Jsem lidovec a gay. První český poslanec se odhodlal ke coming outu, vykřikl na své čtenáře titulek článku na serveru Seznam Zprávy. Pojednává o tom, že poslanec za – ke křesťanství prý tíhnoucí – strany KDU-ČSL Jiří Navrátil provedl coming out, neboli veřejné přiznání odlišné sexuální orientace. V minulosti se k LGBT komunitě otevřeně přihlásili z aktivních politiků jen senátor Václav Fischer, úřednický ministr Gustáv Slamečka a ministryně obrany Karla Šlechtová. Seznam Zprávy představují Navrátila jako skvělého jedince se zkušeností v komunální politice. „Nechci se chlubit, ale tady v mé obci jsem získal nejvíce preferenčních hlasů“, vece o sobě skromně sám Navrátil, jako bychom si měli spojit počet hlasů se sexuálními sklony. Přitom právě KDU-ČSL je strana, která stále mluví o tom, jak hájí tradiční rodinné svazky – jinými slovy nepodporuje homosexuály, protože ti prostě – ať s biblí pod bradou nebo bez ní – tradiční rodinu otec – matka – děti tvořit nemohou, nemají k tomu totiž přinejmenším fyzické předpoklady. Pikantní je, že Jiří Navrátil dostal v lidoveckém klubu Poslanecké sněmovny na starost právě narovnání práv sexuálních menšin. Inu, jak se říká, kozel zahradníkem.
Na celém příběhu je poučné, a možná i varovné, že je rámcován (framing je jeden z důležitých pojmů mediální teorie) kontextem vytváření pozitivního obrazu. Otevírá se další Overtonovo okno. Zde je představen vynikající politik – gay. Příště to bude lesba či nebinární jedinec. Bude dokazováno, jak právě jejich odlišnost je kvalifikuje pro výkon politické funkce. Další bod programu: kvóty na počty jednotlivých (skutečných či na nějaké katedře vymyšlených) pohlaví v Poslanecké sněmovně. S tím samozřejmě souvisí povinnost kandidátů, uvádět svou sexuální orientaci na volebních lístcích, podobně, jako tam teď uvádějí stranickou příslušnost, věk a bydliště. Není myslím zcela ve sféře sci-fi představa, že i volební právo bude kvótováno. Příklad: u nás na vsi se otevře volební místnost. Volební komisař/ka vyslýchá přišedší voliče, zkoumá jejich sexus a zapisovatel dělá čárky. Jakmile převáží osoba jedné orientace nad jinými, bude ve jménu rovnosti vyškrtnuta. Hezky, liberálně demokraticky. A nad tím vším zavlaje modrá eurovlajka a z tlampačů zazní: „Kupředu, levá…“¨
Mimochodem, zajímá někoho z vás, zda je pan Navrátil gay, anebo třeba sumeček africký?
—
Nejen u nás dějí se naprosté absurdity na politické scéně. Nejsem la presidentessa. Italská premiérka chce být oslovována mužským titulem, píše nám server iDnes. Oč jde? Nová předsedkyně italské vlády Giorgia Meloniová, která se stala historicky první ženou v této funkci, uvedla, že chce v oficiální komunikaci užívat titul premiér, nikoli premiérka. Vysloužila si tím kritiku zejména z levicových kruhů. Dokonce se ozvalo, že „její strana Bratři Itálie má prý genderově nevyvážený název“. Meloniová uvedla, že chce být titulována „il presidente del Consiglio“ (předseda vlády), nikoli „la presidente“ nebo „la presidentessa“, napsal deník Il Messaggero.
Kritika se na Meloniovou kvůli tomu snesla i od odborové organizace italské veřejnoprávní televize Rai. „Zatímco Itálie bojuje za prosazování evropských norem pro více žen ve veřejných funkcích, jsme nyní svědky kroku zpět,“ napsala v prohlášení odborová organizace Usigrai. Ta také zdůraznila, že vedení Rai nedávno schválilo, že ženská forma profesí by měla být užívána, kdykoli je to jen možné. „Nikdo nemůže nutit naše kolegy, aby užívali v případě Meloniové mužskou formu její funkce,“ dodaly odbory.
To je věru poučné. Odboráři, místo aby se zabývali tím, jakou sociální politiku hodlá Meloniová nastolit, zabývají se tím, že ji musí nutně označovat ženským titulem. Z toho je zřejmé, co tamní odboráře doopravdy zajímá: nikoli sociální postavení pracujících, nýbrž líbivá rétorika pro místní, z genderu pomatené žurnalisty.
Nemohu si odpustit drobný šťouch. Byl bych nadšeným fanouškem našeho premiéra, i kdyby si třeba nechal říkat Petruška Fialenková, kdyby ovšem dělal to, co činit má. Třeba se zajímal o energetickou krizi, a jak její dopady na naše občany zmenšit limitně k nule, místo toho, aby si půjčoval desítku miliard k tomu, aby poslal na Ukrajinu další flintičky, na které my už zřejmě nemáme z vlastních kapes.
—
Apropos Ukrajina… V naší zemi se dobře daří příslušníkům lecjakých národů, můžeme být pyšní, jak humanitárně se činíme. Na to téma mi došla zas jedna webová kolportáž:
Emigrant přijede do Čech. Zastaví prvního člověka, kterého potká, a řekne mu: „Díky, pane Čechu, že mě necháváte v téhle zemi a zajišťujete mi ubytování, stravování, lékařskou péči a vzdělání zdarma!“
Muž ale odpoví: „Ne, mýlíte se, já jsem Rom.“
Emigrant jde dál a potka dalšího kolemjdoucího: „Děkuji za vaši krásnou českou zemi!“
Ale kolemjdoucí odpoví: „Já ne Čech. Já Vietnamec.“
Emigrant jde dál, potka dalšího kolemjdoucího, potřese mu rukou a řekne: „Díky za báječné Čechy!“
Kolemjdoucí řekne: „Nejsem Čech, jsem Ukrajinec!“
Emigrant nakonec potká krásnou ženu a podezřívavě se zeptá: „Jste Češka?“
Žena odpoví: „Ne, jsem z Kazachstánu.“
Emigrant je zcela zmatený a ptá se: „A kde jsou proboha všichni Češi?“
Kazaška se podívá na hodinky, pokrčí rameny a odpoví: „… asi v práci!“
