Japoncům se podařilo odchovat myš se dvěma otci, sděluje nám ČTK a server Novinky.cz. Japonským vědcům se podařilo v laboratoři odchovat zdravá myší mláďata, která mají geneticky dva biologické otce a žádnou biologickou matku. Zjištění prý může vést k průlomu v lidské reprodukci i v léčbě neplodnosti. Podle deníku The Times – pámbuzaplať za upřímnost v okolní hře mediálního nadšení – může japonský počin znamenat průlom na poli reprodukční medicíny, kde by taková metoda mohla zaručit, že by např. dva gayové mohli mít společného potomka, který by byl biologickým dítětem jich obou.
Tým biologa Kacuhika Hajašiho z Kjúšúské univerzity ve městě Fukuoka našel způsob, jak přeměnit samčí buňky v samičí pohlavní buňky – vajíčka. „Je to poprvé, co se podařilo vytvořit odolné samičí oocyty ze samčích buněk,“ konstatoval vědec na londýnské konferenci věnované genovému inženýrství. Experti dospěli k vytvoření samičích pohlavních buněk ze samčích tak, že nejprve vytvořili ze samčí kožní buňky kmenovou buňku. Ta ale stále disponovala samčími chromozomy XY, a nemohla se tedy stát vajíčkem s chromozomy XX. Japonský tým ale dokázal chromozom Y odstranit a nahradit ho chromozomem X.
Jeví se mi to tak, že si tu někdo nebezpečně zahrává s možnostmi vědy a hraje si na Boha. Jen to domysleme: nejprve se začnou jak na běžícím pásu rozmnožovat homosexuálové, časem možná i lesby, pokud to umožní to chromozomální žonglování. Jenomže pak nějakého chytrolína napadne, že když lze ovlivnit pohlaví, jde také ovlivnit něco jiného, třeba potlačit spontánní kritický rozum a vytvořit z lidí nemyslící, leč poslušné stroje. Pak už nám jen zbyde sborově si zapět „Teď, když máme, co jsme chtěli…“
—
Není to ostatně zdaleka poprvé, co se o nějaký takový hokus pokus někdo snažil. Jak se dovíme opět z Novinek.cz, Vědci spojili lidské a prasečí buňky. Američtí vědci vytvořili unikát: lidsko-prasečího křížence. Jejich přelomový krok a chystaný výzkum údajně zvyšuje šance, že bude možné uvnitř zvířat pěstovat lidské orgány použitelné pak k transplantacím. „Konečným cílem je pěstování funkčních a transplantabilních tkání a orgánů. K tomu máme ještě daleko. Jedná se však o důležitý první krok,“ podtrhl Juan Carlos Izpisua Belmonte, jehož tým vedl výzkum prováděný na Salk Institute for Biological Studies, který působí v kalifornské La Jolle. Bylo to vůbec poprvé, co se podařilo vytvořit embrya, která kombinují genetický materiál dvou vzdálených druhů. Vytvoření této takzvané chiméry, jak se v řečtině říkalo bájným křížencům složeným z více zvířat, je považováno za významný první krok k vytváření lidských srdcí, jater či ledvin takříkajíc z ničeho.
Podle studie v odborném časopise Cell byly lidské kmenové buňky v rané fázi vpraveny do prasečích embryí, a to celkem v asi 2000 případech. Chiméry se vyvinuly jen u asi 150 embryí – objevila se prasata, u nichž na každých 10 000 buněk připadala jedna lidská.
Studie dle očekávání vzbudila etické námitky. Výzkum totiž vyvolává obavy z inteligentních zvířat s humanoidními mozky i bizarních hybridních tvorů, kteří mohou být vypuštěni do přírody. Izpisua Belmonte na to suše odvětil, že „myšlenka, že se rodí zvíře složené také z lidských buněk, vytváří určité pocity, na něž je třeba reagovat.“
Na to mě napadá snad jediná poznámka. Možná, že tvorba prasolidí pokročila víc, než nám bylo sděleno. (Taková nová Oblast 51). K této myšlence mě inspiruje pohled na naše politiky, a nejen na ně. Pročpak jich tolik jezdí na „školení“ do USA? Že by v tom měli prsty genoví inženýři?
