TÝDEN V MÉDIÍCH Liberálně demokratický postoj, který spočívá v tom, že se má říkat jenom část pravdy, přepisovat minulost a historie přizpůsobovat momentálním politickým potřebám, se ve veřejném prostoru objevuje čím dál častěji. Petr Žantovský našel konkrétní příklady, mezi nimiž nechybí za peníze daňových poplatníků fungující organizace, která nám „konečně pravdivě“ prozradí okolnosti naší minulosti z období konce druhé světové války. Podobně odpudivě působí bývalým pracovníkem Evropských hodnot vytvářený seznam těch, kdo by mohli brzy stát před nějakým tribunálem.
Všechny tři glosy aktuálního přehledu mediálních zajímavostí souvisejí s bojem proti ohrožení z východu. „Trochu mi to připomíná moc pěkný verš z písně Vladimíra Merty Vojna a mír – už jsem ho tady párkrát citoval – ‚Soustavně neohrožení nemají, komu by podlehli‘. Znovu jsem si na něj vzpomněl nad články v tomto týdnu, které mě občas zvedly ze židle. Začnu tím, co se stalo v kontextu našeho nejbližšího zahraničí, tedy Slovenské republiky. Ve čtvrtek jsem si přečetl od slovenského dopisovatele Práva pana Vilčeka článek s titulkem ‚Slovenský velvyslanec se v Minsku zúčastnil vojenské přehlídky a skončil‘. V tom titulku je v zásadě vyjádřeno vše, co je obsahem článku. Tedy jde o to, že se slovenský velvyslanec v Bělorusku Jozef Migaš zúčastnil vojenské přehlídky v Minsku pořádané u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války, protože ji prezident Lukašenko nezrušil ani pod tlakem pandemie,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Pochopitelně nebyl z diplomatů sám, zúčastnili se jí někteří další pozvaní zástupci cizích zemí, třeba velvyslanec Maďarska. „Ani to snad nemělo souvislost s tím, jak je vnímán prezident Běloruska, ale spíše to mělo kontext druhé světové války, která je dnes ze strany mnoha médií a politiků velice silně přehodnocována a jsou tam přepólovávány rozmanité zájmové fenomény. Na rozdíl od českých diplomatů, kteří také dostali pozvánku, ale omluvili se, protože se jim to zřejmě nehodí do jejich politického krámu, se pan Migaš zúčastnil a za to musel skončit. V Právu sice píší, že odešel na vlastní žádost, ale patrně byl na hodinu vyhozen z postu velvyslance v Minsku. To mi přijde jako naprosto absurdní. Zplnomocněný velvyslanec v zemi, se kterou má jeho vlast úplné diplomatické vztahy, a ty země nemají mezi sebou ekonomické, politické, vojenské ani jiné konflikty, se na pozvání prezidenta hostitelské republiky nemůže omluvit, to prostě nejde,“ tvrdí mediální analytik.
Za plnění povinnosti diplomata ho tzv. spravedlivá média popotahují
Doporučuje zeptat se jakéhokoli profesionálního diplomata, jak se má chovat diplomat v takové situaci. „Kdyby to pozvání odmítl, tak jako ho zřejmě odmítl český velvyslanec, když byl pozván, ale nevím, proč to udělal, neptal jsem se ho, tak to znamená, že tím vyjadřuje nějaký diplomatický nebo státní postoj naší republiky vůči zvoucí entitě, tedy v dané situaci Bělorusku. V každém případě je to buď diplomatické faux pas, nebo nějaký úmysl. Pan Migaš na slavnostní přehlídku šel, přihlížel jí, jak mu velí diplomatický protokol. Asi se pak patrně zúčastnil i nějaké recepce, co já vím, ale zachoval se jako profesionál. No a následně tedy byl stažen z diplomatické mise. To je hodně atypické – ačkoli dnes už to možná začíná být moderní – aby byl někdo jenom proto, že se zachová profesionálně a správně, za to potrestán,“ podotýká Petr Žantovský.
Trochu ho v té věci vyděsil slovenský Denník N, který v duchu kádrování z 50. let začal vytahovat různé věci z velvyslancovy minulosti. „Například, že v 70. letech vystudoval na státní univerzitě v Kyjevě, že byl členem Komunistické strany Slovenska a spolu s Peterem Weissem, který je dnes velvyslancem v České republice a byl jedním z nejzajímavějších slovenských politiků po roce 1990, se podílel na transformaci ve Stranu demokratické levice, později ji vedl, než se sloučila se SMERem Roberta Fica. To připomíná Denník N, který se tváří, že je ten poslední spravedlivý. Ale jakou to má souvislost s tím, že se pan Migaš jako profesionální diplomat zhostil své profese a navštívil na pozvání prezidenta hostitelské země oslavu jejího státního svátku? Teď je za to kaceřován vlastní vládou a popotahován v nějakých tzv. spravedlivých médiích. Silně mi to připomíná 50. léta a nelíbí se mi to. A jak už jsem tady mnohokrát říkal, dává to jistý důvod k tomu začít se bát,“ upozorňuje mediální odborník.
