Pak že všechno špatné nemůže být k něčemu dobré. Tak příkladně já jsem si před pár dny přivedl z dovolené covid jako trám, který mě přivázal k posteli a počítači, a tak jsem si řekl, že je možná vhodný čas vrátit se k děni v tom našem Cvokhauzu, krásném, české, evropském, střediskovém… Už jsem to neplánoval. Víc než stovku pokračování Zpráv ze Cvokhauzu jsem poslal do světa přes svou webovku, postupně vydal ve dvou svazcích knižně (dosud dostupné např. na https://www.megaknihy.cz/ceske-a-slovenske/2758118-zpravy-ze-cvokhauzu.html?search_pos=1 resp. https://www.megaknihy.cz/fejetony-rozhovory/3486553-nove-zpravy-ze-cvokhauzu.html?block=edition&position=2) , a tím to považoval za uzavřené. Nesmyslů kolem nás však neubývá, tak aspoň tu a tam se u nějakých zastavím a jako správný osvětář předám k obecnému užití.
—
Sukně i pro pány. Britské aerolinky zavádějí genderově neutrální odívání, ohlásil server Novinky.cz. Píše se tu: „Britská letecká společnost Virgin Atlantic dá svým zaměstnancům větší volnost v odívání. Palubní posádka, ale i příslušníci pozemního personálu si budou moci vybrat, zda preferují kalhoty, nebo sukně, a to nezávisle na pohlaví. K dispozici pro ně také budou odznáčky s osloveními, která ve spojitosti se svou identitou užívají. Britský dopravce nabídne zaměstnancům dvě verze uniforem, jejich autorkou je módní návrhářka Vivienne Westwood. K dispozici budou buď kalhoty se sakem, nebo sukně a sáčko, a to v červené či vínové barvě, informuje server Independent. Obě verze budou moci užívat všichni zaměstnanci nezávisle na tom, zda se identifikují jako muži, ženy, nebo osoby s nebinární genderovou identitou. Aerolinka zaměstnancům rozdá také odznáčky s preferovanými zájmeny. Personál si tak bude moci vybrat, zda chce být oslovován v mužském, či ženském rodě.
Zajímavě to komentoval Jaime Forsstroem, jeden z členů posádky: „Aktualizovaná politika ohledně genderové identity je pro mě velmi důležitá. Jakožto nebinární osobě mi to umožňuje být v práci sám sebou a svobodně si vybrat, jakou uniformu budu nosit.“
„Ve Virgin Atlantic věříme, že svět může dobýt každý, nezávisle na tom, kým je. Proto je pro nás důležité umožnit lidem, aby mohli být v práci sami sebou,“ uvedl za vedení společnosti Juha Järvinen.
To je vskutku skvělá zpráva. Představte si to v reálu, třeba u těch lowcostových Smartwings, od nichž jsem si patrně odnesl ten svůj covid. Ještě než nastoupíte do letadla, skočíte si nakoupit nějaké drobnosti do duty free shopu. Mezitím už vás volá letištní rozhlas. „Prosíme osobu Novák, aby se dostavilo k odbavení letu XYZ na konec světa ke Gejtu číslo to a to. Žádné „dostavil/a se“, „přišel/šla“, „nastoupil/a“ atd.. Tím by byla trestuhodně narušena lidská práva osoby Novák, i kdyby šlo o kokršpaněla. Osoba Novák se tedy dostavilo a nastoupilo, usedlo a dveře se zavřely. Ještě že dveře nemají genderovou identitu, zatím.
