Další velikán světové literatury doplácí na úchylnou politickou korektnost, vládnoucí našemu světu místo zdravého rozumu. Jak píše iDnes.cz, Místo košatých stromů holé pláně. Nový Medvídek Pú poukazuje na odlesňování. Australská firma Who Gives A Crap, vyrábějící recyklovatelné toaletní papíry, aktualizovala dílo klasické dětské literatury. Ikonického Medvídka Pú postavila v nových ilustracích mezi prořídlé lesy a ztrouchnivělé pařezy. Zakladatelé firmy tím chtějí upozornit na kácení milionu stromů kvůli výrobě tradičního toaletního papíru. Medvídek Pú: Odlesněné vydání. Tak zní název nového vydání. Zatímco původní příběh od A. A. Milnea zůstává zachován, ilustrace jsou přepracovány tak, aby ukazovaly důsledky tradiční výroby toaletního papíru na kácení lesů. Tam, kde kdysi rostly košaté stromy, které byly domovem mnoha chlupáčů, jsou dnes vyprahlé, pokácené pařezy. Revize se týká i ikonické mapy Stokorcového lesa, která vykresluje plošný dopad na všechny přátele Medvídka Pú, píše AP.
„V celosvětovém měřítku se stále blaženě utíráme a ignorujeme dopady, které má velkovýroba toaletního papíru na životní prostředí kolem nás. Malé změny v každodenní toaletní rutině mohou mít velký význam,“ uvedl spoluzakladatel firmy Danny Alexander. Who Gives A Crap jsou prvními, kteří aktualizují dílo klasické literatury tak, aby odráželo změny životního prostředí. Sami vyrábějí ekologicky šetrný toaletní papír od roku 2013. Alexander také doplnil, že motivací nového vydání Medvídka Pú je sjednocení ochránců lesů z celého světa. „Mnozí z nás mají na Medvídka Pú krásné vzpomínky z dob, kdy jsme ho četli a přenesli se do jeho dobrodružství ve Stokorcovém lese. Doufáme, že symbolickým odlesněním této ikonické imaginární země si posvítíme na smutnou skutečnost: každý den je kvůli výrobě tradičního toaletního papíru zničeno více než milion stromů.“
„Odlesněné“ vydání je vytvořeno udržitelným způsobem z recyklovaného papíru a obsahuje obálku se slepotiskem a zlatou ražbou na zakázkovém modrém knižním plátně. Knihu je možné zakoupit pouze ve Spojených státech a veškerý výtěžek z prodeje je určen partnerům organizace Who Gives a Crap, kteří pomáhají zajistit každému přístup k čisté vodě a hygienickým zařízením.
Nu, to je mi zpráva. Nejvíce mě při její četbě uklidnilo, že je kniha vyrobena udržitelným způsobem. To je skvělé! Já mám doma Medvídka Pú asi ve čtyřech různých vydáních, ale ani jedno není udržitelné, protože se jedná o mou snad nejoblíbenější knihu a jejím častým čtením logicky dochází k rapidnímu snižování její udržitelnosti. Jednoho dne holt budu muset koupit knihu znovu, jen se bojím, aby do té doby nebyla na trhu jen tahle zmíněná. Sice udržitelná, ale s pasekou místo Stokorcového lesa. Ale což, řeknu si spolu s oslíkem Ijáčkem: Zase už dlouho nebylo zemětřesení…
—
„Zrušte rodinu, je to trauma.“ Knihu filozofky odporu vůči práci podpořilo ministerstvo kultury i EU. Tak zní titulek článku na serveru Echo 24. Právě česky vyšla kniha Sophie Lewisové Zrušte rodinu: Manifest za péči a osvobození, která bojuje za zničení klasické rodiny. Feministický manifest se ptá na otázku: „Stojí rodina v cestě světu autonomní lásky a sdílené solidarity? A nestačilo by ji jen reformovat?“ Křest knihy se sloganem „Nikdo vám nemůže ublížit více než vaše rodina“ vyvolal kritiku ze strany konzervativního hnutí Aliance pro rodinu, která upozornila na to, že knihu a akci finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR, pražský magistrát, Praha 10 a dotační projekt NextGenerationEU spadající pod Evropskou unii. Dotační projekt NextGenerationEU ve výši 2 miliard a 200 milionů eur v Praze představila Ursula von der Leyenová.