Deník se přihlásil k přepisování minulosti, dosud to neměl zapotřebí
V sobotu 9. května, v den výročí ukončení Velké vlastenecké války, tedy ruského státního svátku, a den po státním svátku v České republice, tedy v den kapitulace nacistického Německa, si přečetl článek „Hrůzy Pražského povstání: umučený esesák na lampě i teenageři se zbraněmi“, který vyšel v regionálním Deníku. „Když si ten článek projedete bez nějakého předchozího apriorního postoje, tak vůbec nepochopíte, proč vlastně vznikl. Jde o to, že se v Deníku přihlásili k liberálně demokratickému postoji, který spočívá v tom, že se má říkat jenom část pravdy, že se má přepisovat minulost, že se má přizpůsobovat historie našim momentálním politickým potřebám a tak dále. To, pokud si dobře vzpomínám, Deník až donedávna neměl zapotřebí se k tomu hlásit. Teď se k tomu přihlásil tímto článkem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Z něj vybírá některé opravdu vydařené mezititulky, jako například „Esesáci na kandelábrech“, „Němce zastavili vlasovci“ a podobně. „Asi víme, kam to směřuje. Je to opět další mediální potvrzení toho, že vlastně žádné Rudé armády v Praze – a možná ani v celých Čechách, co já vím – nebylo zapotřebí, protože jak nám nedávno pravil pražský pan primátor Hřib, tak Rudá armáda vstoupila do osvobozeného a svobodného města, odkud byli dávno všichni Němci vyhnáni. Pak nevím, kdo to tedy všechno zahynul pod koly těch německých vozidel a střelami německých snajprů z oken. Ale pan Hřib to zná jistě lépe než já, tak ho z toho nebudu zkoušet. Každopádně na tomhle článku je zajímavé, že nás upozorňuje na to, že vzniká jakýsi soupis nebo soubor dokumentů, který sbírá organizace Post Bellum, a že se má tedy ‚konečně pravdivě‘ zabývat okolnostmi naší minulosti tohoto období,“ poukazuje mediální analytik.
Kroupova rodinka se sešikovala, aby nás z našich daní školila
Z toho zřetelně vyplývá podpora myšlenky, že Sovětský svaz byl v Praze v podstatě účasten osvobození jenom Vlasovovou armádou. „Mimochodem už nikdo nepřipomíná, že tuto armádu v Praze nevedl Vlasov, který dokonce byl proti této akci. Buňačenko tak prakticky dezertoval z Vlasovovy armády a se svými vojáky utekl ku Praze a snažil se přes ni nejkratší cestou dostat na Plzeň do amerického zajetí. Takže tohle všechno je lhaní na druhou. A pikantní je, že pointou tohoto lhaní na druhou a tím posledním spravedlivým, co nám shromáždí ty ‚konečně pravdivé‘ informace na webu Paměť národa je organizace Post Bellum, kterou vede jistý Mikuláš Kroupa. A teď hádejte, kdo byl autorem toho článku ‚Hrůzy Pražského povstání‘. Nu, Mikuláš Kroupa,“ prozrazuje Petr Žantovský, kdo si v novinách autorským článkem propaguje organizaci, kterou sám řídí.
Žasne nad tím, že už jsme tak daleko, že píšeme PR články z našich daní placené neziskové organizace do Deníku a je to v pořádku. „Zajímalo by mě, jestli to náhodou nebyla placená reklama a jestli v Deníku neinkasovali za tenhle článek od Post Bellum pana Kroupy nějaké peníze. Asi by bylo dobré vědět, že Mikuláš Kroupa je bratr Janka Kroupy, dlouholetého redaktora Českého rozhlasu, syn Daniela Kroupy, bývalého předsedy ODA, a další jeho bratr Martin působí také v Post Bellum. Takže je to taková rodinná organizace, kterou si platíme my všichni z našich daní a ještě si dělá zadarmo píárko v soukromých novinách,“ podivuje se mediální odborník. Za minulý rok inkasovalo Post Bellum na dotacích téměř 16 milionů korun, z toho od státu prostřednictvím ministerstev 4,8 milionu, od samospráv, ať už obcí, měst či krajů 7,6 milionu a z nadnárodní úrovně 3,4 milionu korun.
