, prof. Patrick Leman, který přišel s návrhem odstranit portréty a busty „vousatých bílých mužů“ z veřejných prostor školy. Důvod? Politická korektnost a genderová vyváženost. Prý ony významné osobnosti, které v prostorách univerzity busty a podobizny připomínají, jsou prý příliš „bílé“ a v zahraničních studentech mohou vyvolávat pocity úzkosti, méněcennosti nebo vzpomínky na kolonialismus.
Dnes už tedy o míře zásluh toho kterého (vesměs již zesnulého a v kámen či malbu zvěčněného) vědce nerozhoduje vzdělanost a přínos pro společnost. Hlavním kritériem je barva pleti a pohlavnost. Všichni ti Newtonové, Aristotelové, Descartesové a další zavrženíhodní jedinci se zkrátka provinili tím, že jsou, slovy studentských a politických aktivistů nejen „moc bílí“, ale navíc jsou všichni mužského pohlaví. A to je v dnešní pokrokové epoše neodpustitelné.
„Fakulta by měla udělat místo podobiznám lidí z různých etnických a kulturních skupin,“ nechal se slyšet Patrick Leman. Neřekl však, kde hodlá zajistit obdobně zasloužilé vědkyně a objevitelky například z Etiopie nebo Madagaskaru. Velká část Třetího světa sice již nosí slušivá trička s Coca-Colou (vyrobená v Číně), používá čínské mobily a zírá na televize rovněž čínského původu, ale o tom, že by se někdo z těchto regionů proslavil vědeckou a odbornou činností srovnatelnou třeba s tou Newtonovou, jakživ nikdo neslyšel. Možná to bude tím, že v Etiopii a na Madagaskaru nepěstují jablka, která by jim v okamžiku tvůrčí inspirace padala na hlavy. Nejspíš by se mělo za peníze OSN, EU, WHO a King´s College London vysadit pár stovek tisíc jablečných sadů a čekat, kdy nějaký plod osvítí příslušnou vědkyni vhodného pohlaví i barvy pleti, aby mohla být vyvedena v bronzu a umístěna do auly té univerzity.
Infekce hyperkorektnosti se rozšířila i do slovutného Oxfordu. Nigerijské studentce se nelíbila socha slavného koloniálního podnikatele a politika Cecila Rhodese, která se tu nachází v průčelí jedné z budov. „Pokaždé když se na ni podívám, cítím nevýslovnou bolest,“ uvedla. Článek v závěru klade velmi správnou otázku: Proč si nigerijská studentka vybrala zrovna Velkou Británii? Když má takové trauma z kolonialismu, mohla zvolit destinaci bez této minulosti. Mohla přijet studovat třeba do Prahy. Tady by se cítila jako doma, neboť naše země nikdy nikoho nekolonizovala. Zato byla v celých svých dějinách kolonizována jinými. Aktuálně třeba z Berlína či Bruselu. Třeba bychom konečně získali vlastenku z Nigérie. Bylo by pěkné ji spatřit na nějaké demonstraci s transparentem Česko si rozvracet nedáme!
—–
A do třetice z téhož zdroje. Nelze přehlédnout titulek Korektnost dne: Bílí Kanaďané se v kampani omlouvají za barvu své pleti. O co jde?
V Kanadě spustili bizarní kampaň proti rasismu. Série plakátů, na kterých se školní pracovníci omlouvají za svou barvu kůže. Členové školní administrativy v kanadské provincii Britská Kolumbie se rozhodli bojovat s rasismem tím, že zveřejnili sérii plakátů, na kterých se omlouvají za svou bílou barvu kůže a pokoušejí se studenty vzdělat v oblasti „bílého privilegia“.
Ono „bílé privilegium“ chápou jako zděděnou nespravedlnost. Podle nich nemusí být bílí lidé rasisté, ovšem stále těží ze svého „bílého privilegia“, a proto musejí tuto zděděnou nespravedlnost odčinit. Příkladem šla školní manažerka Teresa Downs plakátem, na kterém je uvedeno: „Nespravedlivě jsem těžila z barvy mé kůže.“ Tímto už má zřejmě svůj dědičný hřích jednou provždy z krku. Podobné plakáty pak visely v každé škole v provincii.
Tohle balábile snad už nelze nazvat jen lidově blbostí, nad niž není. To je pokrytectví na padesátou. Madam bílé pleti, dosud desítky let pracující normálně v normálním oboru, se náhle rozhodne, že na vlastní oči pozná obsah tlustého střeva BLM a podobným aktivistů, zažije svých patnáct minut slávy, možná podle ní pojmenují nějaký lidsko-právní diplom a sepíšou brožurku financovanou z veřejných peněz. Bylo by ovšem zábavné časem se dovědět příkladně to, zda nemá hispánskou uklízečku, kterou zaměstnává načerno, protože je to tak levnější. Nebyl by to na severoamerickém kontinentě zdaleka vzácný úkaz.
Inu, kázat vodu a pít víno je tak svůdné!
