Malí islamisté šikanují spolužáky, na školách jsou už často Němci v menšině, čteme nečekaně burcující článek na portálu iDnes. Dozvídáme se, že „na německých školách přibývá muslimů takovým tempem, že už se mnohde cítí více doma než rodilí Němci. Příkladem může být bonnské Gymnázium Mikuláše Kusánského, kde ze současných 552 studentů je muslimů 324. Třídami prostupuje šikana, mladí muslimové nechtějí strpět minisukně, ani jiné názory. Informují o tom dokonce i dosud důsledně politicky korektní německá média.
Z bývalé diplomatické čtvrti, z dob, kdy Bonn býval německou metropolí, se stala multikulturní čtvrť. Někdejší Bonner Alee už místní překřtili na Bagdad-Alee. Proslula totiž aktivitami radikálních islamistů. Třeba na škole, která na svých stránkách vyzývá k rozmanitosti a toleranci, podle listu Die Welt obtěžují muslimští žáci své spolužačky, pokud mají pocit, že jejich oblečení není v souladu s islámem. Studenti z rodin, orientovaných na radikální salafismus, ignorují učitele a modlí se během výuky.
Německé úřady už připouštějí, že se jedná o skutečnou „náboženskou šikanu“. Je to varovný signál. Sociolog Aladin El-Mafaalani z univerzity v Osnabrücku soudí, že prostředí dnešních středních škol dává dokonalý obrázek, jak bude vypadat německá společnost za nějakých 10 až 15 let. Na hodinách si malí muslimové běžně vystřihují Izrael z mapy světa, protože doma je učí, že ten stát neexistuje. Podle berlínského listu Tagesspiegel se německých škol od Hamburku po Berlín zmocňují muslimští extremisté, kteří učitele na německých školách konfrontují se svou představou, že by islám měl být jedinou normou a způsobem života.
Podobně jako na zmíněné bonnské škole to vypadá také na mnoha školách v jihoberlínském přistěhovaleckém předměstí Neukölln. Němečtí novináři citovali výsledky kvalitativního sociologického výzkumu na desítce jihoberlínských škol, ze kterého vyplynul velmi jednoznačný závěr. Devět z deseti škol v Neuköllnu hlásilo pravidelné případy „konfrontačních náboženských projevů,“ podle poloviny z nich to byl „chronický problém, který utváří každodenní život“. Asociace pro demokracii a diverzitu na školách, která průzkum prováděla, uvádí, že ojediněle se incidenty týkaly i evangelíků, v drtivé většině však šlo o muslimy. Projevy byly různé. Přehlížení učitelů, stejně jako odmítání domácích úkolů a některých aktivit. Nátlak na to, aby se škola přizpůsobila stravovacím a kulturním pravidlům ortodoxních muslimů. „Sledujeme školy, kde dívky nesmějí navštěvovat kurzy sexuální výchovy či plavání,“ řekl novinářům jeden ze zaměstnanců zařízení sociální péče pro mládež. Mladé studentky v této atmosféře často nosí muslimské šátky, ač to v jejich rodinách nikdy nebylo zvykem.
Podobné projevy sílícího nátlaku ze strany muslimských studentů znají i jinde v Evropě, třeba ve Francii. Patrně prvním krokem křešení je celý problém správně pojmenovat, to ale v německé metropoli, kde vládne tradiční propletenec zeleno-rudých politiků, není vůbec jednoduché. Zastupitelka Susanna Kahlefeldová, zvolená v Neuköllnu za stranu Zelených, se odmítla k problému vůbec vyjádřit. Levicový zastupitel Ahmed Abed zase prohlásil, že podobné sociologické projekty riskují „stigmatizaci muslimské mládeže“, proto žádá zastavení podobných kvalitativních studií. Nějak mu přitom unikal fakt, že obětí muslimských radikálů jsou i jejich mnozí umírnění souvěrci.
