Další proces debilizace světa probíhá v podobě tzv. cancel culture, neboli kádrování uměleckých děl minulosti módními pohledy a údajnými požadavky dneška. Tak se nám na indexu ocitají klasiky typu Sever proti jihu, Indiana Jones, Monty Python nebo Forest Gump. Vždy je na počátku této cenzury výkřik nějaké zpovykané aktivistky, nejčastěji z novinářských či akademických kruhů, která vysloví názor, že to či ono dílo porušuje důstojnost nějaké menšiny, obvykle etnické, ale určitě brzy dojde na tu sexuální. Navrhuji inovaci: zakázat všechny filmy Jeana Maraise, které končí polibkem tohoto hrdiny s nějakou lepou dámou zachráněnou z nějakých tenat. Kdo ovšem v dobách, kdy se tyto často ještě černobílé klasiky romantického žánru točily, věděl, že Marais je homosexuál a víc než ony lepé děvy jej zajímal obdobně orientovaný básník Jean Cocteau?
Jak jsme se dozvěděli z portálu Extra.cz 12.7., vlna této politické korektnosti začíná lézt na nervy i těm, kteří by za jiných okolností možná podporovali ty postmoderní kratochvíle. Jenže přichází doba činů, nejen slov. Genderové šílení se začíná dotýkat už nejen životního stylu, ale i peněženek. Velmi přesně a s lehkou, ale hořkou ironií to vyjádřil herec Jiří Lábus. Očekává podle svých slov, že bude brzy zakázán jako dabér Marge Simpsonové ve slavném kresleném seriálu. Co na tom, že propůjčil Marge asi nejlepší dabing ze všech dabovaných verzí, zcela nenapodobitelnou osobnostní charakteristiku, prostě povýšil dabérské umění na hodně vysokou příčku. Jenomže daboval ženu, a to je genderově nepřípustné. Lábus na to kontruje, že se snad nechá předělat na ženu. Myslím, že to není dobrý nápad. Lepší by bylo všem těm postmoderním kádrovačkám předepsat nějaké léky na uklidnění, nebo pravidelný sex. Jedno či druhé by mohlo zabrat a Lábus by mohl zůstat mužem.
Nejlépe to asi vyjádřil Jiří Krampol, který na adresu všech takových aktivismů, prohlásil: „Nejde o nenávist mezi bílými a černými, ale mezi schopnými a neschopnými. Ti druzí pořád proti něčemu protestují.“ To jsou věru zlatá slova. Měli by si je náležitě často opakovat všichni ti Minářové, stejně jako dříve Impulsy 99, Cesty změny a jak se všechny ty pokusy demontovat volební demokracii nazývaly. Tehdy, stejně jako dnes, jde především o boj těch, kdo jsou s to (například) přesvědčit voliče a vyhrát volby, a těch, kteří to nedokážou, a pak na ryncích povykují pod vedením různých pětiprocentních Kalousků o deficitu demokracie. Jak se říkávalo: zloděj křičí – Chyťte zloděje!
