Rozhovor Haló novin s mediálním odborníkem, vysokoškolským pedagogem a novinářem Petrem Žantovským
Odvolání dozorčí komise Rady ČT, které rozvířilo mediální vody, hodnotíte jako standardní krok, jenž je v kompetenci rady vyplývající ze zákona o ČT, nebo – jak říkají kritici – se jedná o útok na nezávislost veřejnoprávní televize?
Je to standardní krok, k němuž je Rada ČT nejen oprávněna, ale který je dokonce povinna vykonat, když zjistí, že dozorčí komise nepracuje, jak má. Nejde jen o nákup předraženého pozemku pod budovou ostravského studia ČT. Důvodů měla Rada ČT jistě víc.
Malý příklad. Nedávno se nechal slyšet radní Matocha, že ačkoli hlavním smyslem existence dozorčí rady je bdít nad hospodárností fungování ČT, nikde v jejích materiálech a zprávách slovo hospodárnost nenašel. Dozorčí komise a donedávná Rada ČT (před personálními obměnami) tvořila s managementem ČT jeden tým. Slyšeli jste přece Petra Dvořáka, jak si stěžuje, že dnešní způsob projednávání agend je jiný než ten minulý. Ovšem. Pan generální zřejmě až teď pocítil zákonem daný fakt, že rada je tu od toho, aby management kontrolovala, ne aby se s ním vezla v jednom kočáře.
Tedy odvolání staré dozorčí komise a jmenování nové vidíte jako pohyb správným směrem? Podotýkám, že k odvolání došlo deseti hlasy ze 13, to je velká většina.
Určitě ano. A toto moje přesvědčení podporuje právě ta obrovská převaha hlasů. O odvolání dozorčí komise se rada pokusila už v létě, tehdy to neprošlo, myslím z procedurálních důvodů. Dnes už jsme dál. Rada je složená z velice pestré množiny profesionálů a je příznačné, že se odpovědnosti za její činnost vzdali právě bývalý předseda René Kühn (členem Rady ČT byl od 2011) a místopředseda Jaroslav Dědič (v Radě ČT byl od roku 2009), tedy zjevně dva zástupci onoho »starého« způsobu projednávání agend. Možná není úplně od věci připomenout, že oba pánové pocházejí z oblasti reklamy a marketingu. Pan Dědič dokonce dělal PR na ministerstvu financí za ministrování Bohuslava Sobotky. To jistě nebude náhoda.
Dozorčí komise má právo nahlížet do účetnictví České televize. Myslíte tedy, že hospodaření ČT potřebuje provětrat? Zaujalo mě kritické hodnocení směrem k odvolané dozorčí komisi od radního Kysilky, který je renomovaným ekonomem.
To je právě ono. Fakt, že se na hodnocení (ne)práce dozorčí komise shodli dva tak v mnoha směrech názorově odlišní ekonomové jako vámi jmenovaný Pavel Kysilka a Hana Lipovská, je mi garancí, že jejich hodnocení odpovídá skutečnosti. A protože je oba znám, vím, že to jsou opravdoví odborníci, kteří nemají zapotřebí jít si v Radě ČT odsedět trafiku. Na to mají oba v odborných kruzích příliš zvučné jméno, než aby si je mohli nechat pošpinit nějakým primitivním způsobem.
Mediální odborník a novinář Milan Šmíd poukázal na to, že náklady na některé výkony jsou v ČT vyšší než u soukromých produkcí. Většina příjmů mnohamiliardového rozpočtu pochází od koncesionářů. Je tedy konání nové rady vedeno právě snahou o efektivnost činnosti ČT?