Rolf Haseklus, který předsedá v Bonnu tamnímu odborovému svazu pro školství a vědu, se obává, že problém je ještě širší, než se zdá. Pro mnohé studenty podle něj není nijak závazné německé zákonodárství, ale Korán. Vytvářejí trvalý tlak na učitele, kteří jsou v defenzivě a neustále musejí obhajovat laický výklad školství a státu. Když se studentům názory vyučujících nezdají, prostě je označí za „nevěřící psy“. Podle komentátorky deníku Tagesspiegel učitelé raději mlčí, aby se nedočkali obvinění, že jsou „rasisté“ či „islamofobní“. Málokterý učitel se proto odváží mluvit s žáky otevřeně. K omezení radikálního salafismu chybí především jasná vůle politiků, učitelé pak mnoho nezmohou.
Samotnou kapitolou je potom muslimský antisemitismus. Na hodinách si malí muslimové běžně vystřihují Izrael z mapy světa, protože doma je učí, že ten stát neexistuje. Už před pěti lety se hodně psalo o 14letém židovském chlapci, kterého v Berlíně verbálně i fyzicky trápili arabští spolužáci. Od těch dob se toho mnoho nezlepšilo.
Že bychom se konečně od Němců mohli něco přiučit? Nebo spíš oni od nás? Představte si, jak třídu inkluzivně ovládne klan Dunů, Horvátů a Demeterů. Lze to snadno: Mají přece, všech 25 dětí i s celým příbuzenstvem, bydliště hlášené v jedné garzonce ve spádovém sídlišti. Tedy tyto děti mohou teoreticky představovat 80% celé třídy. Kdyby se tito Romové chovali podobně jako muslimové ve výše uvedených německých školách., patrně by se místo dějepisu učily kapesní krádeže v Městské hromadné dopravě, místo počtů rozdělování lupu, místo tělesné výchovy přepadání důchodkyň v podvečerních osamělém parku, místo chemie složení „matroše“ a jeho cenu na černém trhu.
Že to zní tvrdě a nespravedlivě? Samozřejmě, a přepálil jsem to naschvál. Chci tím říci, že bychom ještě měli být vděčni za naše Romy, kteří, když přijde takzvaně na lámání chleba, jako při nedávném incidentu, kdy ukrajinský imigrant sprostě zavraždil romského mladíka, načež romské organizace bezmála jako jeden muž či jedna žena, zvolaly do světa: Vládo zastaň se nás, my – na rozdíl od nich – jsme tví občané, vlastně Čechové. I když někdy problematických způsobů, to už nezaznělo, ale mezi řádky to mohl být cítit. Zkkrátka jsme pořád zdejší. Je příznačné, že prezident Pavel pozval na hrad šikanovanou ukrajinskou žákyni, ale nikoli pozůstalé Ukrajincem zavražděného Roma. Ta v jaké zemi to tedy žijeme? Když nesmí patřit Romům, nesmí eo ipso patřit Čechům. Tedy Ukrajincům? Pánbůh s námi…
—
Hlídáme hlídače , ohlašuje na svých stránkách věru bohulibá Společost na ochranu svobody projevu ( SOSP). Upozorňuje tu mimo jiné na dnes odporně módní typ udavačství nazývaný eufemisticky „factchesking“, neboli „ověřování faktů. Ož jde v tomto konkrétním případě? Francouzská tisková agentura AFP uzavřela smlouvu s Facebookem na ověřování pravdivosti příspěvků a zřídila si k tomu na vlastním webu speciální sekci nazvanou Na pravou míru. Dne 8. 2. 2023 tam AFP publikovalo článek s titulkem Na sociálních sítích se šíří nepravdivé tvrzení o tom, že jíst hmyz je nebezpečné, neboť obsahuje chitin s tím, že opačná tvrzení jsou „zavádějící”. Tento pojem je obzvlášť kouzelný. Nebo bychom mohli říct… zavádějící. Lze ním totiž alibisticky zpochybnit jakýkoli výrok, který se nám nelíbí a který bychom si vyložili jinak. Podrobněji se na factchecking AFP podívala Kateřina Lhotská.
Autor zmiňovaného článku označuje nepřekvapivě veškeré zprávy o škodlivosti pojídání hmyzu za dezinformace a jako jejich příklad si vybral jeden příspěvek šířící se na Facebooku. V něm se ve stručnosti píše, že by lidé neměli hmyz konzumovat, protože obsahuje chitin nezpracovatelný jejich střevy a uvádí i některá další možná zdravotní rizika. Zda tomu tak skutečně je, však není dle mého soudu běžný čtenář neznalý dané problematiky schopen posoudit a osobně se tedy k obsahu tohoto příspěvku stavím rezervovaně.
