Jeden z laskavých pozorných čtenářů tohoto cyklu Zpráv ze cvokhauzu mi doporučil ke studiu vskutku interesantní závěrečnou práci jedné studentky FHS UK s názvem „Gender v textech punkové skupiny Visací zámek“ . Jak čteme hned v abstraktu, „práce pojednává o konstrukci maskulinity a femininity, jak je charakterizuje většinová společnost s patriarchálním pohlavně-genderovým systémem. Základním východiskem je sociální konstruktivismus, který předpokládá neustálé znovukonstruování reality prostřednictvím sociální interakce. Hudební subkultura punk se vymezuje vůči mainstreamové společnosti, a proto od ní lze očekávat alternativní konstrukce maskulinity a femininity. Na základě obsahové analýzy textů písní punkové skupiny Visací zámek se tato práce snaží zjistit, zda jsou konstrukce maskulinity a femininity v rámci kohorty kolem punkové skupiny Visací zámek skutečně konstruovány odlišně. Pro patriarchální společnosti je typický všudypřítomný androcentrismus, proto si práce klade za cíl posoudit také to, zda jím jsou postiženy také texty punkové skupiny Visací zámek, tedy zda jsou sexistické.“ To zní lákavě, není-liž pravda?
Tož jsem se začetl. Co jsem se dověděl? Například objevné zjištění, že „ženám v subkulturách nebyla věnována příliš velká pozornost. Když už se o ženách mluvilo, tak jako o partnerkách nebo pasivních konzumentkách subkulturní módy.“ To ale nebylo samo sebou: „Dívčí skupiny sehrály v počátcích punkové subkultury významnou roli, ale byly muži časem vytlačeny do pozice fanoušků a přítelkyň právě zvyšujícím se násilím…Ženy však odmítaly být pouhými nezúčastněnými divačkami, a proto se aktivně zapojovaly do vytváření webových stránek a fanzinů a zakládaly vlastní skupiny. Vyjadřovaly odpor tím, že si přisvojily mužskou roli a také vystavováním vlastního těla… Patriarchální společnosti, mezi které se řadí také česká společnost, charakterizuje muže jako aktivní, racionální a sportovně a fyzicky nadané, zatímco ženy jako pasivní, zajímající se o vzhled, citově nevyrovnané. Muž vládne, žena je to Druhé. Muž je dominantní, žena je submisivní. Muž nesmí projevovat své city s výjimkou hněvu, žena naopak nesmí být agresivní a musí splňovat představu ,hodné holky´.“
Dosti teorie a přistupme rovnou k předmětu samému, totiž textům Visacího zámku. Zde se dovídáme mj., že „nejčastější činností mužů je pití alkoholu. S tím souvisí výskyt požívání dalších drog jako jsou cigarety, marihuana a jednou dokonce tvrdší drogy. K těmto neřestem pak patří v textech zmíněné krkání a zvracení… S alkoholem samozřejmě souvisí prostředí hospody, což je také v rámci rozpoznatelných prostorů nejčastějším místem, kde se muži ve všech textech Visacího zámku nalézají… Velmi výrazné je po celou dobu tvorby téma sexuality. V obou obdobích dominuje vnímání žen jako sexuálního objektu… Na první polovině alb se nadále drží spojení mužů s promiskuitou, která je dokázána častým pohlavním stykem s cizí ženou. V druhé části alb dochází k početnímu vyvážení pohlavního styku s cizí a vlastní ženou. Od punkové skupiny očekávané vyjádření se k homosexualitě jsem nenalezla ani jednou…“
Nemohu si pomoci, ale silně mi to připomnělo kultovní scénu z filmu Škola základ života: „Stanu se menším, až budu nejmenším na celém světě, co tím chtěl básník říci, Krhounku? „Prosím, básník se chce stát trpaslíkem.“ „Velmi správně, Krhounku. A proč byl chlapeček bosý?“ „Prosím, protože neměl botičky“. „Písně Visacího zámku často zmiňují hospody. Proč, Krhounku?“ „Prosím, protože se tam pije alkohol“, „Správně, Krhounku“. „Písně Visacího zámku často pojednávají o souložení. Proč, Krhounku“? „Prosím, protože skupina Visací zámek ráda souloží.“ „Správně, Krhounku.“
Kdysi se při výběru tématu závěrečné práce na vysokých školách zohledňovalo mj. to, nakolik budou výzkumné výsledky práce využitelné pro praxi. Pokud bych to měl aplikovat na danou práci, asi by to znělo takto: Je dobré chodit do hospody, pít alkohol a souložit s vlastními nebo cizími ženami. Nu a takto odborně vybavená absolventka půjde do praxe a bude nás poučovat o životě, dobru, lásce a pravdě. Hurá!