Předpokládám to tak. Víte, ekonomika ČT je velice komplikovaná, a já jsem přesvědčen, že záměrně, aby do ní bylo co nejméně vidět. Už samotný systém tzv. fondového hospodaření, na který před časem upozornil ing. Žádník, bývalý ekonom ČT, je zdrojem velkých pochybností. Podle grafů, které zveřejnil ing. Žádník, v tzv. Fondu televizních poplatků (FTP), tedy v úložišti přebytků vzniklých rozdílem mezi příjmy z koncesionářských poplatků a výdaji na provoz a produkci ČT, se za bývalého ředitele Jiřího Janečka jenom za roky 2007-2011 naspořilo přes 3 mld. Kč. A za Petra Dvořáka se z FTP naopak jen v letech 2012-2017 odčerpalo kolem 2,5 mld. Kč. Na co byly využity, se mě neptejte. Do ČT nesmí ani Nejvyšší kontrolní úřad. Myslím, že před paní Lipovskou, panem Kysilkou a dalšími v radě stojí hodně velký hlavolam k vyluštění.
Pikantní je manifestace na podporu ČT konaná 17. listopadu před sídlem televize. Povšimla jsem se, že demonstrace na podporu ČT jsou redaktory ČT monitorovány a zachyceny ve zpravodajství, zato akce kritické k ČT nikoli. Všiml jste si toho také?
To ale přece úplně normální. ČT vždy postupuje takto. Před dvaceti lety, během tzv. spacákové revoluce, byla obrazovka ČT de facto ukradena revoltujícími zaměstnanci, kteří přes ni zvali na demonstrace, široce o nich reportovali, vyjadřovali svá stanoviska. Tehdy regulérnímu managementu Jiřího Hodače a spol. věnovali maximálně výsměch.
Ale to se netýká jen vnitrotelevizních témat. Zkuste si všímat, když ČT referuje o jakékoli veřejné akci, srocení nějakých aktivistů, jak se údaje o počtu účastníků sdělované redaktory ČT liší bez výjimky velmi výrazně od údajů zveřejněných Policií ČR. Někdy dokonce až o řád. ČT se prostě chová podle té slavné věty, kterou kdysi pronesl Karel Schwarzenberg: »Česká televize patří těm, kteří v ní pracují.«
Když Sněmovna odhlasovala letos nové členy rady, kteří ji doplnili za končící radní, tak se poslankyně Němcová nechala slyšet, že volba je ohrožením nezávislosti veřejnoprávního média. To samé zaznívalo od TOP 09, STAN, Pirátů. Je jasné, že kdyby byli zvoleni jejich favorité, tak by mlčeli. Paní Němcová v tom pokračuje i jako senátorka…
Jednání a výroky paní Němcové nebudu široce komentovat. Velmi dobře si pamatuji, jak se po »Sarajevu«, v roce 1998, vlichocovala do přízně tehdejšího předsedy ODS Václava Klause (vysloužila si tím zřejmě svůj vstup do Poslanecké sněmovny), a jen se Klaus vzdálil (na Hrad či poté k vlastním aktivitám), těžko byste hledali přísnějšího kritika Klausovy éry. Zřejmě si paní Němcová teď zase našla parketu, kterou vidí jako dobré odraziště k dalším kariérám. Ona taky dnešní ODS ani trochu nepřipomíná tu klausovskou. Ale to by bylo na jiné povídání.
Kritici také zpochybňují kompetenci a odborné předpoklady některých členů Rady ČT. Jsou tyto nějak dány zákonem?
Nejsou. Dnešní zákonné ustanovení o způsobu nominace a volby Rady ČT je výsledkem zpackané revolty na Kavčích horách. Zbabělí politikové v čele s panem Špidlou tehdy kapitulovali a odkývali nátlakové úderce z ČT, oč si řekla. Tak vzniklo dnešní pokrytecké nominování radních různými organizacemi nemajícími s médii nic společného – při vší úctě od zahrádkářů po církve. Tím se svého času kamuflovalo, že do rady vstupují nominanti de facto političtí, krytí formálně tzv. občanskou společností. Jak jinak by mohl v radě vzniknout pan Šarapatka? Znám ho hodně dlouho a vím, že jeho kvalifikace je docela jiná než mediální.