Letadlo pomalu vzlétá a z reproduktorů se ozve: „Vážené letupřítomné osoby, na palubě vás vítá letuleader“ (žádný/á „pilot/ka“, leader je jednak bezpohlavní, jednak hezky česky mezinárodní, kdo neumí anglicky, není Čech přece). A hlas z amplionu pokračuje: „Ve chvíli, kdy vylétáme, cítím se být ženou, takže mne veďte v patrnosti jako Patricii Kadrnožkovou, Někde kolem Azorských ostrovů obvykle, nejspíše pod vlivem okluzní fronty, mění se můj gender na Patrika Kadrnožku a na konci našeho letu, na ostrově Boa Vista, bývám obvykle nebinární. Ale to vám může být jedno, protože mě stejně neuvidíte a nebudete se mnou mluvit, pokud ovšem nehavarujeme; při nouzovém přistání nelze vyloučit vzájemný kontakt. Ale tam pak bude tak horko případně tolik vody, že už vám může být jedno, kdo vás vlastně s tímhle letadlem shodil do pouště či do moře. Do té doby dění na palubě budou řídit osoby odpovědné za dění na palubě. Mají různé odění, ale podle toho nesmíte soudit na jejich gender. I když to bude mít plnovous, hlas v poloze basbaryton a nohy v sukni chlupaté jak srnec, důležité je, co mají na visačce. A pokud tam srnec bude mít napsáno Jiřinka, je to prostě Jiřinka. Přeju co možná dokončený let. Pokud to přežijeme, zkuste mě neobtěžovat žádnými nejapnými dotazy.“
Pak mezi sedadly projde srnec Jiřinka, barbína Rudolf a cosi, co vypadá jako věšák na kabáty s visačkou „nebinární“, a let může začít. Pokud ho přežijete, může vás hřát vědomí, jak jste spolu s příslušnou leteckou společností přispěli k pokroku ve světě. Amen.
—
Na obnovení „Cvokhauzu“ mají svůj podíl také mí blízcí přátelé, kteří mě k tomu stále, už pár měsíců, ponoukají. Třeba tím, že mi přeposílají obzvlášť mohutné krávoviny, které objevili v médiích a jež do Cvokhauzu padnou jako ulité. Z takového zdroje tedy pochází i anonce na vynikající informační článek z ČTK: V britském seriálu pro děti Prasátko Peppa se objevil první stejnopohlavní pár. Čtěme: „Britský animovaný seriál Peppa Pig, známý v Česku jako Prasátko Peppa, patří k nejznámějším a nejoblíbenějším kresleným seriálům pro děti na světě. Rozhodnutí pořadu představit první pár stejného pohlaví proto vzbudilo rozruch, napsal zpravodajský server BBC News. Během epizody s názvem Families (Rodiny), kterou odvysílala stanice Channel 5, se prasátko Peppa seznámilo s lední medvědicí Penny, která má dvě maminky. „Žiju s jednou maminkou a s druhou maminkou. Jedna maminka je doktorka a druhá maminka vaří špagety,“ řekla medvědice svému prasečímu kamarádovi při kreslení rodinného portrétu.
Pořad, který vytvořili britští animátoři Mark Baker a Neville Astley, se vysílá od roku 2004. Je to poprvé v jeho osmnáctileté historii, kdy se v něm objevil pár stejného pohlaví. Díl byl odvysílán dva roky poté, co na jedné americké webové stránce vznikla petice ve prospěch stejnopohlavní rodiny v seriálu, která nasbírala téměř 24.000 podpisů. „Děti sledující Prasátko Peppu jsou ve vnímavém věku. Vyloučení stejnopohlavních rodin je naučí, že normální jsou pouze rodiny s jedním rodičem nebo se dvěma rodiči různého pohlaví,“ napsali tvůrci petice.
Šéf komunikace a vnějších vztahů charitativní organizace Stonewall, která se zabývá právy komunity LGBTQ, označil pohled na rodinu stejného pohlaví ve fiktivním městečku Peppatown za „fantastický“. „Mnozí z těch, kteří se na pořad dívají, mají dvě maminky nebo dva tatínky a pro rodiče a děti bude hodně znamenat, že jejich zkušenosti jsou zastoupeny v tak kultovním dětském pořadu,“ řekl Robbie de Santos.
