Dnešní návrat do Cvokhauzu pojednáme poněkud monotématicky, tedy zoologicky. Slyšte: Dívka (21) předstírá, že je pes. Videa s aportováním i spaním v pelíšku jí vydělávají milióny! O této úžasnosti nás informuje server Super.cz. „Jsem prostě dívka, která předstírá, že je pes.“ Tak přesně těmito slovy se výstižně popsala jednadvacetiletá Jenna Phillips z Texasu. Dáma vydělává peníze na sociálních sítích, kde natáčí videa, na kterých se chová jako pes. A to se vším všudy. Dívka aportuje, pije vodu z mističky, hraje si s míčkem, odpočívá v pelíšku či vrtí imaginárním ocáskem. „Vždycky jsem si hrála na štěně, ale nikdy v tom nebyl sexuální podtext. Když jsem byla malá, tak jsem předstírala, že jsem štěně,“ řekla webu LADbible bývalá optička, kterou prý nejvíc sledují gayové. Na Instagramu, TikToku či síti OnlyFans už má tisíce fanoušků, což jí generuje nemalý zisk. Na OnlyFans si například za odebírání svých videí účtuje v přepočtu zhruba 450 korun měsíčně. Dělá také videa na zakázku a psími videi se slušně uživí. „Pracuji na plný úvazek a měsíčně vydělávám šestimístné částky,“ chlubila se mladá dáma s tím, že natáčí i videa přímo na zakázku. Na některé požadavky klientů ale nikdy nepřistoupí. „Chtějí například, abych natáčela s opravdovými psy, ale to se nikdy nestane,“ má jasno. Na neobvyklé práci jí přitom nepřipadá nic zvláštního. „Říkala jsem si, že to zkusím. Když je poptávka, tak proč bych do toho neměla jít?“ položila si řečnickou otázku. Že při tom vypadá divně, zjevně vůbec neřeší…
Inu, to je veliká inspirace. Po tom našem Cvokhauzu pobíhají lecjaká individua, to by v tom byl čert, aby se nedokázala – ovšemže za peníze – převtělit v někoho jiného. Když bych se omezil na jediný druh živočicha a představil si v jeho „roli“ některého z našich vrchnostů, ať už z obou parlamentních komor, vlády či Hradu, pak mi nejblíže vychází červ.
Nejprve něco nutné, avšak nikoli nudné teorie. Červi (Vermes) byl biologický taxon (zpravidla kmen) zahrnující takřka všechny mnohobuněčné živočichy nepatřící mezi houbovce, láčkovce, měkkýše, členovce a obratlovce (vše v dřívějším pojetí). Taxon zavedl Carl Linné ve svém díle Systema naturae v r. 1735 pro všechny bezobratlé kromě většiny skupin členovců; tehdy tedy ještě obsahoval i žahavce, měkkýše a dokonce některé obratlovce, jako sliznatky, a řasy (ruduchy, váleče).
Nuže, kdo všechno patří do těchto bezobratlých, jinak lze říci bezpáteřných? Je to obrovské spektrum poddruhů na výběr: břichobrvky (Gastrotricha), čelistovky (Gnathostomulida), hlavatci (Priapulida), hlístice (Nematoda), chapadlovky (Phoronida), kroužkovci (Annelida) včetně rypohlavců (Echiura), sumýšovců (Sipunculida), ale bez vláknonošců (Pogonophora) a lilijicovců (Myzostomida). A to není všechno. Dále jsou k dispozici mechovci (Bryozoa), mechovnatci (Entoprocta), mlžojedi (Xenoturbellida), pásnice (Nemertea), ploštěnci (Platyhelminthes), ploutvenky (Chaetognatha), praploštěnci (Acoelomorpha), ramenonožci (Brachiopoda), rypečky (Kinorhyncha), vířníci (Syndermata/Rotifera s.l.) včetně vrtejšů (Acanthocephala). A konečně třeba korzetky (Loricifera), vířníkovci (Cycliophora) a oknozubky (Micrognathozoa).
A teď si představte plejádu výše zmíněných kormidelníků naší malé zemičky a zkuste si k nim jednotlivě přiřadit některý z těch vyjmenovaných typů. Třeba až se budou hádat v televizi u moderátora Hlodavce nějaký ten rypohlavec, mlžojed, vrtejš a oknozubka. To teprve bude video. A gratis!
—
Opět Super.cz: Youtuber utratil přes 340 tisíc za proměnu v psa: Teď se bojí, že se s ním přátelé přestanou bavit. Japonský yutuber Toco se rozhodl, že si splní svůj velký sen stát se psem. Utratil v přepočtu 343 tisíc za nesmírně realistický oblek kolie, teď se ale obává, že si všichni budou myslet, že je divný. Toco prý snil o tom, že bude psem, už od dětství. A díky předraženému kostýmu, ve kterém vypadá jako opravdový, i když trochu neohrabaný pes, se mu to daří. O svých „psích“ aktivitách informuje pravidelně na svém youtubovém kanálu, ovšem tvář nechává před světem skrytou. Bojí se, co by na jeho zálibu řeklo okolí. „S přáteli o tom téměř nemluvím, protože se bojím, že by řekli, že jsem divný,“ svěřil britskému deníku The Sun. „Moje rodina a známí byli velmi překvapení, když se dozvěděli, že jsem se stal psem,“ vysvětlil. „Od dětství jsem fantazíroval o tom stát se zvířetem. Nevím, jestli to byla prostě touha po změně,“ dodal s tím, že kolie je jeho oblíbené plemeno, a tak to byla jasná volba. Na videích mohou sledující Toca vidět při nejrůznějších psích aktivitách. Jak předvádí triky, jí, je venčen nebo honí frisbee. Ačkoliv se Toco obává, že by ho okolí a kolegové kvůli jeho životnímu stylu zavrhli, mnoho lidí mu fandí. „Mám za tebe radost. Je hezké vidět, že sis splnil sen,“ vzkazují mu například pod virálními videi.