Je v pořádku, když generální ředitel ČT hodnotí rozhodnutí radních? Přísluší mu to? To se právě nyní stalo, kdy uvedl, že kroky rady napomohou rozkolísání televize.
Je to zcela nemístné. Radní nejsou podřízeni panu generálnímu. Nejde o rozkolísání televize, ale rozkolísání jeho doposud pohodlného živobytí v ČT. Já vůbec nepodezřívám pana Dvořáka, že by prosazoval jakékoli konkrétní politické zájmy. Stačí, když je prosazují lidé ze zpravodajské budovy. A pan Dvořák jim do toho nezasahuje, zabývá se byznysovými věcmi. Ale v dnešní Radě ČT právě nejde o politiku, ale o pročištění těch obchodních a ekonomických věcí. Proto možná je pan Dvořák tak nervózní.
Zpětnou vazbou pro radní, a nejen pro ně, by měly být názory diváků. Mé zkušenosti s odpověďmi rady na stížnosti a podněty jsou tristní a jistě nejsem v tomto sama. Nemohu se zbavit dojmu, že radě, možná i mnohým televizním pracovníkům, jsou názory diváků lhostejné, či dokonce obtěžující. Mají si to diváci nechat líbit?
To je dobrá otázka, která nahrává na jednoduchou smeč. Diváci by si měli přečíst §2 zákona č. 483/91 Sb., o České televizi, kde se přesně stanoví úkoly kladené na televizi veřejné služby. Našli bychom tisíce příkladů, kdy tento paragraf ČT ignorovala. Na občanech tedy je, aby se spojili v úsilí přimět ČT k plnění zákona, protože oni to jsou, kdo si ji platí. Nebo přestat platit. I na to existuje zákonný způsob.
Mimochodem dovolte malý osobní příklad. V roce 2014, kdy byl předsedou rady pan Dědič, jsem poslal na radu stížnost na pořad Otázky Václava Moravce, kde se moderátor opakovaně dopouštěl nepravdivých tvrzení. Během pár dnů jsem dostal hezký dopis, kde mi pan Dědič poděkoval za podnět a přislíbil, že se jím rada bude neprodleně zabývat a pošle mi výsledek. Od té doby ticho po pěšině. Už šest let. Co dodat?
Tak jako vše, i ČT je kritizovatelná. Ale jako kdyby to někomu právě z nitra ČT vadilo. Soudím dle podrážděných reakcí prominentních redaktorů či lidí z vedení. Zazní-li někde kritika nebo požadavek na zveřejnění platů VIP redaktorů, tak se zaseknou. To je přece neudržitelné.
Samozřejmě. Protože, zopakujme si to, zaměstnanci ČT nejsou jejími vlastníky. Jejími vlastníky jsou koncesionáři a ti mají plné právo znát fakta z hospodaření. Vcelku vzato se ČT chová ve věci zveřejnění těch platů značně hloupě. Jen dává prostor spekulacím a dezinformacím. Kdyby vyložila karty na stůl a řekla – tyto lidi platíme tak a tak, protože jsou na trhu nejlepší, bylo by o čem diskutovat. Arogantní mlčení k ničemu nevede. Jen k nespokojenosti občanů.
Proč se k aktuální situaci v Radě ČT vyslovil ministr kultury Lubomír Zaorálek, když to podle mě není jeho kompetence? Navíc už sýčkuje, že pokud se údajně protiprávně odvolaní členové dozorčí komise obrátí na soud, tak to může přijít hodně draho.
Pan Zaorálek by měl mlčet. Předně – kromě podílu na tvorbě mediální legislativy, nikoli praxe ČT – nepatří do jeho portfeje ministra kultury. A za druhé, když je tak citlivý na »nespravedlivé« odvolávání členů takových orgánů, proč tak nadšeně hlasoval pro odvolání Rady pro rozhlasové a TV vysílání v roce 2003? Toto odvolání bylo následně poslaneckou komisí, kterou vedl jeho tehdejší stranický kolega, dnešní ombudsman Stanislav Křeček, prohlášeno za neoprávněné, a následně soud vyslovil pravomocný verdikt o protiprávnosti toho odvolání. Kde byl tehdy statečný pan Zaorálek? Proč se nebral za práva odvolávaných radních?
