Českou mediální krajinou zuří zbrusu nový skandálek. Hlavní moderátor zpravodajství a publicistiky České televize Jakub Železný se nechal Městskou policií v Praze nachytat, jak stojí se svým autem nepředpisově na přechodu. Když mu to policista vytkl, měl se na něj provinilec obořit značně nevlídně. Kdo Železného zná osobně (já bohužel ano), ví, že umí být hodně arogantní a nepříjemný, kromě toho poměrně rychle vyletí, když s něčím nesouhlasí, a vzduchem létají různá citoslovce. Na první pohled by tedy příběh mohl tímto konstatováním skončit. Jedinec, který se považuje za celebritu, se domnívá, že co není dovoleno volovi, je dovoleno bohovi, třeba špatně parkovat a být neomalený na úřední osobu. Protože však nešlo o hrdelní zločin a ani test na drogy Železnému nevyšel pozitivně, zasloužil by pořádnou pokutu, kterou by beztak uhradil za zlomeček svého opravdu opulentního platu v ČT, tedy z peněz našich daňových poplatníků.
Jenomže ten příběh má ještě druhou stránku. Policisté si zákrok se Železným natáčeli, nepochybuji, že bez jeho předchozího souhlasu, výsledné video nějak sestříhali a vypustili na veřejnost. Prohřešek číslo 1. Všude se mele o GDPR a ochraně soukromí, ale toto je zcela průlomové zneužití veřejné moci a vystavení (byť i chybujícího) občana veřejnému lynči. A co je na tom snad nejzajímavější – ta historka je zhruba 4 měsíce stará. Proč asi rozkvetla na našich mediálních lukách až dnes? Nemůže to mít nějakou souvislost s tím, že se začíná diskutovat o nedaleké volbě generálního ředitele ČT a Železný se už před časem nechal slyšet, že se o tu funkci míní zajímat? Pokud ano, pak je to tedy špína na kvadrát.
Kdybych to srovnal s něčím obdobným, pak si musím vzpomenout na předvolební kampaň v roce 2021. Asi týden před volbami přišla redaktorka jakéhosi serveru s výbušnou „informací“, že tehdejší premiér Andrej Babiš vlastní nějaký zámek na Azurovém pobřeží, který navíc koupil přes offshoreové firmy. Ale fuj, řekl si volič. Zazobaný velkopodnikatel tají svůj majetek a ještě k němu přichází podloudně přes prostředníky, aby tzv. optimalizoval daně. Toho tedy volit nelze.
Potíže v tom byly hned čtyři. První – nejde o „zámek“, nýbrž přímořskou nemovitost nazvanou „chateau…“ – to slovo vskutku znamená česky zámek, ale je to zbohatlická usedlost nad mořem, nic víc. První vědomá lež. Druhá: k transakci došlo v roce 2009, kdy Babiš nebyl v politice, vstoupil do ní o víc než dva roky později.
Za třetí – tehdy, v roce 2009, nebyly obchody přes offshoreové prostředníky postaveny mimo zákon. A podlost čtvrtá – ona redaktorka přiznala, že celou záležitost zná už víc jak devět měsíců, ale že čekala se zveřejněním na správnou příležitost. Nu a ta přišla právě pár dnů před volbami, kdy už se ani ten Babiš neměl jak bránit a zůstal mu tak v ruce pověstný Černý Petr.
Pseudokauza Jakuba Železného je proti té předchozí trapně banální. Má jen jeden velmi smutný odstín: Železný se podle svých slov v ten okamžik, kdy projížděl dotyčnými místy, dozvěděl, že jeho bratr David je nevyléčitelně nemocný a nemá žádnou vyhlídku na uzdravení. Tuto verzi potvrdil i ošetřující lékař Davida Železného, který před pár dny skutečně zemřel. Ano, ani tragická zpráva neomlouvá nikoho, aby porušil předpisy, natož aby byl hrubý na ty, kdo jsou oprávněni mu to vytknout. Ale jistou lidskou empatii by snad mohli všichni účastníci této pseudokauzy cítit.
Místo toho se to Jakubem Železným v médiích jen hemží, každý, kdo má nohu, si kopne. Ano. Železný si za to může do značné míry sám. Jeho chování ke zbytku světa není právě příkladné. Jsem rád, že už jej nemusím pravidelně potkávat, jako v letech, kdy jsme zasedali společně v dramaturgické radě jedné galerie. Ale ze všech svých sil protestuji proti tomu, aby na něj byla vedena štvanice téměř pro nic, aby byl tajně natáčen a pak podsouván médiím k ještě větší skandalizaci. Protože když se toto může dít „celebritě“, může se to stejně dobře či špatně dít i občanu obyčejnému. A to je konec svobody, aspoň té, jak ji rozumím já.
Vychází rovněž ve slovenském Literárnom týždenníku