Onen „factchecker“ tvrzení o škodlivosti konzumace hmyzu vyvrací argumentací, že pokud by přinášela nějaké ohrožení zdraví, nebyla by přeci v EU povolena. A dále přikládá řadu výroků, ve kterých odborníci na danou problematiku možná rizika popírají. Na první pohled tak sice veškeré argumenty o nebezpečnosti pojídání hmyzu beze zbytku vyvrací, ovšem při pohledu důkladnějším se jeho konstrukce sype jako domeček z karet. Obsahuje například celou řadu odkazů na různé zdroje mající jeho závěry doložit. Jenomže stejně jako v případě zmiňovaného příspěvku na Facebooku nemá ani tentokrát laický čtenář šanci ověřit si, zda jsou tvrzení v nich uvedená pravdivá a relevantní, nebo jestli ho někdo netahá za nos. A nerozpozná ani to, zda se opravdu jedná o informace z různých zdrojů, nebo pouze o opakovaní a „klonování“ argumentů vycházejících ve skutečnosti z jednoho společného (pra)zdroje.
Je zajímavé, že onen „factchecker“ nezmiňuje žádný odborný text, který by na možná nebezpečí upozorňoval. Konzumace hmyzu v masovém měřítku je přeci jen značně neprobádaná záležitost a nechce se věřit tomu, že by se na toto téma neobjevily v odborných kruzích polemické názory. Ony samozřejmě existují. Kdyby totiž trochu zapátral, nepochybně by narazil třeba na tento text. Jeho autor upozorňuje na riziko konzumace hmyzího chitinu dětmi, u kterých může vyvolávat těžké astma nebo další plicní onemocnění. Přiznávám, že jako laik nejsem schopna posoudit tato tvrzení po stránce odborné, ale toho není schopen ani onen „factchecker“. Nelze se zkrátka zbavit dojmu, že buď ono „ověřování faktů“ poněkud odfláknul, nebo ta nevhodná zamlčel.
Když už jsme u těch „opomenutých“ odborných textů, tak v nich lze narazit na práce rozebírající i jiná rizika. V jedné z nich se například píše o nebezpečí přenosu různých parazitů na člověka a o nutnosti dalšího zkoumání v této otázce. A existuje i celá řada dalších otevřených témat. Třeba potravinová intolerance. Je totiž přeci jen rozdíl, pokud konzumují hmyz lidé, kteří jsou na to po generace zvyklí, a pokud se jím začneme ládovat my, kteří to nemáme takříkajíc „v genech“. Jenomže o ničem z toho se „factchecker“ nezmiňuje ani slůvkem. Jako by chtěl vyvolat dojem, že údajná škodlivost chitinu je jediným rizikem, a tedy vyvrácením tohoto tvrzení se bezpečnost pojídání hmyzu prokáže.
Možná si kladete otázku, proč o autorovi článku píšu jako o „factcheckerovi“. Důvod je velmi jednoduchý. Ten článek je totiž anonym. Známe pouze jméno překladatelky a chybí i odkaz na původní text v originále. Což je závažný mediální faul. Kromě toho se „factchecker“ dopustil i několika faulů argumentačních. Hned dva spáchal odvoláváním se na celou řadu autorit opakujících ovšem v podstatě jedno a to samé. Jednak je to poslušnost vůči autoritě a jednak apel na autoritu vycházející z premisy, že její názor je vždy správný a nezpochybnitelný. Množstvím těchto tvrzení se pak pokouší čtenáře zahltit, což je faul, kterému se v angličtině říká gish gallop. A dopustil se také potvrzovacího zkreslení ignorováním těch informací, které se mu „nehodí do krámu“.
A jak to tedy s tou škodlivostí pojídání hmyzu vlastně je? Vůbec netuším. Podle mne o tom ovšem netuší nic ani onen „factchecker“. Takže jen těžko může uvádět „na pravou míru“ cokoliv, co se tohoto tématu týká. I když něco se mu přeci jen objasnit podařilo. Že za „ověřováním faktů“ bývá často skryta propagace určitého názoru, zatímco ten opačný má být diskriminován.