—
Třetí téma sice není o křížení člověka s jiným tvorem, ale magoriáda je to podobná. Jak píše Echo 24, Dvoumetrová postava se pohybuje mezi baletkami. Transgender balerína absolvovala Royal Academy. Transžena Sophie Rebecca se stala první transgender balerínou, kterou vzali na prestižní britskou taneční akademii Royal Academy of Dance (RAD). Přijata byla v roce 2017, a to i přesto, že její pohyby nejsou tak ladné, jak by se možná čekalo. Video s jejím tancem se teď stalo virálním a sociální sítě zaplavují posměšné komentáře. Informuje o tom například švýcarský list Die Weltwoche.
Sophie Rebecca, která měří 190 cm, je bývalou řidičkou rallye, pracovala rovněž v IT. S baletem začala ve 33 letech, což je na baletní poměry považováno za stařecký věk. Většina mladých balerín totiž začíná ještě v předškolním věku a končí nejpozději před čtyřicítkou. Její baletní schopnosti však zřejmě nejsou ani zdaleka na takové úrovni, aby do takové školy měla být přijata. Tedy alespoň podle komentářů a videa, které v posledních dnech prosvištělo sociálními sítěmi. „Klasický balet jsem dělala 11 let. To video musí být vtip,“ píše bývalá španělská baletka Ada Lluchová. „Možná se jedná o nedorozumění a královský balet se snaží proniknout na komediální scénu,“ píše posměšně uživatel, který si říká Carpe Donktum.
Mnozí blogeři ale poukazují na to, že špatně tančící baletka údajně obrala o místo v akademii mladou dívku, která tancovat doopravdy umí. „Skutečná žena byla okradena o místo kvůli pomýlené podpoře diverzity. To je čistá misogynie,“ píše britský novinář Martin Daubney. „Diverzita by neměla znamenat upřednostňování průměrných tanečníků jen proto, že jsou jiní,“ píše další uživatel Twitteru.
Rebecca však všem „hejtrům“ oponuje a uvádí, že to není o jejích schopnostech tancování, ale o tom, že baletkou je trans osoba. „Pokud jste tak pobouřeni tím, že někdo v pozdějším věku našel lásku k tanci a povzbuzuje ostatní, aby udělali totéž, že považujete za nutné se tomu dotyčnému na internetu vysmívat a posílat mu nenávistné vzkazy, buďte upřímní a přiznejte si, že to nemá nic společného s ničím jiným než s tím, že ten dotyčný je trans,“ uvedla v minulých dnech Rebecca na svém Facebooku.
Rebecca tvrdí, že byla vždy unesena z tanečníků a tanečních kostýmů, ale vnitřní zmatek a latentní „transfobie“ jí zpočátku bránily uskutečnit svůj sen stát se tanečnicí. Místo toho tedy řídila závodní auta a studovala na IT techničku v severním Yorkshiru ve Velké Británii. „Jsem si jistá, že kdybych tehdy mohla pokračovat, byla bych dnes mnohem lepší tanečnicí,“ řekla Rebecca v roce 2020 serveru MambaOnline. „Ale teď už na tom nezáleží. Nemůžu to změnit. Jsem tam, kde jsem teď, a pracuji tak tvrdě, jak jen mohu, abych byla tou nejlepší tanečnicí, jakou mohu být,“ dodala.
V roce 2017 složila s vyznamenáním baletní zkoušku RAD Intermediate Foundation a nakonec si začala získávat celostátní pozornost, nikoli však pro své taneční schopnosti, ale pro svou roli „průkopnice“ . Když bylo Rebecce přes čtyřicet, objevila se jako jedna ze čtyř tanečníků v kampani britského magazínu Vogue „Forces Rebecca For Change.“ Její vliv coby „transgenderové tanečnice“ se dokonce rozšířil do celého světa.
Zvědavost mě dohnala k tomu pustit si to „slavné video“. Toporná hranatá postava má smysl pro balet asi jako můj pes pro kvantovou matematiku. Vypadá, jako kdyby Arnold Schwarzenegger přebral Libuši Šafránkové roli Popelky. A tyhle podivné existence jsou dnes hrdiny naší doby. Smutné!
