Novácký server TN.cz uvádí, že „Netradiční boj za záchranu planety. Irská vláda plánuje zabít stovky tisíc zvířat“.Co tato hrůzostrašnost znamená? Klimatické změny jsou prý jedním z velkých témat moderní doby. Bojovat proti oteplování lidé zkouší různými způsoby. Poměrně netradiční formu nyní řeší v Irsku. Pomoci planetě tam prý chtějí zabitím stovek tisíc zvířat. Tamní zemědělství produkuje značné množství emisí a vláda v Irsku se s tím rozhodla bojovat. Už do roku 2030 chce snížit emise ze zemědělství o 25 procent. Docílit toho hodlá výrazným omezením množství chovaného dobytka. V této ostrovní zemi přitom žije přes 7,3 milionu kusů dobytka, což je více, než je v zemi obyvatel. Kvůli ochraně klimatu Irsko uvažuje o zabití až 200 tisíc dojnic. K redukci zvířat by mělo dojít postupně v letech 2023, 2024 a 2025. Vláda je odhodlána poskytnout zemědělcům „dobrovolné, finančně atraktivní možnosti, včetně diverzifikace“, uvedlo irské ministerstvo zemědělství. “Přibližně 65 000 dojnic ročně by muselo být staženo z trhu v letech 2023, 2024 a 2025,“ citoval web Irish Independent interní list ministerstva. Farmáři by za to mohli dostat odškodnění 3 000 eur (v přepočtu zhruba 70 tisíc korun) na krávu.
Až donedávna jsem měl Irsko za jednu z idylických zemí, právě proto, že se tam vyskytuje mnohem víc krav a ovcí než lidí, což začínám považovat za čím dál podstatnější kritérium. Potíž je v tom, že krávy, ty rozumné a užitečné bytosti, nerozhodují o lidech, většinou nerozumných a velmi často neužitečných jedincích. Naopak, ti, jako by se za svoje trubcovství mstili, hodlají úspěšné plemeno vybít jako nacisté židy. Ke kráse krav pasoucích se na zelených pláních irské vysočiny patří chuť dobrého piva, dobré whisky a skvělé lidové muziky, třeba v zapadlé krčmě kdesi mimo civilizaci. Jako by ti vymaštění papaláši spolu s kravami zrušili i tuto dávnou kulturu, která přežila už leccos, a snad tedy i přežije Gretu Thunbergovou a její imbecilní následovatele. Jen aby už nebylo pozdě.
Nebo je v tom jiný záměr. Vybít stáda, to znamená zbavit zemi potravinové soběstačnosti. U nás se to zadařilo v 90. letech. Proč vozíme steaky z Argentiny? Protože kdosi nechal vyluxovat naše kravíny. Z každého steaku odkudsi je jistě mnohem zajímavější provize, než z obyčejné české svíčkové. A co budou jíst Irové po naplánované genocidě dobytka? Cvrčky snad?
Demence této doby překračuje všechny myslitelné meze. Už jsem to na tomto místě jednou nazval sebevraždou civilizace v přímém přenosu. Lepší pojem nenacházím ani teď.
—
Noviny.cz hlásí: „V Nizozemsku a Belgii už u Alberta nůž nekoupíte. Kvůli agresi ve společnosti. Opatření, které začalo platit v těchto dnech, oznámila podle serveru nu.nl mluvčí společnosti Anoejska Aspeslaghová. „Agrese ve společnosti bohužel sílí. Abychom takový vývoj žádným způsobem nepodporovali, učinili jsme opatření. Už nebudeme prodávat nože,“ prohlásila mluvčí řetězce, který stejně jako český Albert spadá pod holding Ahold Delhaize. Řetězec oznámil své rozhodnutí krátce poté, co byl minulý měsíc ubodán zaměstnanec supermarketu Albert Heijn v Haagu. Mluvčí nechtěla říci, zda smrt pracovníka měla na ohlášené opatření vliv. „To, co se stalo v Haagu, nemůžeme komentovat. Vyšetřování stále probíhá,“ uvedla. Dodala, že řetězec už dříve kontroloval věk lidí, kteří si kupovali nože, a neprodával je mladistvým. Úplné stažení nožů ze sortimentu je podle mluvčí „už jen druhým krokem“.