K tomu jen dvě malé poznámky. Mezi domácími „factcheckery“ se pohybují značně podivné existence typu Jana Cempera (Manipulátoři.cz), která sice nedisponují formálním vzděláním, ale zato absolutní suverenitou ve vyslovování jakýchkoli – sobě se hodících – soudů. Být poctivým factchceckerem (pokut to sousloví není už samo o sobě protimluvem), nejprve bych se snažil, aby podobné zjevy nekazily pověst mé branže.
A pak ten argument v duchu „když něco říká EU, pak to musí být pravda, o níž se nediskutuje“. Jestliže tedy barokní církevní inkvizice rozjela ve velkém hrdelní soudy kvůli obcování s ďáblem (u nás známý případ z Velkých Losin, zfilmovaný geniálně Otakarem Vávrou), pak to tedy jistě musela být pravda. Převrácená implikace přece zní: nedošlo by k tolika upálením nevinných žen, kdyby předtím neobcovaly s ďáblem na jesenických kopcích. Tak se mi zdá, jestli to vlastně není nejpřesnější metafora existence dnešní EU.
—
A trochu nefalšovaného poučení závěrem. Dostal jsem od přítele materiál, o nějž se nemohu nepodělit, už proto, že jeho předchozím kolportérem byla osoba velevážená, ctěný a respektovaný profesor medicíny, jehož jistě nelze podezřívat z předsudků a genderofobie. Jde o vědecké vysvětlení rozmanitých desítek genderových identit a zní to takto:
„Agender – osoba, která se neztotožňuje s žádným pohlavím, je tedy zcela bez pohlaví.
Androgyn – tyto osoby změnu pohlaví nepodstoupily, ovšem od narození je doprovází nejrůznější výrazné prvky opačného pohlaví.
Abimegender – nekonečné pohlaví, které může být kombinováno s jiným.
Adamas gender – osoby odmítající kategorizaci.
Aerogender – pohlaví, které se mění podle okolí.
Aesthetigender – druh pohlaví odvozeného z estetického hlediska.
Affectugender – osoby mění své pohlaví na základě svých nálad a výkyvů.
Agenderflux – kombinace pohlaví bez identity s občasným přikloněním se k jiným genderovým identitám.
Alexigender – osoba s proměnlivou genderovou identitou, kterou nemůže specifikovat.
Aliusgender – toto pohlaví se vymyká sociálním genderovým typům, není ani mužské, ani ženské.
Amaregender – genderová identita se mění vlivem osoby, ke které máme citový vztah.
Ambigender – pocit dvou pohlaví současně.
Ambonec – Osoba se identifikuje jako muž i žena, a přesto není ani jeden.
Amicagender – Tuto genderovou identitu ovlivňují přátelé dané osoby, je velmi proměnlivá.
Anesigender – Osoba má blízko k určitému typu pohlaví, přestože se lépe ztotožňuje s jiným pohlavím.
Angenitální – I když má osoba identifikované pohlaví, jejím přání je být bez jakýchkoliv primárních sexuálních charakteristických znaků.
Anogender – Toto pohlaví se postupně vytrácí, ale vždy se ke stejnému pocitu vrátí.
Anongender – Genderová identita je osobě dána, ovšem nejraději by daná osoba byla bez jakéhokoliv určení.
Antegender – Jedná se o tzv. proteánské pohlaví, kterým může být cokoliv, protože nemá tvar ani hybnost.
Anxiegender – Toto pohlaví ovlivňuje úzkost.
Apagender – Osoba je vůči svému pohlaví apatická.
Apconsugender – Pohlaví, o kterém víte, co není, ale nevíte, co je, bez určitých charakteristických rysů – ty osoba před světem skrývá.
Astergender – Osoba s pohlavím působící jasně a nebesky.
Astrální pohlaví – Genderová identita související s vesmírem.
Autigender – Genderová identita související s autismem.
Autogender – Genderová zkušenost, která je pro danou osobu velmi hluboká.