—-
Jak nás nedávno informoval server Novinky, „Berlín chce zakázat slovo cizinec“. Oč jde? V Berlíně už tak nemají existovat cizinci (Ausländer), černí pasažéři (Schwarzfahrer) ani žadatelé o azyl (Asylbewerber). Stavuje to nová příručka pro úředníky. Tamní státní zaměstnanci už nemají říkat cizinec nebo žadatel o azyl. Obojí je údajně diskriminační. Úředník má například slovo cizinec nahradit novým termínem „člověk s mezinárodní minulostí“. Černý pasažér se má také změnit, příručka nabízí variantu „cestující bez platné jízdenky“.
Příručka je mimořádně podrobná, má 44 stran a je součástí nového programu pro diverzitu. Navrhuje velké množství nových termínů za běžně užívaná slova. Nová pravidla pro úředníky přišla z tamního senátu, což je exekutivní orgán Berlína. Město je současně i samostatnou spolkovou zemí.
Němci mají zřejmě málo vlastních skutečných starostí, a tak mají asi dost času zabývat se politicko-korektními nesmysly. Nedávno německá média zaznamenala bitvu o populární výrobek zvaný cikánská omáčka, který je prý také diskriminační. Nově se má jmenovat maďarská papriková omáčka.
—-
Jaká bude budoucnost Francie? Klade otázku server Echo 24. Možná bychom se měli ptát: jaká je budoucnost celé evropské civilizace. Dovídáme se totiž, že pro 57 % mladých muslimů je právo šaría důležitější než republika
Podle tohoto zdroje totiž výzkum sociologického institutu Ifop, zveřejněný v těchto dnech, detekuje rostoucí propast mezi muslimy a ostatními Francouzi ve vztahu k sekulární podstatě státu. „Viditelné náboženské znaky, vyhrazené hodiny v bazénech, výuka arabštiny ve školách… To jsou jen některé z celé řady záležitostí, kde se stále ještě většinová Francie diametrálně liší od dnes už možná až 8 milionové muslimské menšiny,“ píše server. Je to zásadní argument proti těm, kdo stále šíří (z naivity nebo politické spekulace) tezi, že tak různé komunity mohou žít ve Francii společně. Čísla jsou jasná. Většina muslimů mladších 25 let věří, že šaría je důležitější než zákony republiky (57 %, což je nárůst o 10 procentních bodů od roku 2016), zatímco jen 15 % katolíků věří, že pravidla jejich náboženství by měla být preferována před zákony státu.
Srovnání názorů muslimů, katolíků a bezvěrců na tyto otázky je naprosto přesvědčivé: Vezměme to po řadě: Tolik diskutované nápadné nošení náboženských symbolů (ať už se jedná o rodiče doprovázející školní výlety, studenty vysokých škol, pracovníky soukromého sektoru nebo zaměstnance veřejných institucí): muslimové odpovídají na tuto otázku převážně kladně (75 %, 70 %, 69 % a 63 %). Naproti tomu katolíci jsou ostře proti tomu (souhlasí 18 %, 18 %, 19 % a 15 %) a lidé bez vyznání jsou o něco málo smířlivější, i když většina je stále proti (pro 27 %, 23 %, 22 % a 18 %). Pro výuku arabštiny a mateřských jazyků na veřejných školách je 82 % muslimů, 18 % katolíků a 32 % obyvatel bez vyznání.
S chystanou povinností podepsat smlouvu o respektování hodnot republiky pro sdružení, která přijímají veřejné dotace, souhlasí jen 58 % muslimů, lidé bez vyzvání souhlasí v 85 % a katolíci dokonce v 91 %. S tím, aby byly vyhrazeny konkrétní hodiny pro ženy v městských bazénech, souhlasí 81% muslimů, jen 16 % katolíků a 24 % lidí bez vyznání. Závěr výzkumu? Drtivá většina Francouzů je pro sekularismus. Má podporu více než 88 % celé populace. Jak připomíná sever, „zákon o sekularismu, který má být nyní dále posilněn novelou ústavy, byl ve Francii přijat v roce 1905 a stanovil po neklidném 19. století sekulární republikánskou podobu státu, striktní odpoutání od církve, včetně školství.“
Velmi tragikomicky – na pozadí těchto statistik – zní fantasmagorie prezidenta Emmanuela Macrona o vytvoření jakéhosi „euroislámu“ nebo „osvíceného islámu,“ který má být kompatibilní se sekulární republikou. Je to jako smířit Eichmanna s Wiesenthalem. Nikoli náhodou je Francie jedním z rodišť absurdního dramatu. Pánové Jarry, Genet či Ionesco by měli radost: konečně dochází na jejich slova. A zpoza sloupořadí by spokojeně přitakávali Beckett, Pinter a Havel. Bylo by to zajímavé divadlo, kdyby nešlo o zatraceně drsnou realitu.