Nu, to je tedy opatření hodné chytré horákyně. Představuji si ty nebohé kuchtičky, kterak bez nože oždibují z roštěné kýžené plátky či žvýkají cibulku, slzy ve tvářích. To už ale nebudou slzy z cibule samé, ale z té nekonečné hlouposti, která obepíná náš prý tak vzdělaný svět. Ale proč chodit jen k nožům. Zabít se dá lecjak: sekyrou (jak budeme štípat dříví?), kladivem (čím zatlučeme hřebík na pověšení obrazu), tupým předmětem obecně (dojde k zákazu skalek, skalniček a motyček na jejich okopávání? Atd. Škoda jenom, že ještě nikdo nezaznamenal vraždu tupým člověkem. To bychom mohli zakázat celé zástupy politiků, úředníků, neziskovkářů a všech těch zbytečných darmojedů, kteří na nás vymýšlejí opatření podobná tomu v úvodu řečenému. Nebylo by lepší se prostě jen trochu zamyslet? Jenomže čím, když vládnou dutolebí a poslušným nevolníkům stačí těch pár drobků ze stolu spadlých?
Jak napsal přítel Petr Hájek v titulu jedné své knihy: Svět je na rozvod.
—
A na závěr zase jednu inspiraci z webové kolportáže. Dostal jsem v těchto dnech úžasnou parafrázi na Erbenovu Kytici, a protože sám jsem na půl profese pedagog, ocenil jsem nejen um veršovní, ale i přiléhavost obsahovou. Posuďte sami:
Polednice
Řehoní se dítko drze, učitelce v bledou líc,
ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic!
Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena,
když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena.
„Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, upíra!“
Když tu dveře ztichlé třídy, kostlivý hnát otvírá….
Pod plachetkou – však to známe – příšera se zjeví tu,
dříve rozjívené děti náhle stojí v zákrytu.
„Dej sem dítě!“ zaburácí,“volala jsi, tady jsem!“
„Volala jsem. Pročpak dítě? Víš co? Radši mě si vem!
Ty si sbalíš děsné dítko – horší přijdou do školy –
a mne za zmizení žáka odbor školství osolí.
Mě si vezmi, Polednice, konečně tak najdu klid!
Kolegyně potvrdí ti, jak je těžké takhle žít.
Ať se kde chce co chce šustne,kdo je vinen ze všech zel?
Kdo je volán jako pucflek? Zcela jistě učitel!
Když si páťák místo džusu dá pořádný rumu lok,
na koho se ukazuje? Zanedbal to PEDAGOG!
Když se dívka zfetovaná vrhá z okna jako cvok,
v ruce láhev od čikuli… kdo je vinen? PEDAGOG!
Když mládenci skotačiví vhodí chodce v říční tok,
kdopak za to zvěrstvo může? Jen a pouze PEDAGOG!
Že děťátko v třetí třídě pohačá si druhý rok,
kopak mu měl IQ zvýšit? Kdo to nezvlád´? PEDAGOG!
Tak to vidíš, Polednice, škoda mluvit, hanba klít,
proto radši mě si vezmi, ať mám jednou pro vždy klid.“
Polednice hlavu skloní, slza z oka skane jí.
Šeptá: „Nejsem kompetentní, zanech marných nadějí.“
Na pozdrav svým strašným hnátem učitelce zakývá,
chápe už, proč pro tu ženu není příliš děsivá…
A na to konto mi jeden epistolární přítel, vzdělanec přidal citát sice data staršího, avšak obsahu neméně poučného. Tentokrát z pera Otokara Březiny:
„„Učitelství jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu; děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velkém procentu úžasně neschopné; vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, disgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest
vyhrazena mé duševní práci a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vystřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním.“