„Nukleární rodina, která se ustanovila v kapitalistických, koloniálních a patriarchálních dějinách, je jádrem nespravedlnosti a nerovnosti a je třeba ji zrušit,“ píše Lewisová, která také vyučuje feministickou politiku a filozofii odporu vůči práci. „Podle Sophie Lewis je nejbližší rodina jádrem nespravedlnosti a nerovnosti a překáží cestě ke svobodné společnosti, je nutné ji odstranit,“ uvádí organizace tranzit.cz, která stojí za vydáním knihy. Dílo Sophie Lewisové představuje radikální pohled na instituci tzv. tradiční rodiny, kterou vykresluje jako prostor plný traumat a bolesti, a nabízí vizi společenského vývoje, v níž pokrevní vazby nahradí komunity založené na nových typech vztahů, jejichž součástí bude spravedlivější dělba pečující práce.
Podle Aliance pro rodinu vydání této knihy také podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Magistrát hlavního města Prahy a Úřad městské části Praha 10. „Nabízí se jediná otázka: PROČ?“ doplňuje hnutí na podporu manželství a rodiny. Pikantní je, že v rámci dotací Ministerstva kultury byla kniha Zrušte rodinu součástí dotačního programu Kulturní aktivity na podporu projektů profesionálního výtvarného umění. Co je na genderovém extremismu výtvarného? Těžko říct. Ale třeba se o knize hezky vyjádřil David Černý. To by k sobě pasovalo.
Sophie Lewisová je, jak uvádí článek, „spisovatelka, esejistka a pedagožka, která zpracovává témata, jakou je péče a tělesnost z queer a LGBT perspektivy, a navazuje na feministické autorky, jako jsou Donna Harawayová nebo Shulamith Firestoneová. Ve svém literárním debutu Full Surrogacy Now: Feminism Against Family z roku 2019 upozorňuje na problematiku náhradního mateřství a navrhuje nové pojetí mateřské péče jako kolektivního úsilí“. Lewisová vyučuje teorii společenských věd, feministickou a queer politiku a filozofii odporu vůči práci (anti-work) na Brooklyn Institute for Social Research. Jako badatelka působí ve Výzkumném centru feministických, queer a transgenderových studií na Pensylvánské univerzitě a píše také o ekologii.
To je úctyhodná akademická kariéra. Už chybí jen, aby ta osoba (těžko říci, zda je to žena, natož dáma, když se zabývá širokopásmovou sexuální realitou), obdržela od mateřské univerzity metál pojmenovaný třeba po Antonu Semjonoviči Makarenkovi (1888-1939), ukrajinském pedagogovi, jenž proslul systémem (posléze realizovaným) důsledně kolektivní výchovy; kolektiv pokládal za jeden ze základních výchovných prostředků. V letech 1920–1935 organizoval v Poltavě a Charkově opatrovnicko-vychovatelské pracovní kolonie pro bezdomou a provinilou mládež. Usiloval o uvedení chovanců ke shodně organizované kolektivní činnosti založené na komunistické ideologii. Jeho systém fungoval ještě v padesátých a šedesátých letech dvacátého století v SSSR. Makarenko ve svých pracích představil všestranný systém pedagogického působení na mládež, vycházející ze základního úkolu vychovatele nebo učitele, vyplývajícího z všeobecných norem budování komunismu a základní formy výchovy, jakou stanoví kolektiv v charakteru nových socialistických poměrů. Jako hlavní element kolektivu uváděl dobrou organizaci, ba i jistý stupeň vojenské kázně.
Proč připomínám právě Makarenka? Protože v jeho spisech nenajdete ani jednou slovo rodina. V tom by si jistě s Lewisovou rozuměl. A nejspíš nejen v tom.
—
A na závěr zase jedna z webové kolportáže. Jak se říká – vox populi, vox dei!
Co slovo to perla!
Válek – Léků je v ČR dostatek, i penicilinu, jen nevím, kde jsou.
Síkela – Němci platí za elektřinu 15 Eur a Češi 200 Eur, protože je Lipská burza v Německu.
Černochová – Sice školství přijde o 11,5 miliardy, ale děti budou mít tu nejmodernější leteckou ochranu.
Rakušan – Kolik je tu uprchlíků z UA nevím, ale v přepočtu na obyvatele se pořád jedná o násilné činy jednotlivců.
Vystrčil – Musíme donutit ruské civilní obyvatele aby dobrovolně opustili Krym.
Fiala – To že se ekonomice nedaří, mírně klesá životní úroveň, je výsledkem naší dobré práce.
Pekarová – Musíme zabránit tomu aby na Slovensku vyhrál Fico.
Jurečka – Současní důchodci si za 30 let vzpomenou, že byla tato reforma nutná a udělali jsme správnou věc.