Výborně, chce se tleskat. Nuže medvědice má dvě maminky, jedna vydělává chechtáky a druhá se činí u plotny. Není to náhodou genderový stereotyp jako Brno? Teď už snad jen chybí, aby se z té první vykuklil chlap, tedy medvěd, a z té druhé docela obyčejná domácí slípka v medvědím kožiše. A bylo by po rovnosti. Všechny LGBTQ organizace celého světa, jichž je nepochybně o řád víc, než skutečných homosexuálů, leseb a jinaksexuálů (neboť bojovat za veřejné peníze za práva menšin je výnosný byznys, a v tom se hoši, dívky, židle a jiná pohlaví orientují nad jiné), sepíšou náležitě bojovnou petici za definitivní zákaz Prasátka Peppy, medvědice Penny a dalších zvěrstev vysílaných všemi televizemi všehomíra, neboť, jak dané organizace nad slunce jasně zjistily, odporní homofobní scénáristé a producenti skryli do druhého plánu kreslených příběhů maskulinistickou a zpátečnickou agitaci, za což musí být potrestáni doživotním odnětím licence k výkonu své práce, směřující k indoktrinaci mladé generace nežádoucími myšlenkami. Tečka.
—
A jak už bývávalo na tomto místě častým zjevem, ukončíme dnešní návštěvu ve cvokhauzu s jednou mimořádně vyvedenou webovou kolportáží:
Z deníčku feministky
7:30 – Tak jsem vstala, oblékla si slipy, kalhoty a košili a jdu si vyčistit zuby.
7:35 – Stojím v koupelně před zrcadlem a přemýšlím, co s tím knírkem. Samozřejmě, že si ho nehodlám oholit, protože to je přesně to, kam mě chce společnost dostat. Být jenom objektem k očumování perverzních chlípníků a svázaná konvencemi. Docela mě to šimrá pod nosem, když se směju, ale já se nesměju tak často, takže to zase tak nevadí. Ne, ani si ho nezastřihnu. To by si ti mocipánové přáli. Já jsem emancipovaná. Já budu mít knírek.
7:40 – Za pomoci trychtýřku jsem se vymočila vestoje. Teď jenom vytřít pochcanou podlahu a můžu jít do práce.
7:50 – Pan Kadeřábek, asi stoletý důchodce, mě ve výtahu cestou dolů nazval kočkou a usmál se na mě. Budu ho žalovat za sexuální harašení. Oznámila jsem mu, že já nejsem žádný objekt jeho úchylných choutek, a stříkla mu pepřák do ksichtu.
10:00 – Konečně jedu do práce. Dvě hodiny jsem čekala na zastávce na autobus, který řídí žena, abych tím vyjádřila nesouhlas s mužskou nadvládou. Při nastupování jsem šla za řidičkou, poplácala ji po zádech a povzbudila slovy: „Jsem s tebou, sestro“. Řidička mě seřvala, že za jízdy se na řidiče nemluví a zdržuju ostatní, kteří si u ní chtějí koupit lístek. Soukolí mužského světa ji už patrně semlelo.
10:20 – Jsem v práci. Nezisková organizace „Genderově rovný kousek štěstí pro každého“ kde pracuju, je moje oáza klidu a pohody. Holky z práce jsou bezva. Miladě je padesát a je pořád panna. Všichni ji obdivujeme. Já jsem bohužel ještě nedokázala v sobě zadupat svůj chtíč, a proto občas muže potřebuju, ale pouze na sex, abych uspokojila své potřeby. Představa nějakého vztahu je mi naprosto vzdálená.
10:30 – Do práce přišla pošta. Místo naší obvyklé pošťačky Jarmily, se kterou jsme si vždycky povídaly, přišel nějaký muž – pošťák. Prý je Jarmila nemocná, tak za ní zaskakuje. Milada ho střelila vzduchovkou do lýtka hned ve dveřích, a když utíkal, všechny jsme na něj křičely, že bere ženám práci.
11:00 – Jde se pracovat. Máme toho hodně, protože boj za emancipaci nikdy nekončí. Dneska jdu na matriku s peticí na zákaz přechylování. Už máme pět podpisů. Já totiž nejsem žádná Nováková. Já jsem Novák.
12:30 – Když jsem na matrice vysvětlovala situaci, nikdo mě nebral vážně. Jeden ksindl mě dokonce oslovil „pane Nováku“, za což si vysloužil pepřákem do obličeje a žalobu. Já se ale nevzdám. Poženu to vejš.