Víte, ono být psem má něco do sebe. Obvykle nemusíte nic dělat, pokud jste ovčák, jen hlídáte pasoucí se svěřenkyně, pokud jste honič, proběhnete se po lese a tu a tam pomůžete páníčkovi skolit nějakou poletavou drůbež nebo pobíhavou faunu s parohy či tesáky. Nejlepší je ovšem, jste-li gaučák. To neděláte vůbec nic, jen vrtíte hlavou ve směru, v němž chcete být páníčkem či paničkou hlazeni a drbáni. Ačkoli nemusíte nic dělat, dostanete vše, co potřebujete, zdarma. A že nejde o malé investice. Onehdy jsem spočítal, že naše německá doga jménem Punťa prožrala za svůj krásný dvanáctiletý život plný nicdělání zhruba tak Mercedes SL 600. Tedy abychom pejskovi nekřivdili, nebyl by to vůz nový, Ten stojí pět a půl milionu, ale ojetý, ten se dá sehnat už pod milion.
Když jsem prve užil srovnání červí říše s naší politickou elitou, tak mě napadá, že i v tomto smyslu by se našla řada analogií. Jen si zkuste položit prostinkou otázku: co tito ctní mužové a lepé ženy (případně osoby ostatních asi 70 pohlaví) dělají pro blaho země a užitek občanů? A spolu s tím se ptejte: Co nás to všechny stojí peněz? Možná, že by nebohý Punťa slintal závistí.
—
A do třetice z téhož zdroje, Super.cz, pochází i článek s titulkem Muž utratil přes půl milionu za proměnu ve vlka, aby se osvobodil od lidských vztahů. V předchozím sloupku bylo pojednáno o youtuberovi s přezdívkou Toco, který se proměnil v psa, aby si splnil svůj celoživotní sen, nyní svět zaujal Toru Ueda, inženýr z Tokia, který dostal podobný nápad. A sice „stal se“ vlkem. I on si pořídil speciální kostým na míru od firmy, která vyrábí filmové rekvizity a masky. Dal za něj neuvěřitelných 515 tisíc korun. S firmou si vyměnil na 40 emailů a měl minimálně tři meetingy, než se dohodli na detailech obleku. Toužil po tom, aby byl co nejvěrohodnější, ale mohl v něm zároveň chodit. Dvaatřicetiletého Toru, který je zvířaty fascinován, výsledek nadchnul, oblek však nenosí ven denně, ale jen při speciálních příležitostech. Například, když si pozve domů přátele. „Když si ho obléknu, už se necítím jako člověk. Jsem osvobozen od lidských vztahů. Můžu zapomenout na všechny problémy,“ uvedl pro Times. Oblek mu prý navíc dodává sílu, kterou v sobě běžně nenachází. „Když se podívám do zrcadla, vidím vlka, a to se mnou dělá divy,“ tvrdí pyšně.
Ach ano, říkávalo se za dřívějších časů: člověk člověku vlkem. Vlk býval považován za synonymum zlého tvora. Sežral příkladně babičku i s Karkulkou, zlobil ovčí babičku, ana pletla nekonečné ponožky pro svá ovčátka. O tomtéž tvorovi pojednává půvabná symfonická pohádka Sergeje Sergejeviče Prokofjeva Péťa a vlk, ale to už se nesmí říkat z důvodu autorovy národnosti. Co kdyby to náhodou byl zakuklený příslušník motorkářského gangu Noční vlci? Zato souboj krvelačného vlka a inteligentních kůzlátek popsala tuším už i Božena Němcová, kterou bychom naopak díky jejímu příjmení měli znovu začít číst.
Filosof Stanislav Komárek uvedl na serveru iRozhlas i poněkud drastičtější příběhy z vlčí mytologie: „Jeden takový motiv, velmi hojný i na Balkáně, byl, že sedlák s kmotrem vezli novorozeně v zimě ke křtu. A když se vraceli (povšimněme si, že děťátko už bylo pokřtěné, tedy šlo rovnou do nebíčka), tak se za saněmi objevila smečka vlků a jim nezbylo, než jim nebohé robátko hodit a tím se zachránit. Jiné historky vyprávěly o tom, jak vlci zahnali, tuším, že kominíka, na útěk na strom za mrazivé zimní noci a čekali dole. Nebohý kominík zmrzl, spadl, byl sežrán a ráno byla nalezena pouze štětka a umělý chrup. Myslím, že umělé chrupy a vlci se na Třeboňsku nepotkávali asi tak o 200 let.“
Zkrátka vlci to mají na světě těžké. Je chvályhodné, že aspoň jeden pomatený Japonec se odhodlal bránit pověst tohoto tvora, ačkoli, jak sám říká, když si navleče tu vlčí kůži, přestává být člověkem a stává se vlkem. Možná by nebylo od věci nahlédnout to inverzně: Co když kolem nás (a nejen v těch malostranských palácích) chodí stovky, ba tisíce vlků převlečených do lidské kůže? Někdy to tak totiž vypadá.