Axigender – Toto pohlaví se nachází mezi dvěma extrémy agender a jakýmkoliv jiným typem pohlaví. Na jednom konci je jedno pohlaví, na druhém další.
Bigender – Dvě různé genderové identity ve stejnou nebo různou dobu.
Biogender – Genderová identita ovlivněná přírodou.
Blurgender – Osoba má pocit, že má víc než jedno pohlaví, která nejdou identifikovat.
Boyflux – Osoba s genderovou identitou muže, jejíž intenzita kolísá.
Burstgender – Pohlaví je ovlivněno intenzitou pocitů.
Caelgender – Pohlaví ovlivňuje kvalita a estetika vesmíru.
Cassgender – Tato genderová identita je spojena s pocity, které pro člověka nejsou důležité.
Cassflux – Pohlaví s kolísající mírou lhostejnosti vůči svému pohlaví.
Cavusgender – Při depresích osoba tíhne k jinému druhu pohlaví.
Cendgender – Genderová identita se mění z jednoho pohlaví na opačné.
Ceterogender – Typ nebinárního pohlaví, které ovlivňují kolísající mužské, ženské nebo neutrální pocity.
Ceterofluid – Typ nebinárního pohlaví, jehož identita neustále kolísá mezi dalšími různými pohlavími.
Cisgender – Osoba, která je ztotožněna s pohlavím, se kterým se narodila – muž nebo žena.
Cloudgender – Pohlaví, které nelze rozeznat kvůli poruše depersonalizace a derealizace.
Collgender – Osoba s různými pohlavími v jeden moment.
Colorgender – Pohlaví určují barvy.
Commogender – Osoba o sobě ví, že není cisgender, a přesto se prozatím identifikuje jako muž nebo žena.
Condigender – Pohlaví je pociťováno pouze za určitých okolností.
Deliciagender – Kombinace pocitů více pohlaví, přednost má však jedno před druhým.
Demifluid – Více pohlaví, některé statické, jiné tekuté.
Demiflux – Kombinace více pohlaví s některými statickými pohlavími, zatímco u jiných kolísá intenzita.
Demigender – Pohlaví, které je zčásti jedním a zčásti druhým pohlavím.
Domgender – Osoba se vyznačuje více pohlavími, přičemž jedno dominuje nad ostatními.
Duragender – Kombinace vícero pohlaví, kdy jedno pohlaví trvá déle než ty ostatní.
Egogender – Pohlaví si na základě vlastních zkušeností určujeme pouze my, pro ostatní je nepopsatelné.
Epicén – Synonymum androgyna.
Esspigender – Genderová identita závisí na extradimenzionální úrovni paralelních světů.
Exgender – Osoba odmítá identifikaci v jakémkoliv genderovém spektru.
Existigender – Genderová identita závisí pouze na vědomí osoby ji realizovat.
Femfluidní – Proměnlivé genderové pocity vyskytující se u ženského pohlaví.
Femgender – Typ nebinární ženské genderové identity.
Gemigender – Dvě protikladná pohlaví navzájem se prolínající a spolupracující.
Genderblank – Pohlavím je prázdné místo.
Genderflow – Plynulé pohlaví mezi nekonečnými pocity.
Genderfluid – Osoba s neomezeným počtem pohlaví.
Genderfuzz – Synonymum blurgender.
Genderflux – Kombinace agender a genderfluid.
Genderpuck – Osoba vzdoruje genderovým normám.
Genderqueer – Toto pohlaví vyznačuje nedostatek výběru pohlaví, osoba si nemůže vybrat.
Gender witched – Toto pohlaví vyjadřuje myšlenku na jedno pohlaví, ovšem osoba stále o něm není stoprocentně přesvědčena.
Girlflux – Převážně ženské pohlaví s kolísající intenzitou ženských identit.
Healgender – Pohlaví, jehož mysl je nastavena na pozitivitu a mír.
Mirrorgender – Pohlaví se mění na základě osob v okolí – aby vyhovovalo každému kolem.
Omnigender – Pocit a zažití všech pohlaví.
Transgender – z muže na ženu či naopak. Změnu doprovází různé transformace, operace.“