13:20 – Krátký oběd a ještě jsem si skočila do lékárny pro prášky proti menstruaci. Menstruace je diskriminační a já s ní nesouhlasím. S holkami z práce plánujeme na příští měsíc demonstraci proti menstruaci a samozřejmě taktéž sepisujeme petici. Menstruace je diskriminace žen uroodziwa.blog.pl.
14:00 – Jelikož v práci dneska už nebylo do čeho píchnout, využila jsem časové okno k tomu, abych si skočila domů. Přivezli mi totiž novou ledničku.
14:40 – Ledničku mi přivezl chlap a rovnou mi, ten šovinista, nabídl, že mi ledničku odnese do bytu. Tak jsem ho seřvala, protože já jsem emancipovaná a jsem stejně tak výkonná a dobrá jako jakýkoliv jiný chlap a poslala ho pryč. Beru ledničku a jdu s ní nahoru.
15:30 – Už je to skoro hodina, ale tu stupidní ledničku, těžkou jako kráva, se mi podařilo dotáhnout jenom za vchodové dveře baráku. Jestli se nevejde do výtahu, tak se pronesu.
16:00 – Do výtahu se nevejde.
16:10 – Nevím, co mám dělat. Prosklenými dveřmi vidím před domem postávat pana Kadeřábka. Očividně o mně ví a bojí se jít dovnitř. Zavolám Miladě z práce, jestli mi pomůže.
16:30 – Milada ochotně přijela a spolu jsme ledničku táhly po schodech. Nějaký slizoun se nabídl, že nám pomůže, tak ho Milada přetáhla kabelkou a byl pokoj.
17:00 – No a pak, že to nedokážeme. Žádného muže nepotřebujeme. Dotáhly jsme ledničku ke mně do bytu samy. Je to malé vítězství. Zavolala jsem Miladě sanitku, protože si uhnala kýlu, a šla zase do města. Mám rande. Mám své potřeby. Muži jsou dobří akorát na sex. A to v tom ani nejsou moc dobří. Já jsem lepší než oni. I v sexu jsem lepší než většina mužů. Jsem na sebe hrdá.
18:30 – Rande naslepo zatím docela vychází. Pán je kultivovaný, čistý, galantní a vypadá to, že mě bere jako sobě rovnou, protože mě nechal za večeři zaplatit.
(Intermezzo:
Krátká pasáž z deníčku chlapa, který byl na rande s touto feministkou:
18:00 – To je zase kšeft. Ta ženská má knírek, ve vlasech šediny a je tak celkově neupravená. Z podpaždí jí prosvítá trs chlupů i přes tři vrstvy oblečení. To je moje poslední rande naslepo.
18:30 – Co je tohle za člověka? Už půl hodiny mele o tom, jak jsou ženy utlačované a jak je muži využívají. Koho to zajímá? Co má ta ženská za problém? Téhle krávě večeři rozhodně platit nebudu. Ty vole, ona má chlupy i ve výstřihu?)
19:00 – Tak rande skončilo. Pán, kterého jsem chtěla mít jen na sex, se mi podíval lačně do výstřihu. Tím dal jasně najevo, jaký je to ignorant a že já jsem pro něho jenom objekt jeho touhy. Vůbec mě nebral jako člověka. Jen jako cíl svých tužeb. Úplně jsem viděla, jak se mu protočily panenky, když mi mlsně skouknul výstřih. Prasák. Okamžitě jsem vstala a odešla. Dneska večer to budu tedy zase jenom já a můj vibrátor Alice. Ano, dala jsem svému vibrátoru ženské jméno, protože i můj vibrátor je emancipovaný.
22:00 – Vibrátor Alice byl dneska ve formě a všechny mé choutky uspokojil. Můžu tedy jít spát. Ještě jsem z dnešního vydání Vlasty vystříhala všechny obrázky mužů, pomodlila jsem se za smrt všech chlapů a konečně usnula. Mám pocit, že se to dneska hodně pohnulo a že jsem k tomu vítězství nad mužským pokolením zase o trochu blíž.