Pokud se lidé baví o ČT, tak hlavně hodnotí zpravodajství a publicistiku, málokdo ostatní program. Kdyby nevypukla pandemie, tak nevznikne stanice ČT3 a diváci by nezhlédli i mnoho klenotů z fondu ČST. Je to ale paradox: ČT tvrdě kritizuje dobu před listopadem 1989, a přitom zařazuje do vysílání, právě na ČT3, úspěšné předlistopadové pořady. Co říkáte této schizofrenii?
Ale to je právě to, čemu se v Brně říká fligna. Vytvoření ČT3 je účelové, má »oprávnit« management, aby po poslancích žádal zvýšení koncesionářského poplatku. Přitom program ČT3 by mohl být z drtivé většiny umístěn na ČT1. Jenže ono by se možná přišlo na to, zda bylo lepší Televarieté, nebo je dnešní Všechnopárty. Ale tak daleko se v ČT neuvažuje. Oni udělali to nejjednodušší: otevřeli archiv, za který nic neplatí, a zatvářili se jako covidoví hrdinové. To je tak pokrytecké, až se z toho zvedá žaludek.
Je třeba se zamýšlet také nad uměleckou produkcí ČT, vlastní tvorbou. Mnoho pořadů je jen studiových, pak jsou tu detektivky. Postrádám kvalitní hudebně zábavné pořady a hlavně – větší přínos národní kultuře. Kde je?
Třeba v tom, když se po sedmnácti letech velice záslužné práce na uchovávání klenotů národní kultury prostřednictvím pořadu Folklorika tento pořad zruší s poukazem na nedostatek financí. Proti tomuto zákeřnému kroku vznikla už i veřejná petice, kterou podepsaly tisíce lidí. Je tedy zřejmé, že to není zanedbatelná programová úchylka, ale úspěšný a velmi potřebný cyklus.
Dávám tento aktuální příklad jen jako ukázku, jak se na Kavčích horách rozhoduje. Z nějakých okrojovaných hudců přece nečouhá žádná sláva a velká čísla sledovanosti, jimiž by management mohl s napřaženou rukou ohlupovat pány poslance.
Nyní otázka na téma »političtí aktivisté vs. zaměstnanci ČT«. Mohou být zaměstnanci veřejnoprávní televize, kteří vystupují na obrazovce, politickými aktivisty?
Ne, zásadně ne. Ať si vyberou: budou konat veřejnou službu podle výše zmíněného zákona, nebo politickou činnost dle své libosti. Když jsem kandidoval do Senátu, ptali se mě novináři, zda si – když mi to příslušný zákon umožňuje – ponechám i mandát v Radě ČTK. Odpovídal jsem vždy jednoznačně: V žádném případě. To bych se musel stydět. Dělat politiku a ovlivňovat tak dění v instituci, kde jsem zároveň radním? Nikdy. Jenomže tento imperativ je lidem na Kavčích horách většinou neznámý.
Je správné, že prezident republiky nesděluje svá poselství prostřednictvím České televize? Jak víme, k občanům hovoří přes komerční televize nebo bulvární médium. Proč tak činí?
To je otázka na pana prezidenta. Já neurčuji a neovlivňuji, do jakých médií mluví a do jakých ne. Ale máte pravdu, něco to o ČT vypovídá. Na druhou stranu vzpomeňte, jak ČT projev pana prezidenta na Žofínském fóru zcenzurovala – když mluvil o temných postavách naší ekonomiky, jmenoval Viktora Koženého a Zdeňka Bakalu. Ovšem Bakalovo jméno ČT vystřihla. Proč asi?
Monika HOŘENÍ