Nedávný parťák gay pornoherce Jakuba Jandy hledá, koho zostudit
Na závěr si nechal blog Romana Mácy „Kdo je kdo: Přehled Čechů pracujících pro Rusy v kauzách Koněva, vlasovců a muže s ricinem“, který vyšel na Aktuálně.cz. „To je opravdová lahůdka. Pan Máca, jak víme, v posledních letech spolupracoval s Evropskými hodnotami. Teď je v podobné, jinak se jmenující, ale jinak úplně stejně zbytečné nestátní organizaci, která pracuje za státní peníze na tom, aby dehonestovali některé lidi z řad českých občanů. Ten článek mi strašně připomněl řadu publicistických materiálů z padesátých a potom také ze sedmdesátých let. Stačí si vzpomenout na úžasný článek ‚Ztroskotanci a zaprodanci‘. Nebo na článek ‚Kdo je Václav Havel‘, ten byl také moc dobrý. V Rudém právu líčily tehdejší ideové odpůrce a obrazně je pomazaly kolomazí a vyválely v peří, přidaly všelijaké ošklivosti a snažily se je před veřejností zostudit. Tak pan Máca, ačkoli tuhle dobu aktivně nezažil, se vydal úplně stejnou cestou,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V článku se zaměřil na několik lidí, o nichž tvrdí, že pracují ve službách Rossotrudničestvo, Sputniku, Russia Today a dalších ruských zájmových struktur. „Z toho, co píše, je absolutně zjevné, že vůbec neví, o čem píše, protože dává dohromady rozmanité spolu nesouvisející záležitosti. Už mnohokrát jsem upozornil, že třeba agentura Sputnik je veřejná státní ruská agentura, která prezentuje do světa státní názory vedení Ruské federace. To nazývat nějakou konspirací nebo dezinformací mi přijde naprosto absurdní. To bychom mohli stejně nazývat Hlas Ameriky. Nebo někdejší Český rozhlas 7, vysílání do zahraničí, že byl také producentem dezinformací a konspirací. Od Mácy je to skrumáž několika jmen, netuším, podle jakého klíče je vybral. Třeba pan Žarko Jovanovič, kameraman z Raptor TV, je tam plukovník Zdeněk Zbytek, bývalý důstojník Československé lidové armády, který dnes, pokud vím, obchoduje hlavně s moldavským vínem,“ poznamenává mediální analytik.
Podívejte se na jména vašich nepřátel, co skončí před tribunály
Ve výčtu je jmenován také Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií. „Dále paní doktorka Vítová, bývalá tisková mluvčí Ministerstva školství. Je tam uveden opravdu velice pestrý soubor osobností. V něm nechybí ani pan Franta, což je zaměstnanec právě Sputniku, tedy tiskové agentury, kde normálně pracuje jako zpravodaj vysazený někde v zahraničí. To by bylo stejné, když je paní Šámalová vysazená Českou televizí v Koreji a v Číně, že bychom akceptovali, kdyby ji v Číně nebo v Koreji začali nálepkovat, že je konspirátorka, dezinformátorka a pracovnice nepřátelského orgánu, čímž je Česká televize jako státní, respektive veřejná televize, která by měla prezentovat státní zájmy České republiky. Proč tedy pan Máca plive na pana Frantu, kterého neznám, ale stačí mi to, že je zcela transparentním zaměstnancem té organizace,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Je tak pro něj zcela zaměnitelný jako Petra Procházková nebo Miroslav Karas kdysi v Rusku, nebo nyní Barbora Šámalová v Číně a v Koreji. „Je to úplně stejné. Vyznění článku je jenom o tom: ‚Podívejte se na jména vašich nepřátel. To jsou lidé, kteří budou brzy stát před nějakými formálními, či neformálními, morálními, nebo nemorálními tribunály, už dnes sledujeme jejich činy a velmi pozorně si odškrtáváme, co všechno činí proti zájmům naší země‘. Musím říct, že se mi při čtení toho textu nedělalo u žaludku vůbec dobře. Nevím, jestli to má pan Máca z vlastní hlavy. Párkrát jsem ho viděl a zase tak moc duchaplně na mě nepůsobil, ale to mohlo být jen zdání nebo momentální nevolnost. Každopádně tohle je zcela programový materiál, který má odstřelit několik lidí z veřejného života, pošpinit je a eventuálně otevřít cestu k dalším ostrakizacím či ještě horším postupům vůči nim. A to jsme opravdu v jiné zemi než v zemi, která by se mohla nazývat demokratickou,“ uzavírá mediální odborník.
