Zastropování cen energií, to je snad nejskloňovanější téma těchto dní. Vláda po vcelku dlouhém váhání přistoupila na několik opatření, která by měla řešit nejhorší sociální dopady raketově stoupajících cen elektřiny a spolu s tím všeho dalšího, základní životní potřeby nevyjímaje.
Většina mainstreamových, vládě příznivě nakloněných médií ta opatření chválí. Obvykle se shodnou na tom, že mají-li platit odběratelé za elektřinu řekněme trojnásobek oproti loňsku, je to vlastně ještě vítězství, protože by to mohlo být mnohem víc. Nemluví se však už o tom, že onen „strop“ se týká jen tzv. silové elektřiny. Ta však, jak nedávno upozornil poslanec Jiří Kobza, tvoří jen cca polovinu celkové ceny. Zákazníci tedy v případě, že strop začne fungovat, budou za 1 kilowatthodinu elektřiny platit celkově (s poplatky za přenos, distribuci, jistič, příkon a daní za elektřinu) minimálně okolo 10 korun. Což vzhledem k výrobní ceně české elektřiny z uhlí 0,15 Kč/kWh až 0,25 Kč/kWh z jádra je důvodem k pochybnostem. Mimochodem donedávna byla celková cena okolo 5 korun a kilowatthodina silové elektřiny v dobíhajících fixovaných smlouvách stojí okolo 1,5 až 2 korun. Vláda tedy silovou elektřinu de facto zdražuje (a fixuje) na více než trojnásobek!
Zapomíná se také na to, že nelze srovnávat jen jaksi vnitrostátně. Poučné je rozhlédnout se okolo sebe po Evropě. Podle studie Indexu HEPI (Energetický cenový index domácností) například obyvatelé Prahy platí nyní po přepočtu zhruba 0,52 euro za jednu kilowatthodinu elektřiny. Což je zhruba dvakrát tolik než obyvatelé Bratislavy a třikrát více, než se za elektřinu platí v Budapešti či v Moskvě. A čtyřikrát více než domácnosti ve švýcarském Bernu či v norském Oslo.
Bývalý pracovník Energetického regulačního úřadu Ivan Noveský klade řečnickou otázku: Proč se z české výrobní ceny české silové elektřiny 0,15 Kč/kWh až 0,25 Kč/kWh na lipské či pražské burze vytvoří prodejní cena české silové elektřiny 15,- – 22,- Kč/kWh, kterou pak je třeba „stropovat“. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček na to téma řekl, že jestli se v tuto chvíli nastavuje strop šest korun za kWh, před dvěma lety byla ta cena koruna a před rokem přibližně dvě koruny. Zvolené sazby označil za extrémně vysoké. A makroekonom Jaroslav Šulc přidává další řečnickou otázku: „Mají přednost české domácnosti, česká ekonomika, česká společnost před americkými hedgeovými akcionáři ČEZ?“ Tím samozřejmě naráží na jeden z argumentů premiéra, který uváděl ohled na minoritní akcionáře ČEZ jako jeden z důvodů dosavadní zdrženlivé cenové politiky na trhu s elektřinou. Korunu této filipice nasadil s lehkou ironií bývalý šéfredaktor časopisu Ekonom Zbyněk Fiala. Lakonicky celou věc označil jako „Jistotu desetinásobku“. Čímž zase připomněl prapodivné privatizační čachry nechvalně známého Viktora Koženého, který právě toto heslo používal jako své erbovní.
Zůstává tedy otázkou, zda stávající vládní opatření je jen kosmetickou taktikou těsně před volbami, nebo kličkováním mezi finančními silami na proklatě hustém tržním poli. Odpověď se možná dozvíme za pár dnů, nejpozději však při pohledu na nebližší složenky za energie. Snad se nám při něm nevybaví slovutný citát Jana Wericha z jakési předscény: „Byla tam věž, a za ní další věž, a ještě jedna věž – a bylo to vóóóšklivý!“
